Stavil jsem se cestou z blázince domu v Tescu na Smíchově.
Stavil jsem se cestou z blázince domu v Tescu na Smíchově. Potřeboval jsem zakoupit kafemlejnek, abych si mohl mlít obiloviny na kafemlejnku a získal tak čerstvou mouku na své kaše, kterými postupně nahrazuji různé pečivo a tím se dostávám do toho, co už jsem popsal dříve. Tedy jiný způsob stravování, jiný životní styl. Hubnout se mi daří bez nějaké zvláštní námahy. Tohle ještě nějaký čas půjde. Pšenici jsem ještě nekoupil, nebyla žádná příhodná prodejna po cestě. Takže zatím jen kaše z rýže natural, ale chutná mi stejně jako ta pšeničná kaše a zahání hlad, podobně jako pšeničná kaše.
Postupně se přebudovávám. Zatím cítím velikou uvolněnost v pohybovém aparátu. Protože ono skutečně sladkosti a červené maso vytvářejí jisté psychické napětí i fyzické napětí, dokonce někteří autoři mluví o agresi. Navíc ještě u sebe cítím po takové stravě, když pak přejdu na jinou, jakoby pocit zalepenosti. V momentě, kdy změní stravu, cítím se uvolněněji a lehčeji i v oblasti zažívacího traktu. Je to jen pocit. Tohle všechno jsem věděl i před tím, ale jak jsem postupně po letech určité změny zabředal právě do oněch starých návyků, nepřipouštěl jsem si, že, co jsem věděl, že opravdu strava a způsob stravování má svůj význam. Začal jsem tuhle informaci před sebou tajit. Ale subjektivně má ta strava vliv jak na tělo, tak na psychiku. Pouze bych si netroufl nikomu sestavovat jídelníček, protože mnohým, troufnu si říci většině lidí by nechutnalo, co chutná mě. Já jsem skutečný všežravec a nijak si extra nevybírám.
Vzpomínám na nebožtíka Tondu Kantnera. „Kyklopa ze Sudet,” jak po absolvování několika manželství a mileneckých vztahů říkal: „Všechny mé manželky a milenky mě milovaly, protože jím všechno a nevybírám si.” Tohle bych o sobě mohl říci i já. Takže bezproblémově přejdu na pšeničné, rýžové, kaše, nebo kaše z ovesných vloček a má psychika necítí žádnou újmu. Dostanu-li chuť na nudle s kuřetem, jako včera, stavím se u Číňana, dám si nudle s kuřecím masem. Tím uspokojím svou potřebu masa. Nejsem a zatím ani nemám potřebu být vegetariánem. Nakonec, ryby a drůbež mi chutnají. Nemám po nich ten pocit té zalepenosti, o kterém jsem mluvil výše.
Dorazil jsem tedy domů, umlel cvičně rýži, namočil, dal vedle namočit hrozinky, oříšky jsem zapomněl koupit, nechal do rána oboje namočeno, ráno jsem všechno slil a protože mám rád kaši aspoň trochu tepelně upravenou, přidal olivový olej, trochu na pánvi pomíchal a snědl. Výsledek je skvělý. Nic víc nepotřebuji, ale pochybuji, že až tohle nějaká citlivá duše uvidí, že by měla potřebu dát si se mnou. „I otrlí námořníci,” když to kdysi viděli, otáčeli oči v sloup a odvraceli hrůzou tvář.” Citlivky.
Krásně to nevypadalo, pravda, jenže mě chutnalo a chutná. Mé zdravotní potíže, tehdy, podobně jako dnes, odplývaly do dáli. Zrovna jsem před chvílí poslouchal MUDr Hnízdila, jak mluví o komplexní medicíně. Myslím, že Hnízdil není fanatik a ví co říká. Tady je přednáška Sice tam o stravě moc nemluví, ale docela potvrzuje, co tu popisuji. Potíže pohybového aparátu se upraví vhodnou stravou, vhodným pohybem.
Takže si ordinuji sám, co mi svědčí, dietologa na tohle nijak nepotřebuji. I když sem tam něco přečtu, pokud na něco narazím, ale takové ty obecné kecy ty přehlížím. Makrobiotické texty vynechávám zcela, ty mě jen dráždí těmi úvahami jak jedli naši předci, těmi makrobiotickými talíři, kde je nakresleno, co má člověk jíst a bylo to bylo správně, dobře, zcela neškodné. Hrozit se nad tím, že sním o dvě hrozinky víc než bych měl a nejíst v zimě rajčata, protože je to plodina, která do našich končin nepatří a tedy vlastně to vyvede člověka z rovnováhy.
Já jsem přesvědčený, že jestli něco makrobiotika vyvede z rovnováhy, tak přesně ono počítání každého zrnka a rozpočítávání poměru kde je vše správně určeno. Podobně jako, když člověk drží dietu a už se děsí každé malé odchylky od návodu. Úvahy kolik kostek cukru obsahuje jeden banán, jsou velmi znervozňující. Počítají kostky cukru s každým banánem a psychika jen kvílí, tělo nabírá. Nic takového.
Zastánce diet čtrnáct dní drží dietu, potom zhubne o pět kilo, aby se s úlevou nažral co se dá a za týden má o deset kilo navíc. Propadnou se do zoufalství, nažerou se ještě víc a už to jede. Takhle jsem sledoval jednu kolegyni. Ta vždy vyhlásila nějakou zaručenou dietu, hubla a během dvaceti let ze sedmdesáti kilo dospěla až ke sto a dvaceti. Tomu se říká fakt dietologický úspěšný výsledek.
Tomuhle jsem se naštěstí vyhnul.Sice jsem za poslední rok přibral dost, jenže ze zcela jiných důvodů, ne že bych držel dietu. Stejně jako před lety. Tam to bylo díky alkoholu, kdy nadměrné množství alkoholu samozřejmě dodávalo „patřičné množství cukrů„ které organismus nezpracoval, takže, když jsem přestal s alkoholem, šel jsem přirozenou cestou dolu, k tomu jsem přidal právě tu změnu stravy, odpadly některé psychické potíže, zlepšil se stejně jako dnes stav pohybového aparátu, stejně jako tehdy i dnes cítím ono už zmíněné tělesné uvolnění, které samozřejmě přináší i psychické uvolnění. Jógové techniky účinkují podstatně lépe při změně stravy.
A odpoledne přijde Jarda, dáme dohromady už konečně tu příručku, „Průvodce životem v abstinenci.” Tedy seřadíme texty, napsané už mám všechno. Teď jen dodělat korektury, seřadit, dát tomu formu, předat grafikovi, aby udělal sazbu, dát do tiskárny a formát PDF sem na web. Do konce června bych ji chtěl mít z krku. Zatím zájemci musí ty informace shánět v blogu. Pak je ovšem budou mít uceleně.
„Lína huba, holý neštěstí,” se říká. Takže: Miluška udělala obálku, Aleš obstará sazbu, Jarda korekturu, ten přijde odpoledne a Václav přislíbil tiskárnu. Vše zadarmo. O vše jsem si řekl. Asertivně, jednou jsem byl odmítnut. Unesl jsem odmítnutí. Potřební držte nám palce, ať to všechno dotáhneme do řádného konce. Kdo se umí modlit, nechť se modlí za dobrou věc. U zbytku příznivců, nevěrců, bude stačit, když budou jen zvedat občas prosebně oči k nebi. A Ritě asi hodím na krk konečnou fázi, to jest koordinaci všech a všeho. Tedy, slušně ji požádám a ona mi třeba vyhoví.