První dnešní zastávka na kafe, byla u obory s divokými prasaty, co se nachází cestou na Bernartice. Svůj k svému. Čistší a voňavější nebudu, než ry prasata. Obora začíná za Květovem.
První dnešní zastávka na kafe, byla u obory s divokými prasaty, co se nachází cestou na Bernartice. Svůj k svému. Čistší a voňavější nebudu, než ry prasata. Obora začíná za Květovem. Dělníci pilně opravuji oboru. Prý se občas prasata potulují po silnici. Tak pan kníže dělá opatření. Nemá to jednoduchý. Uhlídat dobytek v parlamentu a ještě k tomu nahánět prasata zpátky do obory.
Dělám asi pětikilometrový úseky, kdy zastavím, vorazím a pak zas jdu dál. Šetřím kolena. Kolena slouží, zatím, gumy na hůlkách toho moc nevydrží. Ty co sem koupil v Praze, vydržely týden, ty další dva dny, dnes sem nasadil ráno nové a zdá se, že to nebude také nic moc. Ale hůlky kolenům prospívají. Ovšem boty, jak se zdá, vydrží tak ještě týden. Možná. Pak si zazpívám: …v botách je díra, šaty jsou cár, na čele deště krůpějí pár..
Tak, dorazil jsem do Bernartic, zjistil, že mám hlad a žízeň, tedy jsem se na místním námsrí rozhlédl, vybral si restauraci, zapojil iPhone, zavolal Ivaně, co nového v ČT? Zjistil jsem, že nic nového. Takže se oddávám putování. Do Veselí kousek a pokud se počasí nějak nezhorší, jako, že se chystá, tak bych se v pondělí měl vidět s Petrou a Dominikem. Sejdeme se ve Veselí.
Z Veselí se pak přes Bechyň volným krokem vydám na Svatou Horu. Cestou si čtu různé informační tabule, které obce vystavují v rámci dotací zvelebování návsí. Což je asi fakt důležité. Na takové hovadiny jdou naše daně. Takový výdaj by snad obec stačila zafinancovat sama. Občané si nabílí domky, uklidí náves a stlučou tabuli a vystaráno. Silnice tedy většinou nic moc. Tam by bylo dobrý asi napřít síly.
Ještě se vrátím k nakupování. Ty bývalé Jednoty, co se dnes jnenují „Coop“ jsou neskutecně drahé. Divím se, kdo v tomhle utápí peníze, protože tam kde jsou Vietnamci a „Spar“ tam je o poznání laciněji. Když jsem včera omylem zabloudil do Coopu a chtěl koupit kafe Nescaffe Gold a zjistil jsem, že za něj chtějí 270 korun, tak to mě dohřálo. Nechal jsem nejen kafe, ale i celý nákup u kasy a šel jsem naproti do Sparu, kde bylo o poznání laciněji.
Bylo mi předtím divné, že Coop, nejen v Mirovicích je prázdný, tedy bylo tam asi osm prodavaček, které se tam evidentně nudily. Povídala mi paní pokladní a asi vedoucí, že to mám říct jejich nadřízeným, že mají draho. Oni prý za to nemůžou. No naštěstí ti Vietnamci tady jsou a díky nim je docela cenově snesitelně. Tedy tam, kde jsou.
Jo, někteří lidé prostě nemyslí. Nebo v tom perou peníze a vyplatí se jim ty obchody udržovat. Ale za normálních okolností není možné aby ta firma prosperovala a chovala se jako monopol. Poučil jsem se. Tam kde vidím Vietnamce a Coop, tam je volba jasná.
Včera bylo léto, ovšem dnes už zase leto není. Neprší, zatím, počasí je na chůzi tedy ideální. Ovšem mám léto rád a jestli bude zase až, když budu chodit do blázince, bude mi to líto. Už se ozývají klienti, kdy se jako vrátím. Tak pro nedočkavce. Přístí sobotu večer bych měl být doma. Martin si udělá pouť do Příbrami a přiveze mě. Včera jsme to dohodli. Měl nějaké přippmínky, že bychom měli dár squash, tak sem mu slíbíl, že ho rozsekám. I když jsem to nikdy nehrál. 🙂 Slibem nezarmoutíš.
Tak dopíši, uložím a pomalu vyrazím. Už nikam moc nebudu chvátat. Osm deset km a pro dnešek to zabalím. Budu se muset v neděli někde zase vyprat a koupit si nějakou košili, aby Dominik nedostal psotník až mě uvidí. No dcera by taky nadšením nezářila, kdyby mě spatřila v současném stavu. Na vsích kudy procházím, se to celkem ztratí. Nakonec, člověk sedne támhle, lehne tuhle a čistota se v takovém připadě těžko udržuje. Ale na rodinné setkání by bylo dobré se zlehka umýt. Jo jo.