Nedávno jsem psal o tom, že jsem si nainstaloval Salix OS. Nainstaloval a mám ho dodnes. Na něm je vidět, jak se Linux opravdu během let změnil.
Nedávno jsem psal o tom, že jsem si nainstaloval Salix OS. Nainstaloval a mám ho dodnes. Na něm je vidět, jak se Linux opravdu během let změnil. Od OS pro znalce, až k OS, který může používat kdekdo a v momentě kdy se podívá na programy, které potřebuje, seznámí se s nimi, pak zjistí, že má veškeré pohodlí, které jako uživatel potřebuje. Ale nebudu tu dělat nějakou zvláštní reklamu. Pro mne Linux vždy byl prostředkem k relaxaci a tréninku mozku. Dnes se z toho stává celkem běžný OS, který není složité nijak nainstalovat, používat. Tedy pokud člověk nepoužívá nějaké zvlášť exotické distro.
Léta strávená s Linuxem a vůbec s Open Source nepovažuji za ztracená. Trochu jsem porozuměl počítačům, mírně se mi zlepšilo logické myšlení a naučil jsem se pracovat i s manuály psané v angličtině. Práce na PC, a především práce s Linuxem, FreeBSD a dalšími operačními systémy mi byly oporou vždy, když mě potkaly těžké časy. Každý z nás zažívá těžké časy a je dobré a prospěšné, tedy alespoň pro mne mít něco, k čemu se může člověk zažívající těžké časy uchýlit. Jako závislému by mi asi neprospělo, kdybych v těžkých dobách chodil mezi kamarády do hospody. Právě jestli mi terapie byla v něčem prospěšná, tak přesně v tomhle, že mě ukázala smysluplnost takového odpoutání, které není zaměřeno jen na pohyb, sport a další aktivity vyžadující, činnost mimo domov. Občas doma být musíme. I v těžkých časech.
Vždy když jsem hodně unavený, cvičím jógové techniky, nejraději sám, čtu, nejraději v naprostém tichu, neposlouchám televizi, dívám se na nenáročné filmy, pustím PC, které mám na experimenty a začnu přeinstalovávat, nastavovat, učit se. Na tohle je Open Source, zcela ideální. Teď před dovolenou, kdy skutečně už vycházím jen když je to nezbytné. PC je mým favoritem č.1 volném čase. Takže si čtu, cvičím a užívám PC, plus fotbalu. V televizi. Nedělám nic jiného. Docela mi tahle „intelektuální činnost” stačí. Občas píši naprosto neintelektuální a neumělecké blogy. Umění, psychologii a psychoterapii si nechám až se vrátím z dovolené. Tohle s většími, či menšími obměnami prožívám každý rok, co pracuji v blázinci. Hlídám si tyhle věci, protože se bojím vyhoření. Občas vidím u některých kolegů, hlavně mladších, jak mají pocit, že musí zvládnout vše a pak zhasnou jak dohořelý papír.
Jinak, co jsem objevil hlavně s mapami, které je možné prohlížet na googlu, tak videa, fota. Hraji si a cestuji, přemýšlím a hledám v různých zemích, kam bych se chtěl vydat, jak jít, kudy jít, co je možné vidět. Satelitní mapy a videa jsou v tomhle směru úžasné. Dnes jsem ještě objevil, že je možné nastavit na mapě i shlédnutí nemovitostí. Jo pokrok. Evoluce, která funguje i v tomhle směru. Kde jsou ty časy, kdy jsem měl jen papírovou mapu a mohl jsem přemýšlet, jestli to kolečko na mapě znamená, městečko, osadu a nebo jen opuštěný dvůr. Dnes, je možné díky iPhone, který mám (určitě to jde i na jiných smart mobilech) prohlížet mapy způsobem, který jsem popsal. Takže je-li signál je možné vědět co je na místě kam směřuji. Samozřejmě že si koupím papírovou mapu. Ta má své výhody. Dá se nosit v klobouku, kouknu a hned vidím, tedy pokud umím hledat v mapě a to umím, nepotřebuje zdroj energie, jen světlo aby do ní bylo vidět a představu, kde je sever a jih.
Konečně, mapa je zdroj dobrodružství. Několikrát jsem na mapě přehlédl kudy a ocitl jsem se úplně někde jinde. Zvláštní je, že mi to nikdy nevadilo. Nějak beru za samozřejmě, že když někde jsem, tak tam mám asi být a je na mě co tam uvidím. Když jsem kdysi sešel z Pyrenejí ve Španělsku a narazil jsem na krásný zavlažovací kanál, kde byla nádherně čistá a chladná voda, co se dala pít jen tak, protože jak jsem se podíval na mapě, tekla z hor a nikde nebyla žádná osada ani pole. Vydal jsem se podle toho kanálu, protože to měla být zkratka. Zkratka to byla až do chvíle, kdy zavlažovací kanál končil v tunelu. Pokračoval jsem tedy přibližným směrem, kterým ten kanál měl jít, jenže nějak jsem neměl busolu, takže jsem směr neudržel a ocitl jsme se v městečku, které jakoby vypadlo ze začátku dvacátého století. Barbastro se jmenovalo. Nakoupil jsem za zbylé francouzské franky. Kupodivu je vzali, neošidili mě a pokračoval trochu jinou cestou, než jsem původně předpokládal směrem na jih. Hodlal jsem dojít na Gibraltar. Putoval jsem provincií Leone, která byla jak z filmů z divokého západu. Suché kamenité hory, vinice, olivy, kamenné domky na nářadí uprostřed polí. Bezva se v nich spalo.
Několikrát mě v nich ráno objevili majitelé, smáli se nabízeli víno a jídlo. Jídlo jsem vzal víno ne. Většinou tam měli i demižony s vodou. Kafe jsem z ní klidně uvařil. Byla to krásná cesta a pak jsem vstoupil do provincie Kastilia. Najednou se vše změnilo. Uvědomil jsem si jak vlastně je ta země rozmanitá. Jiný stavební styl, jiné vzdálenosti mezi vesnicemi. Mnohem větší vzdálenosti. Větší horko, sucho ještě víc. Dvě barvy převládaly. Žlutá a hnědá. Občas zelená, tam kde se zavlažovalo. Takže malé odbočení mi poskytlo úžasnou informaci o kraji, který jsem vlastně ani nechtěl navštívit a nakonec jsem byl rád, že jsem ho viděl. Takže jsem tam asi měl být.
Španělsko ještě jednou chci navštívit. Centrální Španělsko. U moře je krásně, ale onehdy, když jsem jel s Martinem domů, povídali jsem právě o Španělsku. Martin šel dvakrát pěšky do Compostelly a naposled tu cestu absolvoval nedávno. Takže jsme se shodli na tom, že Španělsko idnes je možné ještě uvidět v takové té patině, která ještě pořád existuje. Smáli jsme se, když jsme oba měli stejnou zkušenost, že lidé v centrálním, nebo mimo turistické oblasti Španělska pustí cizince do čela fronty aby si mohl nakoupit. Tedy na vesnicích. Oni beztak ani nenakupují, spíš klábosí. Kdo by také v tom vedru dělal? Siesta, maňana, to je jejich přístup k životu. Některé oblasti jsou pořád ještě poměrně chudé. Žádný průmysl, sady, dobytek, občas zavlažované pole, suché hory, někdy vysázený les, především borovice. Ty neuvěřitelně v tom vedru voní. Ta vůně je daná vypařováním pryskyřice. A slušní lidé. Martin má tu výhodu, že mluví španělsky. Já ne, pouze umím pozdravit.
Pozdravit, říct panaderia=pekárna, protože tam jsem nakupoval chleba a jestli si to nepletu, tak alimenticias, což by mělo být něco jako konsum. Prodejna potravin. S tímhle jsem prošel celé Španělsko. A došel jsem a vrátil jsem se. Ale na Španělsko vzpomínám rád. Velká země. Hrdí a slušní lidé, krásná příroda, Rozhodně se mi líbí svým přístupem k životu. Na všechno dost času, co je potřeba udělat se udělá, strejdové v parku vykládají rozumy, hrají karty, docela pořádek. Takže začal jsem odpočinkem u Linuxu a končím odpočinkem v parku ve Španělsku.
Ale Linux opravdu za to stojí zkusit. Myslím, že dnes jsou dobré distra pro začátečníky, jako Mandriva, Salix OS, Ubuntu. Ty Windows hravě nahradí a předčí. Pravdou je, že některé profesionální aplikace jsou a jdou jen ve Windows, ale většina běžných uživatelů si po čase ani nevšimne, že nemají Windows. A zjistí, že nemusí nikde nic krást, nemusí shánět nelegální kopie čehokoliv.