Když se to umí, je to ke koukání

Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.

Stárnoucí pistolníci, co mají za úkol dostat Bonie and Clyde. Párek vrahů, co za sebou nechává mrtvoly policajtů. Krásně udělaný film, který svou pomalostí, nostalgii, nádhernou muzikou a perfektně napsaným scénářem zaujme.

Miluji takové filmy. Žádné zbytečně akce, ale napětí z nich jen dýchá. Navíc podle skutečného příběhu. Legendární lupiči tam moc vidět nejsou, až vlastně na konci, když jsou rozstříleni na kusy. Nic navíc v tom filmu. Stojí za to, těm kdo milují westerny vidět. Místo koní, auta, staré káry, které jsou nádherné, prašné cesty, třicátá léta minulého století s dobovou architekturou.

Jsem už vybíravý, než si něco pustím v tomhle žánru. Westernů je dost, leč dobře natočit dnes moderní western, není jen tak. Ale John Lee Hancocku,Kevinu Costnerovi se tenhle kousek skutečně povedl. S dalším, co se jmenuje Woody Harrelson, odvedli dobré řemeslo.

Američané umějí jedno. Vyprávět příběhy své mladé historie, vzbudit dojem, že co ukazují má váhu a smysl. Někdy s pathosem, někdy bez pathosu, v tomto případě platí to druhé. Bez pathosu, ale opravdově. Dva staří chlapi, co umějí svoji práci, mají svou minulost, své démony, a v konfrontaci s nastupující FBI, se ukazuje, ten jejich mizící svět, co by se mohl nazvat: „ Napřed střílej, pak se ptej. Ať umírají zločinci, ne my muži zákona. ” Ten svět se zapsal do dějin kinematografie tak, jako málokterá éra.

Znovu jsem si oživil tu dobu, kterou jsem sice nezažil, ale vyrostl jsem na ni, která lehce romantizovaně kladla důraz na právo, spravedlnost a především na osobní svobodu, kdy doznívalo mínění, že Západ je nekonečný, stejně jako lidské možnosti. Ten film byl ještě výjimečný jednou věcí. Žádný geniální černošský policista, nebo ženská partnerka, co se vyrovnala všem mužům a většinu z nich i předčila. Ano, první žena v historii Texasu v té době jménem Miriam A Ferguson byla guvernérkou, což byla historická realita. Nic navíc.

Vlastně z hlediska dnešního pohledu byl politicky ten film nekorektní. Bonie v roli ženského zločince, guvernérka a jinak nic. Žádná romantika. Jestli mě něco rozčiluje, tak právě ta upravovaná historie, kde musí být černoch, ženská, i když do toho příběhu vůbec nepatří a správný pohled na lidská práva. ne že bych něco měl proti lidským právům, ale mám nechuť k upravování historie tak aby byla politicky korektní.

Zřejmě se režisér John Lee Hancock nepotřeboval zalíbit levicově zaměřeným skupinám, které takovéto úpravy vyžadují. Natočil film, pochopitelně s jistou uměleckou licencí, ale zachoval atmosféru doby, nepřidával a neubíral. Pak najednou si člověk umí představit tu atmosféru Velké krize, kdy jsou vidět chudí běloši, kteří žijí z ruky do huby, hájí svojí existenci, a vastně ten sociální rozměr, je tam naprosto vidět, aniž by byl nějak extra zdůrazňován.

Jo, tomu se říká umění. Jen tak, jako mimochodem dát všechno, co k té době patří a ty se diváku dívej a žasni, jak je to jednoduché, když se to umí. Z náčrtku a všechno je vidět, nic neruší a nic nedrhne. Jo jo.

https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-byli-bonnie-clyde-romanticky-mytus-pravda-o-krutych-milencich

Napsat komentář