Díval jsem se dnes na druhém programu asi po patnácté na „Někdo to rád horké.” Po patnácté se díval a stále jsem se smál nahlas jako už dlouho ne.
Díval jsem se dnes na druhém programu asi po patnácté na „Někdo to rád horké.” Po patnácté se díval a stále jsem se smál nahlas jako už dlouho ne. Marilyn Monroe, Jack Lemmon a Tony Curtis opět nezklamali. Opět onen geniální konec. „Nikdo není dokonalý.” Nebo, „Před deseti lety jsem se zvolil do čela naší organizace.” Všichni ti herci mě bavili, stejně jako mě bavila muzika, spíš písnička, kterou zpívala Marilyn Monroe „I Wanna Be Loved By You”
I wanna be loved by you
just you and nobody else but you.
I wanna be loved by you – alone..
Boo boo bee doo
I wanna be kissed by you
just you and nobody alse but you
I wanna be kissed by you – alone.
Boo boo bee do …
Marilyn ji zpívá úžasně. Už moje bývalá žena Petra, herečka říkala. Byla krásná a uměla i zpívat. Prostě si někdo s ní dal práci aby ji naučil zpívat a je to na ni vidět. Jednoduše hezký večer ze starým filmem o ještě starší době, ale nezapomenutelný. Tyhle filmy, ve mně čas od času vyvolávají vzpomínky na děčínská kina, kam jsme na tyhle skvosty chodili. Tenhle film jsem viděl v kině Kotva v Děčíně, kde byl nádherný plac před kinem, tam se scházela mládež, posedávali jsme na zábradlí, povykovali, vubec jsme se nechovali vzorně.
Prvně jsem ten film viděl, když mi bylo necelých čtrnáct let. Po holkách jsem nekoukal, to bylo mou „mužskou, kovbojskou a stopařskou důstojnost.“ Tehdy jsem mi nejvíc líbily ty scény ze střílením při převážení pašovaného alkoholu. Božská Marilyn byla až daleko za nimi. Ovšem, po několika málo letech už jsem se díval s nelíčeným obdivem na tu krásku co umřela mladá a ještě jsem neznal její posmrtnou fotografii, po pitvě, kdy vypadala jako sedmdesátiletá stařena. Uf. Ten pohled mě strašil dlouho.
Většina filmů, co natočila nebylo nic moc. Mustangové, kde hrála s Clarkem Gablem, a to byl jeho poslední film. Jeho, stejně jako její a Někdo to rád horké patří k tomu lepšímu. Bohu díky za oba. Jack Lemmona a Tony Curtise jsem viděl ještě v několika filmech. Přeci jen oba byli větší herci než Marilyn. Ale v Někdo to rád horké byli oba i ona naprosto úžasní. Tolikrát jsem ten film viděl a přesto v něm vždy najdu něco co mě rozesměje a potěší.
Zítra, vlastně už dnes, nejdu po dlouhé době na skupinu. Odpolední pro rodinné příslušníky nebude a večerní povede Judita. Jdu dělat vlny jako přednášející pro rodinné příslušníky do Kbel. Docela jsem zvědavý, kolik bude lidí a jestli zaujmu. Mám od soboty docela dobrou náladu. Přijela Markéta, přišel poprvé na návštěvu k dědovi Vojtěch. Pochopitelně v doprovodů rodičů. Katky a Romana. Vyfotili jsme se spolu na zemi na dece. Vojtěch lezoucí, hlavu zvedající a já sedící. Na seznam.cz/lide chodec jsou ty dvě fotky k vidění. Vojtěch lezl a dělal oči na Markétu. To mu šlo náramně. Ta z něj byla zcela hotová.
No a ve čtvrtek jdu dělat „chytrýho do televize a v pátek se bude vysílat na ČT 2 pokračování seriálu, Rodina a já. Odkaz na internetové vysílání dáme samozřejmě do Novinek. Bude to o workoholismu. Tak kdo má o tohle téma zájem, může kouknout. Já jsem tenhle díl ještě neviděl. Jen si matně pamatuji, co jsem k tomu tématu říkal. Nakonec se zájmem podívám. On to Alan nastříhá tak, že vypadám docela jako mudrc. Jak říká Ivana. 🙂 No a v sobotu pokračování psaní scénáře, chci dopsat také lidé a manipulace, jenže je to už nějak práce a lenost se mnou cloumá.
Jak se tak povídalo v komentářích o olympiádě, tak na hokej na olympiádě se těším. Naším žádné zvláštní šance nedávám, myslím, že onen evidentní ústup z pozic je tak zřetelný, že jen opravdový fanoušek věří na finále Kanada – Česká republika. A v televizi se na ono finále opravdu rád’podívám. At už v něm bude kdokoliv. Pokud nebudou naši ve finále a bude jedním z finalistů Kanada, volám ač přes rozhořčení z vízové povinnosti. „Go Canada Go.” Přeci jen stále miluji anglický fotbal a kanadský hokej a americký basketbal. Jinak samotné zimní sporty a krasobruslení zvlášť nijak nemusím.
Zatvrdnul jsem někde u Nepely a Evy a Pavla Romanových. jenže to už je tak dávno, že si tyhle jména zas až tolik lidí nepamatuje. S tehdejšími světovými výkony, kdy Romanovi byli myslím pětkrát mistři světa v tancích na ledě, by dnes mohli tak vystupovat na okresním přeboru. Nepela, byl snad třikrát mistrem světa a nějaké další medaile také posbíral. Pak se o něm šířily zvěsti, že umřel na AIDS. Nějak mě krasobruslení nebralo nikdy. No sport je to těžký, děti musí od mala, aby to někam dotáhly a končí relativně brzo. Jako gymnasté. Od té doby, co se gymnastika stala „dětským sportem” a sportem dospívajících jsem se jí také přestal zabývat. Mám rád sporty, které se dají dělat dlouhodobě a vidím při něm dospělé ženy a muže. Tedy některé vrcholové sportovkyně se ženám i někdy podobají.
V sobotu bych měl dopisovat s Ivanou další scénář, dopracovat scénář o komunikaci abychom mohli pilotní díl natočit co nejdřív. Pak zřejmě, pokud to bude trochu možné pojedu za Markétou do Plzně. Svezu se vlakem. Už jsem vlakem nejel dlouho a tedy zkusím ochutnat pohostinnosti a kultury cestování ČD. Vezmu starší šatstvo, zásobu jídla na neočekávané případy a vyrazím. Vzhůru do nových dobrodružství. Co tak čtu a sleduji v médiích, tak mám pocit, že by se ona cesta mohla podobat cestování Pacifickým expresem, ale jen na vzdálenost asi devadesáti kilometrů. Možná že i Indiáni cestou budou.
Jó české dráhy.Nějak se stávají reliktem dopravy. Jezdí pomalu, nespolehlivě a dokonce se šíří zvěsti, že v devatenácém století byly čistší, rychlejší a spolehlivější.Hezky na páru, žádné dnešní „ moderní vymoženosti.” Jak jen to ti lidé, za onoho vysmívaného Rakouska-Uherska dělali? Asi se tohle tajemství nedovíme. Já mám takové zcela laické nevědecké vysvětlení, na rozdíl od všech psychologů a sociologů a jiných podobných zcela nezbytných a důležitých profesí.
Zřejmě se zabývali v práci tím čím měli. Tedy tou práci, pro kterou byli najímáni. A když se nezabývali, jednoduše byli zcela „nelidsky a nedemokraticky” vykopnuti a najali se ti spolehlivější a pracovitější. Zřejmě majitel, rakouský stát, se domníval, že služba cestujícím je na prvním místě. No ale nechám těch zpátečnických keců a jdu spát.