Poslouchal jsem dnes v Bille maminku, která říkala asi svému desetiletému synovi. „Ty tam nepůjdeš, protože se bojíš viď?” Chlapeček se nasupil a pronesl očekávané, „nebojím”.
Poslouchal jsem dnes v Bille maminku, která říkala asi svému desetiletému synovi. „Ty tam nepůjdeš, protože se bojíš viď?” Chlapeček se nasupil a pronesl očekávané, „nebojím”. Klasická ukázka manipulace za pomoci obvinění ze strachu. Tohle funguje na děti stejně jako na dospělé. U dospělých se ta manipulace někdy dělá sofistikovaněji, ale na stejném základě, že se například zeptáme, čím se onen dotyčný cítí ohrožený, že nedělá to či ono?
Většina lidí se ohradí, že oni se necítí ohroženi a najdou minimálně deset důvodů pro to, proč s někým nemluví, s někým nespí nestýkají se s ním atd. Já žádné důvody nehledám. Jednoduše pokud nechci být v něčí společnosti, řeknu tomu člověku, že mi s ním není dobře. Je to přímočaré, pro mnohé málo diplomatické a většinu lidí docela brutální. Jenže zcela jasné a neurážející. Je to o mých pocitech vůči tomu člověku, nikoliv o něm samém.
Jestliže jsem v minulé kapitole mluvil o tom, že nemám potřebu debatovat s jednou dámou, protože mám zkušenost s tím, jak se chová a její chování mi nevyhovuje, ani její způsob diskuse, nemám víru, že své chování změní, tedy s ní necítím potřebu jít do půtek a rozmíšek, abych napravil její způsob vystupování. Nemám zájem o potíže, které vyvolává její způsob komunikace s jinými účastníky diskusí. Využívám jednoduše svého práva cítit se dobře doma a s lidmi, které si vyberu do diskuse a které ne. Chápu, že se jim nemusí líbit můj způsob výběru, ale nemají jinou možnost než se smířit s onou skutečností, že můj organismus reaguje na některé lidi odlišně.
Stejně jako s mými bývalými láskami neudržuji žádné kontakty, i když celkem nemám proti jejich jednání téměř žádné výhrady. Není mi v jejich přítomnosti nijak zvlášť skvěle a minulost nijak nenahrává mému příjemnému pocitu. Všimněte si jedné věci. Nehovořím o tom jací jsou, ale jak se cítím. Jsem toho názoru, že mám k sobě minimálně stejné povinnosti jako k lidem kolem sebe. Dokonce si myslím, že mám k sobě větší povinnosti než k druhým lidem. Nemám tedy potřebu se udržovat v nepříjemných pocitech z lidí, ke kterým nemám žádné závazky a jež jsou mi v podstatě zcela cizí.
Dokud byly moje děti malé, měl jsem zájem na tom, abych udržoval dobré vztahy k jejich matkám. Moje děti byl jediný důvod, proč jsem překonával nepříjemné pocity, jež jsem při některých setkání s jejich matkami zažíval. V momentě, kdy ony důvody pominuly, netrávím ve společnosti matek žádnou svou volnou chvíli. Žiji jinde a s jinými lidmi. Lidé, kteří odmítají takto uvažovat, mají pro svoje úvahy dost dobré důvody.
Jsou rádi obdivováni, hlazeni, milováni. Potřebují, aby je měli lidé mnohem více rádi, než mám tuhle potřebu já. Nemám ji tuhle potřebu za zlé. Já ji tolik nemám, proto se chovám odlišně od nich. Ne všichni lidé jsou mi příjemní a ne se všemi mám potřebu být v kontaktu. Jestliže se mi někdo snaží vnutit svůj postoj, že bych měl diskutovat, kdy on má potřebu pod záminkou nutnosti diskuse mezi lidmi a zároveň pod záminkou, že vstupem do diskuse osvědčuji svoji odvahu, používá manipulaci.
Manipulace je z mého hlediska nepříjemná pro mne a nebezpečná, že se mně za její pomoci druzí lidé snaží přinutit k chování, které mi nevyhovuje. V momentě,kdy by se ji tohle zdařilo měl bych pocit, že ztrácím svou svobodu jíž si cením víc než lásky a obdiv druhých lidí. Svoboda je něco, co nevyměním za nic. Rád vyjdu druhému vstříc, ale za podmínek, že zůstanu svobodný. Manipulace druhých lidí mě mé svobody zbavuje.
Manipulace zbavuje svobody totiž děti i dospělé stejnou měrou. Maminka, která si přeje, aby její syn se nebál, vyjadřuje přání, které je zdánlivě v jeho prospěch. Jenže strach je matkou opatrnosti a opatrnost je prostředek k bezpečí. Jestliže nás kdokoliv přinutí skrytým způsobem, jímž manipulace mnohdy je, udělat něco, co nechceme, zbavuje nás onoho pocitu bezpečí.
Proto mnozí z nás když objevíme, že nás někdo do něčeho skrytě vmanipuloval hněváme se na onoho člověka. Většinou jsou to pocity hněvu pramenící z pocitu bezmoci. Lidé ovládající manipulaci dokáží tyto pocity bezmoci vyvolat, použít a zneužít. Samozřejmě v momentě, kdy zjistí, že se jim nedaří jeden manipulace, zkoušejí jiný druh. Často přecházejí do skryté či otevřené agrese, která je také těžkým druhem manipulace. Tak těžkým protože nás násilím se pokouší zbavit možnosti volby.
Žít podle svých představ a mít možnost volby je pro mne projev svobody. Jestliže si mám vybrat, zda budu dobrý v očích někoho jiného, dobrý podle jeho představ dobra a cítit se spokojeně při činnostech, jež mě baví a na místech, která mám rád, zvolím svou činnost a místo. Tohle sice o sobě tvrdí většina lidí ale ne všichni, co o sobě tohle tvrdí, také tak dělají. Znám lidi, kteří se stýkají s lidmi jimž by normálně nepodali ruku, jen proto, že ti lidé jsou nějakým způsobem známí a jejich přítomnost dodává lesku těm co s e s nimi stýkají. Znám lidi, kteří se pouštějí do diskusí s lidmi, kteří nedodržují žádná pravidla diskuse, jen proto aby v očích druhých nevypadali jako hlupáci, kteří nemají odpověď.
Už jsem se o tom zmiňoval. Čtenáři myšlenek a lidé, kteří vám předkládají že vědí jak se cítíte, kladou sugestivní otázky, jsou lidé, kteří nemají zájem o vás, o to jak s e cítíte, jak vám je. Není to empatie. Je to jen a jen manipulace, která vás má přinutit udělat, co chtějí oni. Zabývat se věcmi a úvahami, jež zajímají je, nikoliv vás. Neptají se na to co vás zajímá, vysvětlují vám co zajímá je a předpokládají, že jejich zájem je hodnotnější než váš a vyžadují vaše uznání v tomto směru. Není-li tomu tak, pak pro ně nejste přátelé.
Nejsem skeptik co se týče lidí, ani netrpím přehnanou nedůvěrou. Nejsem ani bezmezný optimista. Už jsem se v životě setkal s lidmi, kterým s e raději vyhnu, nijak se nezdružuji v jejich přítomnosti a čím jsou ode mne dál, tím lépe se cítím. Nemám totiž potřebu celoživotně z hlediska jejich přítomnosti žít v plné zbroji a neustále dodržovat nadměrnou opatrnost. Život sám o sobě vyžaduje dost značnou dávku odvahy a opatrnosti, aby obé poskytlo komukoliv pocit sebeúctu a sebedůvěry při jeho zvládání.
Čeho je moc, toho je příliš jsme říkavali jako mladí u plavby. Byli jsme mladí, ne příliš zkušení a přesto jsme se nemýlili. Ti co potřebují adrenalin, nechť si ho dopřejí. Já ho zas tolik mít nemusím. Ani doma, ani na webu ani jinde. Žití života podle vlastní volby je dost dobrý pocit vzrušení.
Pokračování někdy