Dorazil jsem domů, protože jsem měl promoklý stan, sám, jsem byl promočený, navíc jsem nesehnal v Bernarticích impregnaci, neb stan tekl, do Milevska jsem dorazil v lijáku a večer, takže jsem se zamys
Dorazil jsem domů, protože jsem měl promoklý stan, sám, jsem byl promočený, navíc jsem nesehnal v Bernarticích impregnaci, neb stan tekl, do Milevska jsem dorazil v lijáku a večer, takže jsem se zamyslel, zavolal Václavovi Knopfovi, jestli by pro mne přijel. On řekl: „Jasně, že přijel, kde si?”Řekl jsem: „V Milevsku.” Za hodinu přicválala kavalérie, značky Audi skočil sem do bot a do sedla, a už jsme uháněli k Barrandovu.
Do Příbrami, kde jsem chtěl skončit mi chybělo 41 km. Oželel jsem je. Jeli jsme kolem, taky dobrý. Za 24 dní, co jsem byl na cestě jsem většinu času strávil v chladu a v dešti. Nějak mě přestalo dnes v 19.20 bavit dál moknout. Užiju si trochu sucha a pohodlí do koce dovolené doma. Ušel jsem něco kolem osmi seti kilometrů, což mi docela stačí. Pořád ještě jsem tedy chodec.
Ovšem, není zlato všechno, co se třpytí. Nejde mi UPC, prý porucha internetu na celém území republiky. No mám „radost.” Ještě, že mám internet v mobilu. Tak jsem aspoň také vypral, pověsil a hezky to voní. Já asi moc nevoněl, ptal jsem se Václava, ale nijak si, zřejmě ze slušnosti, nestěžoval. Musím se přiznat, že jak jsem se vykoupal, najedl, ty kilometry a počasí na mě dolehly, Asi už nejsem nejmladší. Ten dnešní odpolední déšť jsem tedy rád neměl. Nefoukal vítr, nebyla zima, ale lilo, tak hustě, hnusně, žádná naděje, že by se to vypršelo. Neměl jsem chuť hledat boudičku, neměl sem chuť jít, prostě, měl sem možnost se dostat rychle domů, věděl jsem o ní a použil sem ji.
Jsem jak zmlácený z toho včerejšího deště a pochodu. Hnal jsem, co jsem mohl, abych se dostal do tepla a do sucha. Chytil mě déšt, ten nejprudší právě v momentě, kdy jsem to měl sedm km do Milevska a šel jsem po značce, nikde žádná schovka. Tak jsem musel dojít. Teď už internet jde, nechce se mi spát, jsem asi přetažený. Nevadí, klidně prospím den. Mám vypráno, vybaleno, cesta je za mnou. Do Příbrami na Svatou horu se vydám, jen co se trochu vzpamatuji. Takže konec povídání na téma: „Nad hlavou vesmír a pod nohama zem.” Příští rok, se uvidí, ale pořád jsem chodec!!!