Láska na etapy

Musel jsem zablokovat zde diskusi, protože nějaká velmi zamindrákovaná osoba ji zapleveluje urážkami, které nijak nesouvisí s blogem.

Musel jsem zablokovat zde diskusi, protože nějaká velmi zamindrákovaná osoba ji zapleveluje urážkami, které nijak nesouvisí s blogem. Zatím, kdo bude mít potřebu, napíše mi mail, bude-li mít ještě větší potřebu, zavolá mi. Číslo si najde v kontaktech. Nemá smysl, se rozčilovat, hádat, protože ten člověk, muž či žena, toho momentálně nemá v úmyslu nechat a já zas nemám v úmyslu z toho zde udělat žumpu, kde po sobě budou házet hrubými slovy moji odpůrci s mými příznivci.

Budu muset probrat s Martinem, jestli by šlo udělat něco podobného jako je na Seznamu, že napíše komentář kdokoliv a já ho schválím, nebo neschválím. Pokud ho schválím, bude uveřejněný, pokud ne, bude zatím neviditelný, než ho smažu. Než se tak stane, diskuse bude uzavřená. I když ted jsem se rozhodl, že ji nechám do zítra otevřenou, pokud zde budou psát nějací zamindrákovaní jedinci urážky, smažu je a myslím, že není nutné, než je smažu aby kdokoliv na ty urážky reagoval.

Povídal jsem si s jednou svojí známou na FB o vztazích. Pěkná diskuse na téma: „Nemilovaní jedinci, toužící po lásce, ovšem jedinci, co je žádná láska neuspokojí.” Jsou takoví. Zahrnou vás přízní, dobrými skutky v takové míře, že je vlastně ani nestačíte oplatit a protože je nestačíte hned oplatit, jste shledáni jako sobci, co myslí na sebe.

Diskutovali jsme, co se s tím dá dělat. Myslím, že jediné. Pokud to člověk včas prohlédne, což je málokdy, tak vzdálit se co do největšího bezpečí. Čím větší vzdálenost tím větší bezpečí se dá říci a radovat se z toho, že pozornost toho „láskou zahrnujícího” se obrátila jinam. Nakonec, co mám zkušenost, tak se vymění jen jména a místo Jan, Martina je to třeba Zdeněk, Pavlína, či jiné jméno. Tohle se týká mužů i žen. Ani jedno pohlaví nemá na nezralost tohoto druhu monopol.

Vlastně i včerejší obě skupiny byly opět o vztazích. V té první jeden klient přišel celý rozhořčený, že se jeho velmi mladá milá líbala na ulici s cizím chlapem. Skupina se napřed rozhořčila, potom, když se ukázalo, že ani s jeho věrností to nevypadá zrovna nejlépe, pak hlavně ženy mu zrovna nefandily. Tak trochu mi ho bylo líto, protože vím, jak je nepříjemná taková situace. Dokonce ani neodkráčel středem jak bývá dobrým zvykem, a co může muž v takovém případě asi nejlepší udělat, ale vzal ji domu a nechal s eujistit, že to bylo poprvé a ona už to nikdy neudělá. Chtěl ji věřit. No, na jeho místě bych takový „optimista” nebyl. On je a miluje ji, protože je mladá a krásná. Vlastně přišel na tu věc, díky mému upozornění, že to je ten důvod, proč s ní je. Což má své výhody a zároveň nevýhody.

Upozornil jsem ho, že pokud skutečně preferuje velmi mladé milenky, pak se musí smířit s tím, že jeho vztahy budou celoživotně limitované a krátkodobé. Napřed mu tohle mé sdělení moc nesedělo, až když jsem ho upozornil, že vlastně vyměnil několik partnerek co ho znám a vždy mladší přišla na místo za starší. Jakmile překročily věk dva a dvaceti let, pak je vyměnil za sedmnáctiletou. No proti gustu žádný dišputát, taky mám rád mladé ženy, ale člověk se musí smířit s tím, že jakmile překročí určitou věkovou hranici, pak zřejmě se musí rozhodnout jestli ji nechá vedle sebe zestárnout a nebo vymění, jak se říkávalo, za „nový model.” Není to vždy jednoduché.

Na další skupině přišla klientka s tím, že má vztah, který vypadal úžasně, báječně, byl nádherný, ale její partner se podle jejího vyjádření až zalekl toho tempa a prudce zvolnil. Jejími slovy řečeno. Skupina i já jsme se začali zajímat o to co se děje. Ukázal se obvyklý problém, kdy se lidé jeden druhým fascinují a potom se ukáže, že si musí zcela ujasnit, co opravdu jeden od druhého chtějí, pokud vůbec něco chtějí. Tak trochu jsem v tom psal v seriálu „…druhé lásky proud nutí k první plout. ”

Lidé skončí jeden vztah, naskočí do druhého bez odpočinku a strávení předchozího stavu a najednou jedna strana má velmi často pocit nemístného tlaku. Tady v tomto případě to byl partner, který zvolnil, sice pořád zřejmě má zájem pokračovat, ale moc si neví rady s tím jak dál, jaká pravidla nastavit, jakou intenzitu setkávání, a vlastně z jednoho extrému přešel do druhé extrému. Z velikého nadšení a otevřenosti do stažení a uzavřenosti. A ona si s to uzavřeností neví rady, neví jak dál, co mu říct, když volá, dáva najevo na radu kamarádek odstup, který v tuhle chvíli z mého hlediska není na místě, a říká mu taková slova, „až se potkáme, můžeš mi políbit ruku.” Přesto, že chce být líbaná na ústa. A ještě na jeho odpověď, kdy ji říká, že ji při setkání bude líbat na ústa, se tváří odmítavě.

Měl jsem a mám stále za to, že člověk pokud má zájem pokračovat, neměl by se tvářit, že nemá zájem pokračovat a snažit se vzdálit. Také by mohl a většinou i zjistí, že přitom vzdalování za ním nikdo neběží. Lidé se bojí být pravdiví ve vztahu, hrají hru a vítězství. Označí toho, co dá najevo zájem, jako prvního, co přilezl a hrají hru na silnějšího a slabšího. Přitom vlastně jedině jakákoliv absence her v tomto případě nese úspěch. při absenci hry na silného a slabého vzniká prostor, pro domluvu, tím pádem pro jistotu a bezpečí pro oba.

Tedy jsem milé klientce řekl, že si myslím, že pokud ho chce vidět, chce aby ji líbal na ústa, chce aby s ní jedl aspoň občas u jednoho stolu a spal v jedné posteli, musí zvolnit tempo, musí mu dát prostor pro přiblížení. Dobrovolné přiblížení a zároveň ho může upozornit, že pokud chce zůstat vzdálený a tvářit se nerozhodně, pak riskuje, že s ní bude jíst u stolu někdo jiný než on, stejně tak bude s ní spát v posteli také jiný muž. Jestli se mu tahle představa zamlová, pak ať pokračuje v uzavřeném a staženém chování. Tahle má poznámka se jí velmi zamlouvala. Prý to vyzkouší.

Tak jsem zvědavý, s čím přijde. Ale myslím si, že podobné poznámky jsou spíše motivující ke vztahu, než odpuzující. Nakonec, všechny mé partnerky, pokud se opravdu nechtěly rozejít, možnost, že bych jedl s jinou u stolu a spal s jinou v postel, nesly velmi nelibě. Dokonce i ty, co se rozhodly se rozejít, nesly velmi nelibě skutečnost, že jsem na ně časem zapomněl a klidně si dovolil netruchlit a najít si jinou. Tohle ti opouštějící nechápou, z jakého důvodu jim ta realita vadí. Jenže jak už jsem psal několikrát jinde. Rozchodem ztrácejí obě strany a ti co opuštějí tuhle pravdu pochopí až později. Většinou, když už je na nějakou nápravu pozdě. Pak zjistí, že společná minulost, společný čas, společné vzpomínky mají mocnou sílu i když často skrytou.

Často pod nejrůznějšími záminkami ty co opustili kontaktují, vymýšlí důvody proč se přátelit a proč se stýkat. V dnešní době tak činí anonymně na netu a dost často agresivním způsobem, za pomoci urážek se paradoxně pokoušejí upoutat pozornost a nejde o nic jiného než, že se snaží dát najevo svůj zájem. Místo toho, aby přestaly hrát hru na vítěze a navázali normální kontakt, kde se dá vztah buď obnovit, znovu začít, případně ukončit. Skutečně ukončit. Jo jo. Degenerovaná komunikace se takovému chování a jednání také říká. I na to jsem svou klientku upozornil. Uvidíme jak vše bude dál.