Včera jsem měl „kmotřenkový” den. Viděl jsem se se svými dvěma kmotřenkami. Jedna, ta starší.
Včera jsem měl „kmotřenkový” den. Viděl jsem se se svými dvěma kmotřenkami. Jedna, ta starší. Kristýna, má bývalá ko-terapeutka, co se odstěhovala do Brna, přijela po čase opět do Prahy, zavolala a šli jsme na oběd. Máme se rádi, ale moc se nevidíme. Vdala se, pořídila si děti, Brno je jí domovem. Rád vzpomínám na ty časy, kdy vedle mne sedávala na junior klubu a společně jsme rozčilovali mladé feťáky svými požadavky. Pak se dala pokřtít a nenapadlo ji nic lepšího, než požádat mne abych ji šel za kmotra. Jo, šel sem rád. Na svatbě jsem ji byl. Odstěhovala se do Brna a zůstal jsem blázinci opuštěný a sám. Nikdo tak dobrý jako ona, s kým bych si rozuměl pracovně, jako s ní, se v blázinci od té doby nenašel.
Dali jsme si oběd, povídali, vzpomínali. Občas si pošleme klienty, jako já dnes ji, protože za mnou přijela paní z Olomouce, které fetuje manžel, tahá do svého fetování její děti z předchozího manželství. Nic moc. Paní je zamilovaná a klasicky spoluzávislá, také krásně psychosomaticky nemocná. Jednoduše „zářný” příklad toho, jak se žít v manželství nemá. Probrali jsme její situaci, ona litovala, že bydlí tak daleko. Takže jsem využil toho, že Kristýna se zrovna ozvala, přehrál jsem paní na Kristýnu. Ta si nepochybně poradí. A pokud ji paní poslechne, chybu neudělá.
Druhá kmotřenka Bára, je o něco mladší, budou ji čtyři roky a přišla mě s maminkou navštívit. Maminka, tedy Jana, má manažerka a vydavatelka mých sebraných spisů se dala na Jógu a chtěla nějakou literaturu. Protože se také stará o mou administrativu, přivezla mi mé účetnictví od naší společné účetní a za to si směla prolézt mou knihovnu a půjčit si všechny knihy o Józe, co najde. Měla smůlu, protože jsem většinu knih o Józe rozdal, spoléhám na to, že co potřebuji umět, umím a zbytek si klidně najdu, pokud potřebuji, na internetu. Ale něco našla. Asi tři knížky.
Den plný událostí. Pobavila mě diskuse na FB s něcistickými ženami, jak pater Halík říká těm, co v něco věří a zdůrazňují, že nepotřebují k tomu žádné společenství, žádnou církev. Naprosto jsem jim nevykládal o žádných výhodách, nevýhodách, ani o jiných záležitostech. Pouze jsem se jich ptal na to, co o církvích vědí? Nevěděly pranic.
Těmi otázkami jsem je zřejmě mírně deprimoval.Ego ze mne padalo, jak pravily, sice mi ta jedna pořád říkala jak mne nesoudí, sice mě soudila, co mohla, zřejmě ji to přišlo normální. Pak mne ujišťovala, jak je bez církve šťástná, (tedy ta debata vznikla na základě citátu, že člověk pokud nevěří v Boha může být členem jakékoliv církve.) Nijak jsem nezpochybňoval její štěstí. Lidé, kteří jsou buď nejistí, nebo hloupí, případně přesvědčeni o svých znalostech, se tímto způsobem chovají. Mám na mysli ono zdůrazňováné štěstí. Neberu takovým lidem jejich štěstí. Nakonec, neobjednaly si ty dámy u mne abych je vychovával. A investovat do jejich změny svoji energii a čas, rozhodně nemám v úmyslu.
Pochopitelně vykládaly všechny ty věci, které odpůrci církve vykládají, ale já jsem s nimi odmítal diskutovat o chybách, nebo přednostech, případně pravdách. Neb diskutovat s lidi, kteří neznají ani strukturu církve, tradici, nebo liturgii v takovém případě nemá smysl. Tedy já ho nevidím. Lidem, kteří nechápou, že Církev je společenství věřících, nejen preláti, ale i laici jsou Církev, je ztráta času čímkoliv argumentovat a pokud nejsou schopni pochopit, že stejně jako oni má možnost každý křesťan být v osobním styku s Bohem, pak ztrácí diskuse smysl.
Pak ta jedna mi vysvětlila, že ona to umí sama od sebe s Bohem a modlit se, a já jsem ta ovce, kterou někdo vede. Bavil jsem se dokonale. Jako se bavím vždy lidmi, kteří chtějí diskutovat o výhodách a nevýhodách něčeho, o čem zhola nic nevědí. Asi jako kdybych chtěl diskutovat já s kvantovým fyzikem o kvantové mechanice. Vím o ni pramálo. Maximálně se mohu ptát a divit se. V diskusi výčet chybujících lidí, nic nevypovídá ani o samotné církvi ani kvantové fyzice. To jen vypovídá o lidech, kteří jsou třeba pedofilové a pracují v pedagogických sborech, skautských organizacích, nebo církvích. O samotných institucích to nevypovídá totiž zhola nic. Lotři jsou prostě všude. Ale je jich méně než těch slušných.
Jo, někdy se sobota vyvede hned v několika směrech. Tahle se vyvedla náramně. Rád jsem slyšel, že se Kristýně vede dobře a bavil jsem se Bárou, když jsme šli spolu věšet prádlo. Nabídl jsem ji, že může hlídat, aby prádlo z koše neuteklo. Hlídala pozorně. Vzala vážně tu povinnost. Pak mě pobavila sdělením, že mají ve školce málo kluků. Inu, kam se všichni ti chlapi poděli? Kluci ve školce nejsou. Tak sakra, kde ti chlapi jsou? Všude slyším nářky na nedostatek chlapů. Tedy od ženských. 🙂