Mens sana in corpore sano

Opět jsem si na sebe něco vymyslel. Koupil jsem si hodinky Garmin s milionem
funkcí, které neovládám. Nedám si pokoj a nedám.

Pořád mám pocit, že musím držet krok s tempem doby a takové věci, jako
jsou smartphony, hodinky, co ukazují nejen vzdálenost,kroky, ale ještě další
a další věci, jsou tím pravým ukazatelem, zda jsem schopen mít něco takového
v plné verzi, nikoliv pro seniory. Což by mi přišlo víceméně potupné
vlastnit přístroj pro seniory. Tedy chci jen to nejlepší a nejsložitější. Jak
říkají Židé: „Když už vepřové, tak jen to nejlepší.”

Je to drahý, je to náročný k obsluze, ale zaměstná to mozek. Což je v mém
věku dost důležité. Bez funkčního mozku se těžko žije. A pracuje. A mě se
pracovat líbí. Občas pracovat znamená skočit z útesu do hlubiny, tedy
metaforicky do hlubiny psychiky klienta a bezpečně se vynořit na povrch. Abych neuvízl v představách o
svých schopnostech a možnostech. Sem tam se ty představy od reality liší. A
trénink těla i ducha na ony rozdíly bezpečně ukáží. Tedy tomu, kdo chce znát
stav věcí.

Znám spoustu lidí, co rezignovali na práci s mozkem. A dopadli přesně podle
známého pravidla: „Kdo mozek netrénuje, ten o něj přijde.”
Stejně jako se svaly. I ty je dobré přiměřeně trénovat a pak dojde k tomu,
čemu antičtí Řekové říkají. „Sófrosýne.” Neboli, životní
harmonie
. Ona životní harmonie má, má základ ve střízlivosti,
uměřenosti, uvážlivosti a sebeovládání.

Takže učení a cvičení by měly vést k tomuto řeckému ideálu. Jinak také
používali staří Řekové slovo: „Kalokagatia.” Neboli:
Soulad těla a ducha.Jak je vidět, i evropská kultura si
nezadá s tím východním postojem, který propagoval Patandžalí ve svých Jóga
sutrách a Radžajóze. Řekové i Římané se zabývali mystikou, tělesnými i
mentálními cvičeními. Zabývali se výživou. To vše mělo vést k onomu souladu
těla i ducha. Zřejmě ve všech rozvinutých kulturách docházelo k onomu
propojení těla a ducha. Nejen v Indii, Číně, ale i v Evropě.

Založil jsem si na www.kaloricketabulky.cz účet a pečlivě zapisuji, co
všechno sním. Je zajímavé zjistit, kolik kalorii člověk za den sní, kolik
bílkovin, kolik tuků, sacharidů a vlákniny. Nijak se v jídle neomezuji, jím
nízkosacharidovou stravu, jsem v ketose a necítím žádné problémy. Dá se
říci, že se má energie zvýšila a některé potíže pohybového aparátu, se za
ten měsíc mírně zlepšily. Mírně jsem shodil na váze.

Udává se, že přiměřená duševní zátěž podporuje trávení, spánek, krevní
oběh atd, stejně jako přiměřená námaha zlepšuje duševní pochody. Česky
řečeno: „Líp to člověku myslí.” Tedy někdy, zas se nesmí vkládat
do toho zlepšení příliš velké naděje. Naučil jsem se číst všechbny návody na
zlepšení tak, že zásadně nepřehlédnu slova: V mnoha případech, skoro
všichni se zlepšili, někdy se změna nedostaví tak rychle jak se
očekává.
Pokud člověk nevidí, jen co chce vidět a slyšet, vyhne
se mnohému životnímu zklamání.

Ono je při každé předpokládané a očekávané změně mnoho proměnných, která
mají značnou roli. A co funguje na sto procent u jednoho, u druhého může mít
velké omezení. Z toho důvodu už nečtu všechny ty příručky o koučinku,
seberozvoji, protože v terapii, jak jsem zjistil, každý člověk potřebuje
svůj přístup, svou cestu a své techniky, které si za účasti terapeuta, který
ho provází a umožní mu náhled na sebe a své skutečné možnosti. Bohužel, zase
se jedná jen a jen o práci. Dlouhou, občas neúspěšnou, neb se něco ukáže
jako slepá ulice.

Ne každý má chuť se vrátit na začátek a hledat tu správnou cestu, aby se
vyhnul slepé uličce. Ale mne baví hledat cesty, které někam vedou. Sice se
občas dostanu někam, kam jsem původně nemířil, ale jak jsem i v životě na
svých pěších cestách zjistil, občas ono neznámé území bývá tím
nejzajímavějším a nové obzory jsou otevřeny. A když člověk umí číst, psát
chodit a cestou přemýšlet, má šanci žít zajímavý život. Jo jo.

Preferuji sice chůzi, ale i kolo má svoje.