Dívám se na rozbalené dárky pod stromečkem, z dalšího dárku od Rity, piji kafe a přemýšlím o před včerejšku, kdy se po dlouhých letech, dlouhých letech z mého hlediska, konala rodinná sešlost.
Dívám se na rozbalené dárky pod stromečkem, z dalšího dárku od Rity, piji kafe a přemýšlím o před včerejšku, kdy se po dlouhých letech, dlouhých letech z mého hlediska, konala rodinná sešlost. Sice v ní chyběly matky mých dcer, ale nechyběly mé tři dcery ze čtyř. Což bylo víc než jsem si ještě zcela nedávno uměl představit. Byli tam mimo mě i tři další dospělí muži, chlapi mých dcer plus jeden zcela malý chlap vnuk Vojtěch a má partnerka Rita.
Nejde ani o dárky, které jsme dostal. Kdybych nedostal nic, netrápilo by mě to. Mám co potřebuji a nouzi netrpím, ale ona uvolněná atmosféra, kdy se lidé chovali přirozeně, jako se chovají tam, kde se cítí bezpečně a doma, byla úžasná. Vypravovaly se rodinné historky, smáli jsme se, snědli společný oběd. Hezké předvánoční setkání. Malinko to kazilo nachlazení Babety i Rity. Přeci jen bylo vidět, že nejsou zcela ve své kůži.
Ze setkání jsem ještě jel na skupiny. Mám ve čtvrtek dvě a pro některé klienty to byla aspoň malá příležitost mít pocit, že jsou Vánoce a že někam patří. Napřed moc vánoční atmosféra nebyla, přeci jen někteří jsou v docela dost velkých osobních problémech, ale nakonec se po probrání těch nejtíživějších událostech atmosféra zklidnila. Ona ta terapie někdy je vlastně nejdůležitější tím, že lidi jsou spolu, že si mají co říct, že je má kdo vyslechnout bez nějakého zvláštního odmítnutí a výtek. Dostavili se všichni a nikdo se netvářil, že lituje.
Sice se ke mě doneslo pár informací, hlavně jedna o recidivě jednoho mého dlouhodobého klienta, kterému zemřel otec a on se napil. Navíc jeho přítelkyni bylo v den jeho recidivy čtyřicet, čekala ho a on ji přišel zlitý jako Dán. Volala mi a ptala se co má dělat. Poradil jsem. „Nevytýkat, nekřičet, nechat vyspat a ráno ať mi zavolá.” Na otázku zda s ním má zůstat, jsem odpovědět nedovedl. Tohle si bude muset rozhodnout sama. Abstinuje dost dlouho na to abych chápal její obavy, rozhořčení a zklamání. Také si umím představit ten šok, kdy se těší na někoho, koho má ráda a on ji přijde zlitý na doraz.
Nemilá informace, ale pořád lepší než kdyby mi zavolala nějaká maminka, že se jí předávkoval syn nebo dcera. Tak letošní Vánoce zatím ještě ne, ale i to může přijít. Budu se modlit, aby se nikdo nepředávkoval, nikdo nezlil tak, že se zabije nalitý v autě, nebo ze strachu z budoucnosti a z pocitu neřešitelnosti svých dluhů se oběsí hráč.
Vím, že tohle moc nezapadá do té sentimentální vánoční nálady, kterou lidé většinou oplývají, ale už to, že do této chvíle nic takového je pro mne příjemné. Byly doby, kdy jsem měl klidně i dvě tři takové informace, těsně před Vánoci a nebo na Vánoce. A tak zatím jinak nic nedělám, jen cvičím, čtu a surfuji na netu. Tak hezké Vánoce všem čtenářům. Modlete se za ty co nic a nikoho nemají. Jsou sami. A nebo jak jsme položertem říkávali u plavby. „Za kamarády co jsou zrovna v bouři.”