Vstoupil jsem do krámu s botami, abych si zakoupil svoje první vivobarefoot. Tedy botky, co se v nich údajně dá chodit jako naboso a přitom chrání před mrazem a sněhem.
Vstoupil jsem do krámu s botami, abych si zakoupil svoje první vivobarefoot. Tedy botky, co se v nich údajně dá chodit jako naboso a přitom chrání před mrazem a sněhem. Jo dáma jen vyjekla: „Ale vy jste bosý.” Tak jsem ji uklidnil, že pokud mi nabídne boty, co potěší můj zrak, nezarmoutí mou peněženku, třeba až přijde čas, už bosý nebudu. Napřed mi vnucovala takové, co se mi nelíbili, o nichž ona byla přesvědčena, že mi půjdou k pleti, pak ochotně přinášela krabice s botami. Až ty čtvrté byly to správné. Jo kapitalismus má něco do sebe. Člověk si může vybrat, nemusí se spokojit, co mu chtějí nacpat a je-li asertivní, což ne každý chlap tváří v tvář dámě je, může mít boty, co jeho srdce žádá. Jo jo. To sice dávám až na konec, ale teď už musím.
Boty jsem vyzkoušel, měl jsem pro ten případ sebou ponožky, abych se špinavýma hnátama necpal do botek, ona se zeptala, zda si je obuji na cestu domů, já ji sdělil, že nikoliv, neb ještě nemrzme a tyhle boty jsou do mrazu. Nikoliv do tepla, když jsou celý tři stupně nad nulou. Nemohu přeci dovolit aby utrpěla má pověst otužilce. Dostal jsem krásnou papírovou tašku, které se cestou do knihovny utrhly provázky, ale mne to nezaskočilo, vyndal jsem svou tašku a boty nesl pohodlně dál. Půjčil jsem si intošskou literaturu a šel domu.
Cestou domu jsem měl kliku na mladé dámy. Napřed dvě v Husově ulici se po mě dívaly, pak jedna té druhé, hezčí říkala: „Z toho pána si vem příklad.” Jsem se otočil a varoval ji, že by si ze mne rozhodně příklad vzít neměla, nebo špatně dopadne. Že rozhodně nejsem pro mladé dámy příklad hodný k následování. Smála se. V Metru mne chtěla mladá dáma kolem třiceti pustit sednout, nepřijal jsem, ale potěšilo mne, že má dobré srdce, pak se podívala na mé nohy a dala se se mnou do řeči. Pak k čemu jsou mimo jiné dobré bosé nohy.
Bohužel na Karláku vystupovala. Cestoval jsem tedy sám a sám až na Barrandov. Nakoupil, objevil jsem skvělý tučný tvaroh v alobalu, sice dražší než ve vaničce, navíc, když ho chce člověk rozšlehat s lněným semínkem, musí dolít vodu, protože jinak se mu rozlítají kusy po kuchyni. Což je nepříjemné. Onehdy, když jsem si ho koupil poprvé, jen tak tak jsem zabránil katastrofě. Ale dnes jsem se už poučil, tvaroh jsem ušlehal bez potíží. Chutnalo mi. Tvaroh je dobrý na spoustu věcí, jak jsem se dočetl. Tak mu dávám šanci. Několik desítek let jsem tvaroh vůbec nemusel, ale jak se ke mě dostaly zprávy o jeho účincích, neodolal jsem a nejen, že je zdravý, ale zjistil jsem, že je i dobrý. Dá se míchat s různými ingrediencemi, lněné semínko, olej, česnek, nebo i na sladko, ale zatím jen kombinuji s česnekem. Tedy, když nejdu mezi lidi. Dát si tvaroh se třemi stroužky česneku a jít mezi lidi, to bych měl pocit, že se jim mám potřebu pomstít.
Překvapilo mne, že je tolik turistů v Praze v mírně chladnější listopadové sobotě. Jak jsem šel Karlovou do knihovny, davy se jen hrnuly. Že nesedějí doma? Slušný lidi, přeci v listopadu sedí za kamny a pletou adventní věnce. Nebo se pletu a už je to jinak? Inu svět se změnil, lidé cestují celoročně, už si neberou dovolenou jen v létě, dokonce jsou tací, co se na víkend jedou do Prahy bezuzdně opíjet. Třeba z Anglie. Jo dá se na ně vztáhnou parafrázovaná část Vrchlického básně. „Pro trochu chlastu, šel bych světa kraj.” Tedy turisté mi zas až tolik většinou nevadí, ale řvoucí a zlití Dáni, nebo Angličané, to fakt nemusím.
Tak jsem tak probral dnešní den, početl jsem si články o Zemanovi a islamistech, shlédl několik videi a zdá se mi, že asi má pravdu J.X.Doležal, že říká, že ty muslimy budeme muset asi deportovat, jako jsme svého času deportovali Němce. Bez ohledu na jejich lidská práva. Možná to zní tvrdě, ale zdá se, že nás dotlačí k tomu, že začneme uvažovat „My, nebo oni!” V Británii, jak se zdá, už oni. Pokud se Angličané, Skoti a Walesané a s nimi Irové nevzbouří. Nevzbouří a všechny ty politicky korektní, co jim na téhle civilizaci nezáleží nekopnou přímočaře do prdele. S mohutným rozmachem. A s nimi všechny ty, co chtějí aby ženy seděly odděleně, zahalené, plus ty, co vznášejí další muslimské nároky. S tím ať si jdou do Pakistánu a na Arabský poloostrov.