Měl jsem včera odpočinkový den, co se diety týče, takže jsem dodržel
Měl jsem včera odpočinkový den, co se diety týče, takže jsem dodržel
pravidla stanovená pro ten případ a přejedl jsem se, přesně tak jak jsem
měl. Jenže výsledek za čtrnáct dní praxe je uspokojivý. Pět kilogramů dole,
v bocích obvod o tří centimetry menší v pase o pět centimetrů. Jsem
spokojený. Dnes mi dorazil kettlebell s gymnastickým balonem. Vyzkoušel
jsem. Nebude to tak jednoduché jak jsem si myslel. Nejsem nejmladší zdá
se, že už neomládnu, abych mohl mít takovou kondičku, jakou bych si přál.
No budu mít zřejmě nějakou. Uvidíme. Lepší nějaká kondice, než naprostá
zchátralost.
Koukám na videa kolem girji na youtube, ono s tou girjou, (jak se jinak
také tomu nářadí říká,) se spousta toho skutečně dá dělat doma, bez chození
do fitka. Nakonec, co mám zkušenost, co člověk neodcvičí sám bez trenéra
dennodenně, jednou dvakrát týdně s trenérem nedožene. Asi si zřejmě
zaplatím pár hodin někde v kursu abych se naučil správné technice a pak už
bude jen na mě jak budu trénovat doma.
Loni jsem si pořídil kopací a mlátící válec, docela si na něm dvakrát,
třikrát týdně zakopu, zabouchám a cítím, jak se poměrně lepším, stejně tak
s girjou. Sem tam trochu, zamávám, malinko potahám, abych zcela
neztrouchnivěl a uvidíme, kam se dostanu za pár měsíců. Život strašně
rychle letí, takže není kam chvátat, budu-li pravidelně cvičit, ani se
nenaději a bude už hotovo. Tedy hotovo je silný výraz. Řekněme, že budu-li
mít výdrž, pak se něco zlepší. Třeba málo, ale zlepší. Nakonec, už nejsem
žádný megaloman, který potřebuje zlepšení naprosté, úžasné a hodně
viditelné.
Takhle uvažují mnozí lidé, hlavně ale závislí, kteří žijí v představě
buď všechno nebo nic. Tenhle přístup z extrémních pozic přivede mnoho lidí
až do deprese. Malé zlepšení jim je málo, vlastně jak oni říkají,
„nestojí to ani za řeč a za tu námahu.” Jenže netuší, že mírným
zlepšením třeba svalového tonusu nastane velmi pozitivní ovlivnění dalšího
organismu, vnitřních orgánů, podobně jako se při mírném zlepšeném výkonu
mozku lepší výkon celého organismu. Žádný kalup a nakonec ono postupné
zlepšení potěší celého člověka. Mysl i duši.
Míval jsem kdysi na stěně, v dobách, kdy jsem začínal s Jógou na stěně
nápis. Pamatuj, že pomalý nácvik je zárukou rychlého úspěchu.
V Józe tohle platí beze zbytku. Nejen v Józe, ale jsem přesvědčený, že i v
životě. Pokud si člověk udělá čas na nácvik, propracování techniky, dostane
i prostor, aby jeho mysl, bez nějakého zvláštního úsilí promyslela, jen
jakoby mimochodem celou tu filozofii. Když jsem se začal zabývat pomalým
pohybem, zjistil jsem, že pomalý pohyb je mnohem lépe kontrolovatelnější,
má tu výhodu, že se při pozorném sledování ukazují snáze chyby, které
člověk dělá. Dostává pod kontrolu celý proces a zároveň předchází
poškození, nebo velmi významným způsobem snižuje riziko. Tak pro ty
nedočkavé, kteří touží po rychlém úspěchu se otevírá cesta, když ne k
dokonalosti, tedy k uspokojivému výsledku.
Jedno východní přísloví se ptá. „Je možné sníst slona? Ano, ale po
kouskách.” Tohle přísloví mám rád, protože přesně vystihuje onu
problematiku. Jestliže se soustředím na proces, nikoliv na výsledek,
pozorné sledování procesu přinese i výsledky. Dodržují se pravidla. Přitom
není potřeba vyvíjet nějaké zvláštní mentální a tělesné úsilí. Rád si třeba
jen tak, žádné zvláštní cvičení, stoupnu na kousek rovné plochy, a udělám
několik pomalých pohybů rukou i nohou. Nic světoborného, ale přitom cítím,
jak odplývají deprese a chmury.
Sleduji pohyb, sleduji dech, pokouším se o plynulost dechu a koordinaci
pohybu, kdy se snažím onen pohyb udělat co nejpomaleji, zároveň bez
jakékoliv zastávky, nebo trhavých pohybů. Udělám dva tři takové pohyby a
cítím, jak se přelaďuji, někdy jen tak mezi skupinami, neb v blázinci mezi
programy. Obvykle mne tohle velmi úsporné a z hlediska relaxace velmi
efektivní cvičení probere natolik, že dokáži eliminovat únavu, která by mne
jinak asi neumožnila sledovat program. Stejně tak umím relaxovat při
skupině, a přitom i sledovat, co se děje. Tyhle dovednosti jsou výsledkem
pomalých a na kousky rozfázovaných technik.
Tyhle techniky ještě zlepšují reakci, takže jsem občas udiven, že chytnu
brýle, které mi v předklonu padají z nosu. Nebo jiné předměty, které svou nešikovností shazuji třeba ze stolu. Zcela instinktivně. Jsem
přesvědčen, že pomalé nácviky zlepšují samotnou bleskovou reakci. Ne
nadarmo se většina úderů v bojových uměních napřed trénuje v pomalém
provedení, aby je posléze člověk zcela bez přemýšlení udělal v bleskové
rychlosti. Tedy náš trenér v sebeobraně takto vyučuje.
Zkusil jsem si tedy ještě dnes pár švihů s girjou, abych věděl, jestli
tu techniku zvládnu. Prohlédl jsem si několik videí na internetu a pokusil
se napodobit, napřed bez girji, pomalu, potom jsem si cvik rozfázoval a
myslím, že jsem snad přišel na efektivní provádění. Tedy alespoň z pohledu
začátečníka. Všiml jsem si, že při švihu vzhůru cvičící vydechují.
Nadechují se při zpětném pohybu dolu. Což mě zaujalo. Tak ještě budu muset
vyzkoumat, jaký to má tělesný efekt. Zatím jsem vždy byl zvyklý z Jógy jít
do námahy s nádechem a do uvolnění z výdechem. I když je fakt, že jsem v
tréninku sebeobrany učen, že při úderu vydechnout, zpevnit tělo a břišní
svaly, zde to bude mít pravděpodobně podobný smysl.
Trochu prostudují víc literaturu. I když většina autorů dost toho tají,
protože zároveň poskytují informace v kursech, které pořádají a nemají
zájem zdarma plýtvat know how, když jsem mohou inkasovat. Chápu je. Jak už
jsem napsal. Zřejmě se přihlásím na nějaký seminář, abych se dozvěděl víc.
Dám někomu vydělat. Tak zazvonil zvonec a blogu o cvičení a dietě je konec.