Malá témata

Přečetl jsem si článek o tom že končí boom bosého běhání. Nevím, nějak jsem si nevšiml nějakého boomu, jak bosého běhání, stejně jako bosého chození.

Přečetl jsem si článek o tom že končí boom bosého běhání. Nevím, nějak jsem si nevšiml nějakého boomu, jak bosého běhání, stejně jako bosého chození. Pár nadšenců jako jsem já chodí bosi, pár jich bosi běhají a jinak nic. Pochopitelně, nepohybuji se v běžeckém světě, neb jsem rád, že chodím, že díky bosým nohám se zlepšily o dost moje kolena. Takže nevím, jak mocný, nebo jak klesá ten bosý boom.

Chůze, nebo běh bos, patří mezi má oblíbená témata. Docela si s tím užiji. Sedím v metru, v tramvaji, lidé pokukují, většinou si sednou co nejdál, co kdybych náhodou chytil nějakou infekci a oni by se mohli nakazit. Bezdomovci mi chtějí prodávat své boty, slečny mne oslovují a vyptávají se jak na věc.

Usmívám se bojácným, odpovídám zvědavým a když jdu sám, nijak nevnímám, že jdu bos. Přijde mi snadnější a pohodlnější si večer rejžákem vydrhnout nohy, než prát ponožky, nebo čistit boty. Drhnutí nohou a mazání nohou měsíčkovou mastí je celkem příjemný rituál. A když mi ty nohy maže má láska, jen vrním. Bohužel většinou si je mažu sám. Ona pro samé umění nemá čas. Tedy jen někdy. Holt ti umělci.

Co jsem ale zjistil, že tančení bosky má své výhody. Jsem takový nějak plynulejší. Dost často si při rokenrolu, nebo bigbítu doma zatančím. Moc už neexhibuji mezi lidmi. Sice pacienti, kteří byli na sobotním divadelním představení oceňovali mou uvolněnost, při tanci na jevišti ale tohle jsou speciální případy. Asi bych byl za skutečného magora, kdybych se dal do tance se sluchátky na uších, při poslechu nějakého bigbítu.

Ještě se vrátím k tomu článku. Pochopitelně existují příznivci, stejně jako odpůrci. Myslím, že se nemusím účastnit téhle debaty, neboť zásadně vycházím jen ze svých zkušeností. Tvrdí-li někdo, že určitý druh stravy pomáhá k hubnutí, vyzkouším. Občas zjistím, že sice nehubnu, ale rostou mi svaly. jediný spolehlivý prostředek k hubnutí jsem zjistil během let, je chůze na dlouhé vzdálenosti. Tam ale zase nedodržuji žádné omezování, protože když člověk denně ujde kolem dvaceti km a více, s ruksakem na zádech, prostě hubne.

Tvrdí-li někdo, že bosá noha skýtá víc rizik, vyzkouším, obutý jsem chodil víc jak šedesát let, takže vím jaké to je chodit obutý, teď co chodím víc jak rok bosý, zjišťuji, že rizika chození bos, jsou relativně malá. Tedy přijatelná. Stejně tak rizika posilováni s vlastní vahou. Asi mnohem menší než dřina v posilovně, kde se lidé systematicky ničí. Ale nešť, má-li chuť někdo chodit do posilovny, dřít s osobním trenérem, což považuji za přijatelnou formu.

Tímto způsobem postupuji ve všech ostatních svých činnostech. Seznámil jsem se s Judaismem, ne nijak do hloubky, sice jsem přečetl spoustu knih na toto téma, včetně Buberových Chasidských vyprávění, Langerových „Devět bran.” Plus Elia Wiesel. Ten má docela zajímavý a pro křesťany poučný pohled. Stejně jako jsem si pročetl docela dost přeložených traktátů z Talmudu. Zůstal jsem u křesťanství. Nediskutuji o pravověrnosti, ale praktikuji, co mi vyhovuje. Nakonec, modlíme se ke společnému Bohu.

Takhle se dá přistupovat ke všemu, co je pro mnohé lidi důležité. Najít si své, vyzkoušet, nikomu nic nevnucovat, prezentovat jen výsledky, které nejsou upravené. Ano kolena mě bolí méně, lépe se mi chodí, ale běhat nejde. Strava co jím mi asi prospěla v mnohém, jen ty „závratné” výsledky bezsacharidové diety nebyly tak závratné. Bezsacharidovou dietu jsem v klidu opustil, začal jsem jíst nejen zeleninu, ale i ovoce. Pouze jsem se přestal cpát pečivem. Pokud ho jím, tak minimálně.

Stejně tak se cvičením. Brouzdám po netu, vyzkouším tohle, pak zase tamto, cvičím aby mi bylo dobře. Nepotřebuji být akrobat a nijak mne neberou úvahy na téma jak správně cvičit, protože, co většinou předváděli ti borci, jsem v jejich letech předváděl taky. Možná to samé budou předvádět v šedesáti, ale myslím, že fyziologii lidského těla nikdo neošálí. Lze zpomalit biologický věk, ovšem nikoliv zastavit. V jistém případě lze zvýšit kondici, ale rozhodně nebudu mít kondici, jakou jsem měl ve dvaceti, nebo ve čtyřiceti. Ze starého, se nové neudělá.

Může se zdát, že se opakuji ve svých tématech. Ano opakuji, protože když se opakuji, pak nacházím nové významy, najednou se mi ukazují věci, které jsem kdysi neviděl, nebo díky málo opakování nemohl vidět. V tom je právě věk výhodou proti mládí. Znám to z terapie. Léta říkám podobné věci, a hle, najednou mi dojde ještě další význam. Jen tak z ničeho nic. To je pak ale údivu. V tomhle právě obdivuji Židy, jak učí systematicky myslet od mala děti a hledat a hloubat nad Tórou.

Tam je celé jejich tajemství úspěchu. Promysli, hledej, zkoumej. Pochopitelně stejně jako u Židů, tak i u jiných národů, podobně konající lidé bývají většinou terčem posměchu, někdy šikany, ale pak upřímné a hluboké závisti, když jak ti Židé či další jim podobně se chovající, mají úspěch. Zasloužený a odpracovaný. Záměrně neříkám vydřený, protože ti lidé umí pracovat a při práci relaxovat. Jo jo.

1 komentář

  • Profilový obrázek Anonymní napsal:

    Ja si myslim, ze nohy trpi a
    Ja si myslim, ze nohy trpi a v nizkych teplotach je to nebezpečné pro celý organismus.Kolenum to take nemuze nijak zvlášť prospivat. Kdyby to bylo tak vyhodne tak by boso chodilo mnohem vice lidi vcetne lekařū, kteří si to dokážou nejlépe vyhodnotit. Nebo sportovci by to praktikovali, kdyby to bylo vyhodne…
    Václav