Včera těsně před natáčením pořadu „Rodina škola a já” jsme povídali v šatně ze scénáristkou a ještě jednou spoluúčinkující, která se mnou vystupovala v onom pořadu.
Včera těsně před natáčením pořadu „Rodina škola a já” jsme povídali v šatně ze scénáristkou a ještě jednou spoluúčinkující, která se mnou vystupovala v onom pořadu. Povídali jsme o návratech rozvedených manželů k sobě. Paní scénáristka brala onu diskusi jako možný námět na pořad, má spoluúčinkující Radka jako životní postoj. Podle toho se chovala. Vyjádřila v zásadě dva názory. Jeden, že pokud se pár rozejde, pak je vždy nutné aby projevil iniciativu k návratu muž. Nepřekvapil mě její postoj, stejně jako mě nepřekvapil její postoj, že na návraty nevěří. „Lidé se k sobě nemají vracet, když se rozešli. Nijak jsem z jejím názorem nepolemizoval jen jsem si vzpomněl a také řekl na několik případů, kdy na rozdíl od názoru Radky, projevily ochotu k návratu a také svou ochotu uskutečnily ženy. Uskutečnily a dosáhly svého.
Přímo jsem zažil a byl přítomen dramatické scéně končící slzami a obejmutím plus polibkem, kdy jedna taková původně za štěstím jdoucí manželka, která opustila jednoho mého kolegu od plavby kvůli jinému muži, za ním přišla, se slzami v očích mu řekla, že se zmýlila, a že pro ni a jejich děti on je tím nejlepším mužským jakého může mít. Riskovala strašlivě z hlediska z mnohých lidí. Riskovala hrozně i z hlediska Radky. Ta mě začala přesvědčovat, že to nemohlo dopadnout dobře. Jen jsem poznamenal,že ti lidé jsou spolu dodnes, tohle se stalo před 27 lety a mají k těm dvěma předchozím dětem ještě tři další děti.
Dívala se na mě dost nevěřícně a chtěla pokračovat v debatě. Udělal jsem něco co dělám málokdy, leč dělám. Nepokračoval jsem v diskusi. Najednou jsem cítil, že nemám potřebu přesvědčovat, nemám důvod mít „pravdu” a nechci se dostat do sporu, který nebude mít řešení.
Protože debata jestli má usilovat o návrat muž protože má větší cenu žena než muž a nebo jestli má usilovat o návrat žena, protože s jistým věkem ženy pro některé muže ztrácejí hodnotu jako možné matky budoucích dětí je nekonečná, matoucí a i nesmyslná. Vzal jsem noviny, řekl, že si ještě chci přečíst noviny a nemám potřebu tuhle debatu dál rozvíjet. Scénáristka měla pocit, že je škoda, že nediskutujeme, protože ono jiskření by se mohlo přenést do pořadu. Nemyslel jsem si totéž a z mého hlediska zbytečnou debatu jsem skončil.
Existují skutečně určité biologické faktory, které nutí muže aby si i ve věku kdy ženy ztrácejí schopnost rodit děti, aby si oni muži našli plodnou ženu, která jim zajistí další potomstvo. Pravděpodobně tohle je biologický faktor, který je těžko oddiskutovatelný a přesto ne všichni muži toho využívají. Někteří ano, někteří ne. Stejně tak je si žena vědoma, že v reprodukčním věku je hodně cenná a proto si vybírá pro sebe nejvhodnějšího partnera. Fyzicky, mentálně a sociálně. Mají tohle zakódované a přesto ne všechny ženy se podle svého kódu zachovají. Stejně jako u mužů i i nich je mnoho věcí otázkou možností a příležitostí plus fyzické přitažlivosti.
Takže debata vedená o tom kdo se má pokoušet a nebo usilovat o návrat, zda muž, nebo žena mi přijde scestná. Vím že existují ženy, které říkají: „Nikdy bych se neponížila natolik abych šla chlapa prosit. To se nevyplácí.” Stejně takoví jsou někteří muži. Nejsem hledač pravdy, ani umělec, ale jen řekněme popisovač situací, které předkládám k diskusi. Ke spoustě z nich mám svůj postoj a názor. Tak k tomuto jsem vyjádřil názor hned na začátku odstavce. Debatovat tímto způsobem mi přijde scestné a pokud je něco z mého hlediska zcestné a nejsem za přesvědčování a sdělování „správných postojů” placen, nebo nemám na nich nějaký jiný svůj zájem, končím řeč.
Vrátím-li se k oněm známým jejichž příběh jsem zde naznačil, mohu k němu jako muž říci jen tolik. Je mnoho žen, které odcházejí za svými milenci, kdy mají pocit, že jejich milenci jsou natolik kvalitní, že jejich kvalita převyšuje kvalitu otců jejich dětí. Někdy tomu tak je a ony si polepší. Stejně tak oni muži, kteří odcházejí od svých žen, jež jim vychovaly děti a oni muži zatouží po mladé krásné ženě, která jim porodí další dítě a oni mají delší „mládí.”
Ta žena, co se vrátila, udělala z mého hlediska to, co bylo jejím zájmem. Sice riskovala odmítnutí, ale stále nemám pocit, že se ponížila. Ucházet se o ženu na které mám zájem není pro mne nic ponižujícího. Stejně tak není o mých kvalitách zda ona žena mě odmítne či nikoliv. Opačně tohle platí stejně.
Ženy se o muže ucházejí skrytěji, ale ucházejí stejnou měrou minimálně jako muži. Ta žena měla štěstí, že muž o kterého se znova ucházela, byl volný a byl ochotný se vrátit. Protože znám oba, vím, že si dobře promyslela zda je riziko únosné. Bylo a ona nepropásla svojí šanci. Dostala svoje. Tahle kniha vzniká vlastně na základě jedné SMS, kterou jsem dostal. A posléze vyplynulo, že žena již mi ji poslala vlastně mě stále na mé cestě životem sleduje. Má ke sledování své důvody a je možné, že má nějaký zájem o přiblížení. Já jej nemám, rozhodně ne v míře jako ona. Ani u jednoho nevypovídá chování v tomto směru o našich kvalitách, ale jen a jen o našich prioritách.
Jestliže ovšem platí to co mi říkají moji přátelé, kteří jsou v odstupu od situace mezi mnou a mou bývalou láskou, že ona žena má zájem o pokračování vztahu a ono pokračování se pokouší realizovat tímto nepřímým způsobem, pak se dostala do situace, kdy vlastně propásla šanci. Nezvolila vhodný čas. Pokud platí její varianta, že ona chce jen jakési přátelství, pak také neodhadla situaci, protože pro mne přátelství tohoto druhu jsou vlastně zcela nepřijatelná. Důvody jsem už uvedl jinde.
Ani u jednoho z nás naše chování v tomto směru nevypovídá o míře kvality, ale jen a jen o míře vlastních zájmů. Což pro ty nadšence, kteří ve všem hledají duchovno a přesah, je obtížné spolknout. Já osobně svět vztahů takhle vidím. Jsou lidé v nichž ztratím důvěru na základě svých zkušeností a už nikdy nedám na jejich ujišťování, že je vše jinak. Na to příliš dlouho pracuji z lidmi. Jejich tvrzení podrobím zkoumání. Zkoumání na základě jejich skutků. Nebo se vůbec nezabývám ani jejich skutky, protože jsem ztratil zájem o průběh jejich života. Nejsem schopný se tvářit, že se zajímám o každého člověka. Na takový zájem moje kapacita nestačí. Zajímám se o mnohé, ale nikoliv o všechny.
Byly časy, kdy jsem oné ženě, jež mi poslala SMS poskytoval potvrzení jeich kvalit a tím i uspokojení svým zájmem o ni. Zájmem, kdy jsem ji po jejích útěcích ze vztahu ji vyhledal a dal najevo svou lásku k ní. Nikdy jsem nebyl jí odmítnut. Po jejím poslední odchodu, jsem už své chování a ujištění o své lásce plně nezopakoval. Najednou jsem nenašel důvod. Už nechci být potvrzovačem jejích kvalit. Jednoduše onen čas minul.
Vrátím se ještě k onomu páru, jehož setkání jsem lehce naznačil. Onen muž, také v určitý čas přestal té ženě poskytovat ujištění o jejich kvalitách. Jednoduše si začal žít po svém, smířil se ze situací a nechal onu ženu přijít na skutečnost, že pro ni a její děti je on tou nevýhodnější variantou. On s e smířil s tím, že ona na tohle buď přijde a nebo nepřijde. Přišla a nepropásla čas a místo jejího obvyklého očekávání o jeho ujišťování ji o jejich kvalitách. Poskytla ono ujištění jemu. Od tohoto bodu se situace změnila. Najednou měli cenu jeden pro druhého a mohli znovu začít.
Řeč, kterou mezi nimi ona ukončila svým odchodem za milencem, otevřela svým pokusem o návrat. Dala jasně najevo co chce a z jakého důvodu to chce. Nemlžila, nehájila svůj odchod jeho chybami a nečekala jeho pokání. Byla jím přijata a shledána kvalitní a cenná. Stejně jako jsem několikrát zažil, že ženy, které mě v afektu urazily, přestaly se mnou mluvit a vrátily se a řekly něco ve smyslu. „Přehnala jsem to.” S těmi ženami mluvím, mám s nimi přátelský vztah, nezkoumám míru jejich důvěryhodnosti a nejsem nejistý v jejich společnosti. Nejistý v tom smyslu, že stále musím luštit jejich vztah a důvody onoho vztahu ke mě samotnému.
Ženy, které mi říkají, že mě musely opustit, protože moje chování pro ně bylo nesnesitelné a zároveň mi říkají, že si mě váží a chtějí se se mnou přátelit ve mě svou informací tohoto druhu nevzbuzují žádnou důvěru. A nemám li důvěru v toho s ním jsem v kontaktu, pak buď onen kontakt zcela přeruším a nebo omezím na únosnou míru pro mne. Protože nemám z nikým smlouvu o tom, že budu luštit jeho mlžení a nebo poslouchat jeho hodnocení své osoby.
Pokračování někdy