V minulém díle jsme skončili u emocí. S emocemi se to má asi tak. Vzniknou a zaniknou. Stále přicházejí, stále odcházejí, proměňují se. Emoce není možné nemít.
V minulém díle jsme skončili u emocí. S emocemi se to má asi tak. Vzniknou a zaniknou. Stále přicházejí, stále odcházejí, proměňují se. Emoce není možné nemít. Stejné jako není možné, aby nebylo nějaké počasí. Jejich vzniku nezabráníte, stejně jako s počasím nic neuděláte. Soudruzi sice „poroučeli větru dešti,” ale podle toho to s nimi dopadlo. A stejně tak jako ze soudruhy to dopadne s těmi, co chtějí zabránit vzniku emocí.
Zabránit jim nemůžete, ale stejně jako s počasím se s nimi můžete naučit žít. Když prší, vezmete si deštník, když mrzne, kožich a v létě chodíte jen tak. U mladých dívek je pohled na ně v létě zvlášť příjemná podívaná. Emoce lze ovládat a regulovat. Jako lze regulovat řeku aby neškodila. Jenže většinou ji nezastavíte. V případě povodně je to rachot.
Jedním z regulačních triků jak snížit emoce, aby vás nezaplavily, znamená: „Vyslovit je.” Říká se tomu snížit emoční hladinu. Jde o to umět vyslovit všechny emoce. Negativní i pozitivní. Všechny stejně vytvářejí emoční přetlak, který je nutný regulovat. Abychom je mohli vyslovit musíme je pojmenovat. Vědět co cítíme. Jung říká „Jsme to co prožíváme.” Jestliže víme co prožíváme, víme jak jsme na tom. Pokud víme jak jsme na tom, rozumíme si. Jestliže si rozumíme, jsme schopni sebeřízení a sebeovládání.
Ze sebeovládáním, přichází plně sebevědomí. Sebevědomí znamená to, že jsem si sebe vědom. Být si sebe vědom, znamená mimo jiné. Jsem si vědom svých možností, svých limitů a podle nich jednám. Vypadá to jednoduše, ale vede k tomu delší cesta. Naštěstí, ne zas až tak dlouhá.
Byly doby, kdy jsem učil za pomoci jógových technik a psychoterapie rozumět sám sobě. Bylo ono učení pracné, ale mělo efekt. Kdo rozumí sám sobě, má výhodu. Rozumí více i druhým. Prostě vyzná se. A není ono rozumění závislé na výši IQ. Takže v tomto případě má šanci téměř každý.