V momentě, kdy vím, že je pro mne něco dost dobré, dostávám se z pasti manipulativního hodnocení a z pasti, která tvrdí: Druzí vědí lépe než já, co je správné, dostačující a vyhovující.
V momentě, kdy vím, že je pro mne něco dost dobré, dostávám se z pasti manipulativního hodnocení a z pasti, která tvrdí: Druzí vědí lépe než já, co je správné, dostačující a vyhovující. Stávám se správcem svého života. Být správcem svého života znamená opustit bezpečí tradice, smlouvy, která je vždy k podpisu, smlouvy, která našeptává, že když budu podle cizích představ, budou mě mít druzí lidé rádi. Manipulace jinými slovy říká: budeš-li podle našich představ, budeme tě mít rádi a budeš žít v bezpečí naší přízně. Obvykle za tím bývá skryta výhrůžka, že nás ti lidé opustí, pokud se nebudeme chovat podle jejich přání. Já sám rozumím oněm pohrůžkám, že ztrátou jejich přízně ztratím něco nenahraditelného. Ovšem při svých životních zkušenostech už vím, že lidé, chovající se tímto způsobem, rozhodně nesledují můj zájem, ale především svůj. Pakliže tohle vím, nemám žádnou potíž zabývat se tím, co je pro mne důležité, a mnohem méně tím, co je důležité pro ně. Zabývám se svými věcmi a jsem přesvědčen, že se rozhodně nechovám jako sobec, jen se chovám jako člověk, který cizí zájmy nenadřazuje nad svoje a je smířený s tím, že jej za tuhle skutečnost mnozí neobdivují…
Jo jo, tak to v životě chodí. Jinak jsem dnes zažil své čtyři minuty slávy v Metru, cestou z Florence až na stanici Anděl, kde mě oslovily dvě dámy a pohnutým hlasem a téměř se slzami v očích mi děkovali za prostá a srozumitelná slova, která sděluji národu z televizní obrazovky v pořadech České televize. Jak já to jen dělám? Bohužel jsem neměl sebou tužku, nebo fixu, abych se jim podepsal na paži či kabelku