Láska, závislost a fascinace

Není nad to, jít koupit knížku, někam, kde to skoro vůbec neznám, vím, že to místo existuje, domnívat se, že to kde hledám je ono pravé místo, abych zjistil, že se mýlím.

Není nad to, jít koupit knížku, někam, kde to skoro vůbec neznám, vím, že to místo existuje, domnívat se, že to kde hledám je ono pravé místo, abych zjistil, že se mýlím. Mám na mysli Chodov jeho obchodní centrum, místo toho abych hledal OC Růže Chodov. V pátek odpoledne zážitek k nezaplacení. No, když nic jiného, aspoň jsem si to tam prohlédl. Zjistil, že mají dvě centra obchodních zážitků, když ta Růže asi bude ještě podle členění, praktičnosti z dob hlubokého socialismu. Prodejnu Levných učebnic jsem nakonec našel a knížku o arteterapii zakoupil.

Mezitím v čase hledání jsem dostal SMS, od jedné své známé, která řešila problém závislosti na vztahu. Po tom co mi vyprávěla jsem ji navrhl, místo toho zneužívaného termínu: „Závislost.” Termín: „Fascinace.” Ano, znám to, od určitého věku také mnou kdysi byla nejedna dívka o mnoho let mladší fascinovaná. Není to láska, není to závislost, je to jakýsi druh okouzlení, kdy ti lidé mají pocit, že ten kým jsou fascinováni, má nějakou zvláštní moudrost a moc. Potřebují k někomu vzhlížet, případně dát se jim vést. Odpověděla mi. „Ano, tohle je termín, který jsem hledala.“

Někdy si v něm kompezují svoje vztahové potřeby, k jednomu z rodičů, ne vždy, nebo nějakou jinou potřebu vztahu, citu, která nemá nic společného s láskou jako takovou, ani potřebou být milenkou, milencem v tom sexuálním smyslu, což si někdy ti starší partneři vysvětlují zcela jinak a nechtějí a nehodlají v nich vidět své dcery, nebo syny. Což pak působí problémy, neb v tom vztahu hledá každý z té dvojice něco zcela jiného.

Pochopitelně, ne vždy je tomu tak, někdy opravdu v takovém velkém věkovém rozdílu vznikne skutečná láska se vším všudy a oba v tom vztahu, v té lásce najdou všechno co hledali. Není to kauzálně tak, či tak. Život jaksi nekopíruje psychoanalytické učebnice a příručky. Někdy pojmový aparát některých kolegů ustrne a nedostatku slovní zásoby. Z toho důvodu je dobré číst třeba romány klasiků, protože tam tyhle vztahy, psychologická prokreslení a popis jsou velmi skvěle za pomoci jemného rozlišení popsány.

V tomhle si uvědomuji tu cenu všech těch realistických románů, třeba i klasiků z devatenáctého a začátku dvacátého století. Jak cizích, tak českých. Když tak čtu, nebo poslouchám mluvu i docela vzdělaných lidí, jsem udiven chudobou pojmů, kterou vlastně ve způsobu vyjadřování trpí. Číst dlouhé romány se dnes považuje za ztrátu času. Ale já si myslím, že získat slovní zásobu, umět rozlišit ten odstín, rozdíl mezi pojmem, okouzlení, uhranutí, zamilování, láskou a závislosti je pro terapeuta jakéhokoliv zaměření celkem hodně důležitý.

Důležitý pro klienty, přátele, kamarády. Stejně jako je rozdíl mezi terapeutickým vztahem, vztahem mezi známými, kamarády a blízkými přáteli, či zamilovaností zahlcenými, do sebe zahleděnými partnery, či láskou, která se z té zamilovanosti, případně fascinací, může zrodit, ale také nemusí.

Zamilovaný jsem byl v životě mnohokrát, fascinovaný někým také, ale láska, ta mě potkala jen jednou. Ta druhá se ji blížila, jenže byla jen druhá. Dobrý vztah, kde si lidé rozumí, mají pocit bezpečí, se lásce může podobat, ale nutně ji nemusí být. A vůbec se nemusí jednat o závislost, když se lidé potřebují, mají společné zájmy, jsou spolu rádi, poskytují si jeden druhému blízkost a intimitu a nemají potřebu hledat něco lepšího.

Závislost na někom je z mého hlediska tehdy, když ten člověk je skutečně na toho druhého odkázaný, jako jsou třeba invalidé, ale nikoliv ti, kteří toho druhého zneužívají, nechtějí nést odpovědnost za svůj život, snaží získat výhody, které mu ten vztah poskytuje, ale nic nenabízí. To je jen závislostní chování. Nikoliv závislost. Je schopen bez toho druhého žít. Mnohokrát jsem slyšel, že někdo není schopen bez toho druhého žít. Nepovažuji to za závislost, ale spíše za jakési uhranutí tím druhým, fascinací, kde třeba je neochota věřit, že i někdo jiný je schopen poskytnout, to co poskytuje ten, kterým je ten dotyčný/á uhranutý/á.

Jak říkám, pojem závislosti je strašlivě zneužívaný a to jen z toho důvodu, že mnoho novinářů, kteří o těchto věcech „zasvěceně” píší, nemají jen patřičný vyjadřovací aparát, kterým by dokázali rozlišit, co je co. Po nich tyhle bludy opakují lidé, kteří čtou, poslouchají tyhle cancy a opakují jakési pravdy pocházející z psychoanalýzy, kde se pracuje s kauzalitou, na rozdíl od jiných psychoterapeutických směrů, takže se pak tradují občas ve veřejnosti bludy.

Lidé si mnohdy pletou pojem potřeba a závislost. Potřebuji se najíst, protože jinak bych hlady umřel, ale když se najím, prospívá mi jídlo. Udržuje mě naživu. Pominu teď všechny ty teorie o zdravé výživě. Ale pokud jsem závislý, pak mě ono uspokojování ničí. Sklenka alkoholického nápoje jako je pivo, je pravděpodobně prospěšná v tom, že skutečně zažene žízeň, uvolní člověka, uspokojí jeho potřebu tekutin, ale pokud je člověk závislý, rozjede v něm destruktivní proces, který ho nutí pít víc, než potřebuje, nutí ho pokračovat, bez ohledu na své okolí, závazky vztahy.

S jídlem je tohle trochu jinak, také může přejídaní mít znaky závislosti, ale není to závislost. Protože jídlo je potřeba a jíst se musí, tedy lze bez ohrožení života toto zneužívání omezit, redukovat na únosnou míru. Stejně tak sex a další jiné takzvané závislosti. Na rozdíl od závislostí jako takových, omezení nepůsobí abstinenční příznaky, člověk se může volně pohybovat. Může mít chuť, ovšem porušení té umírněnosti v sexu, jídle, pro něj nemá ty ničivé následky, jako má závislost na drogách, jakými jsou alkohol a jiné nealkoholové drogy, plus hazardní hry.

Nakonec. Sex a jídlo je potřeba, jedna potřeba slouží k přežití osobnímu, tou je jídlo, druhá k zachování druhu. Tou je sex, zatím bez nějaké formy sexu to nejde.

Ještě se vrátím k té fascinaci. Pokud nekonzumuji ten vztah sexuálně, nemusím od něj ani abstinovat, pouze jej nekonzumují. Abstinovat lze jen od něčeho, co už jsem okusil. 🙂 Zde, v tomto případě se jen zdržuji ochutnání toho, čehož chuť neznám. 🙂