Prší jen se leje, nězatváraj milá dvere. Milá má, duša má nězatváraj pred náma. sem si zpíval dnes ve stanu, když lilo až se zelenalo. Nebral sem to tak tragicky.
Prší jen se leje, nězatváraj milá dvere. Milá má, duša má nězatváraj pred náma. sem si zpíval dnes ve stanu, když lilo až se zelenalo. Nebral sem to tak tragicky. K dceři to mám nejkratší cestou asi 132 km, podle navigace. Takže žádný kalup. Popřemýšlím kam se ještě kouknu.
Předpověd na tři dny tedy nic moc, ale dnes odpoledne i místy svítilo slunce. Asi dvacet minut, takže pokud sem najedený, co sem a v suchu, což sem také, trudomyslnost mi nehrozí.
Od ukončení předchozího odstavce jsem ušel asi dvanáct kilometrů, aby to nebylo líto mým botkám neprochodkám. Vyrazil jsem sice až v jednu odpoledne, ale nakonec jsem těch dvacet kiláčků ucválal. Včera to bylo i s tím blouděnim přes třicet.
Našel jsem si hezké misto na spaní. Na poli, hned u silničky po které jdu na Blatnou. Ze silnice není vidět, stan hezky doschnul, dobře jsem si zacvičil, abych ulevil páteři. Cvičim každý den i na cestě.
Líbil se mi ten komentář o shánění jídla na vandru. Nevím jestli ho psala Milada, ale mnozí lidé si takhle naivně pěší cestováni představuji. Většinou si neumí vůbec představit, jaká je to fyzická a občas i psychická zátěž.
Jak je někdy opravdu nepríjemné jíst třeba na mistě, kde není stín, nebo závětří, nebo nějaká schovka před deštěm. Většinou jsou zvyklí vyrazit z nějaké základny v horách a za den dva se vrátit. Ale jít třeba Kanadou, lesy, Izraelem v poušti, nebo stačí jako včera osm kilometrů v dešti, než jsem našel boudičku, tak se v ledasčem pohledna pěší putování změní. Navíc nechodím na dva tři dny. Ale na několik týdnů.
Cestování pěšky není turistika po okolí. Když chci někam dojít musím něco ujít. Abych něco ušel musím se dobře najíst. Abych to byl schopen po dobu několika týdnů a v mém případě i několika měsiců, musím se udržet v psychické a fyzické kondici. Jestliže tohle nesvedu, nikam nedojdu. Jako většina věcí v životě, putovat světem pěšky není jen o chození.
Lepší špinavý, ale suchý a v teple, než čistý, ale mokrý a v chladu. Lepší jedno kvalitní jídlo, než blafy, které způsobí střevní a žaludeční problémy. Je-li možnost se v suchu a klidu vyspat a dobře se najíst hned, bez váhání to udělám. Jen hlupáci spěchají do neznáma hladoví a doufají, že to nějak dopadne.
Takže mě romantické vzpomínky na vandry, kdy někdo žil z malin a kukuřice nebo křenu, neberou. To lze, když je nejhůř opravdu nic jiného není a jde o život. Tam
je dobré umět žít z toho, co příroda dá. Ale pak těžko lze k tomu ujít třicet, čtyřicet km denně. Tak deset. Možná.
Lepši na hlavě hučka, která chrání před sluncem i deštěm, než elegantně spálené uši a krk, jako se mi to stalo právě v Izraeli. Tam jsem pochopil oč je lepší klobouk než kšiltovka. Tohle jsou zkušenosti, které člověk nabere jen při cestování pod širým nebem za roky ne za dva, tři dny cestou z Prahy na Luka pod Medníkem. Kdy devadesát procent stráví cestou z vlakem z Bráníka za zpěvu romantických písní typu. život jsem jak trampskej bágl rozbalil Co je sice hezká písnička, ale opravdoví cestovatelé vědí, že cesta chce víc než trampskej bágl rozbalit, nebo zabalit.