Dorazil Lukáš ze Simonou a udělali mi radost. Lukáše jsem neviděl od loňska, kdy tu u mne bydlel a Simonu jsem měl možnost poznat.
Dorazil Lukáš ze Simonou a udělali mi radost. Lukáše jsem neviděl od loňska, kdy tu u mne bydlel a Simonu jsem měl možnost poznat. Příjemné děvče, co se drželo napoprvé zpátky, ale je vidět, že to není žádná citlivka, co si v životě neporadí. S Lukáše, jsme probrali světa běh, co se kde komu přihodilo, kdo je na tom jak? Simona měla občas poznámku ke stavu věcí. Hezké dvě hodiny. Oběd jsem jim neuvařil, protože dopoledne jsem neměl klienta, nešel jsem nakoupit, ale spal jsem a co jsem nakoupil včera, je pro mne. Mé obilné kaše a jiné podobné pochutiny. Tohle je strava pro otrlé. Nebo hodně motivované k udržení štíhlé linie. Stále ještě pořád pomalu hubnu.
Ono není celkem umění zhubnout poměrně rychle, ale je umění celkem pohodlně ten úbytek váhy udržet. Mé obilné kaše a jiné podobné pochutiny jsou tou cestou, jak toho dosáhnout. Tohle je strava pro otrlé. Nebo hodně motivované k udržení štíhlé linie. Stále ještě pořád pomalu hubnu. Ono není celkem umění zhubnout poměrně rychle, ale je umění celkem pohodlně ten úbytek váhy udržet. Já umím udržet úbytek váhy a jsem dost motivovaný. Nakonec, hodně se mi ulevilo tím shozením, jak na pohybovém aparátu, tak i myslím na srdce. Je vidět, že pokud si stravování řídím sám, umím si ho nastavit pravidla tak, abych měl váhu podle své potřeby.
Pokud se stravuji podle někoho jiného, chci mu udělat radost, tím, že mi chutná, co uvaří, mám potíže. Mě totiž opravdu chutná. Což dělalo celoživotně radost mým manželkám a milenkám, neb jím všechno, jsem vděčný strávník a nevybírám si. Takže pokud se rozhodnu držet lajnu, pak držím štíhlou lajnu bez potíží. Mě i ty kaše prostě chutnají.
Včera mě pobavila Helena, kterou jsem si přidal do přátel a později s ní chatoval. Helena je čtenářka mých blogů, dokonce jsem zjistil, že jako studentka oboru sociální práce byla u nás na pav.35 jako stážistka. Sice si ji nevybavuji, neb stážistky k nám chodí procesím, takže sem tam mi některá utkví v paměti, ne bohužel všechny. Tedy Helena mě pobavila poznámkou, že si půjčila na K-centru moje knihy, které tam mají prý za povinnou četbu. Ovšem jak jsem zjistil, nikoliv ty vázané, ale ty co ilegálně vydala paní Valdaufová. „Chodec smysl situace, Chodec podle tvé víry se ti stane.” „Chodec koukání na život” to byl legální díl. Takže jsem ji doporučil pokud má opravdu o problém zájem, pak ať si pořídí „Ze závislosti do nezávislosti” a další knihy. Ale ta poznámka, „povinná četba” mě skutečně pobavila.
Docela se v poslední době seznamuji se zajímavými lidmi, kteří mají přehled, znalosti a schopnost diskutovat o věcech a dějích. Pak se krásně na Facebooku chatuje a dá se říci, že se jedná o plnohodnotný kontakt. Nakonec moje dnešní návštěva se ti dva seznámili přes internet, na chatu a sluší jim to spolu. Ne vždy ty seznámení vyjdou, ale občas se podaří. Co mě ale opravdu v poslední době pobavilo, jak si má ex-přítelkyně vyházela některé mé známe na FB z přátel aby s nimi nebyla v kontaktu a moje dcery si v přátelích ponechala. Nebudu zde vytvářet teorie, proč tomu tak je, ale pobavila mě ta skutečnost. I o tom jsme s Lukášem mluvili. On patří mezi ty „postižené.” Zřejmě pokud bych se měl chovat, podle tohoto způsobu uvažování, asi bych si musel vyházet z přátel ty lidi, se kterými mě seznámila. Jenže se mi nechce. Nechci se zbavovat možnosti setkání, třeba jen na internetu se zajímavými lidmi.
Inu, dějí se někdy v těch vztazích věci. Moji přátelé, ty které si vyházela, jsou slušní lidé a měli k ni opravdu dobrý vztah. Zřejmě jim i mě chce dát najevo, že pro ni nejsme dost dobří. Co se dá dělat? Já jsem se smířil s tím, že pro ni nejsem dobrý jako chlap, co tak slýchám za zvěsti o nasazené psí hlavě, oni asi nemohou být dobří, že se kamarádí se mnou. Lidské uvažování má někdy hodně těžko vyzpytatelné zákruty. Kroutí se sem a tam a je potřeba hodně uvažování a pokusu o porozumění, aby jeden pochopil, o co vlastně jde. Ale nakonec. Má právo si nechat koho chce v přátelích.
Ptala se mě jedna má známa, jestli je možné prožít třeba tři vážné vztahy za sebou? Odpověděl jsem ji že možná je, ale spíš si myslím, že ne. Myslím si totiž, že jeden je skutečně vážný, to ano,ale ty dva jsou vztahy, které mají něco nahradit, „Náplast” jim říkám a také jsem tohle popsal v jednom blogu. Náplast je dobrá na čas, ale pak se odtrhne a přestane sloužit. Pak buď se ti lidé vzpamatují z toho předchozího vztahu, skrz utrpení dozrají a poučí se, aby posléze navázali jiný, skutečně vztah dvou zralých lidí, vztah, který má všechny atributy řádného partnerství, nebo pokračují v opakovaných chybách, ze kterých vyjdou opět jen vztahy dvou nezralých lidí, se všemi negativními důsledky pro ty dva.
Vyprávěla mi o své kamarádce, která takhle prožívá ty své „vážné vztahy” a jediné téma rozhovoru je, pokud se setkají, že ona kamarádka, buď mluví o svém novém, úžasném partneru a nebo o chybách a proviněních toho předchozího. Poznamenal jsem, že znám také pár takových lidí. Nijak jim jejich úděl nezávidím. Jenže oni mě na rozdíl od ní za poslouchání platí. Nejenom za poslouchání, ale vím jak je únavné třeba rok dva v terapii poslouchat někoho, kdo mluví o chybách svých partnerů, než po čase dojde k tomu, že vlastně celou dobu mluvil o svých chybách a o svých selháních, o svých ztracených příležitostech.
Pak mu/ji dojde o kom celou dobu je řeč a rozpláče se. Tím pláčem sice nevrátí ty ztracené příležitosti, protože ti bývalí partneři/ky jsou schopni si najít jiný vztah, být s jinými lidmi a zbytečně nečekat na někoho, kdo pro sebe sama nevidí své potřeby. Sebestřednost a přílišné soustředění na uspokojování potřeb totiž zaslepuje. A ten zaslepený nevidí nutnost a potřebu změny chování, řeči, preferování priorit. Podobají se malým dětem, které si pojídání samých bonbonů opakovaně zkazí žaludek. Tolik se chtějí mít dobře, že se točí v kruhu a vlastně nežijí v realitě, ale ve svých představách a iluzích.
Vlastně je tohle chování podobné těm lidem, co se přejídají, soustředí se na uspokojení svého nácka, aby nakonec zjistili, že potíže z onoho uspokojování a hravě a vysoko, převáží ono příjemné, co takový neustále naplňovaný nácek poskytne. Totiž, jestli mi opravdu chutná a skutečně si jídlo užiji, tak tehdy, když mám mírný hlad, vyprázdněný žaludek a tedy místo pro dobré jídlo, ze kterého mi v případě přežranosti, samou přežraností je často akorát na zvracení. Jo jo.