Dal jsem očko, jestli má otevřena zelenina, co ji mám kousek pod oknem, abych mohl zajít koupit něco zdravého. Bylo otevřeno.
Dal jsem očko, jestli má otevřena zelenina, co ji mám kousek pod oknem, abych mohl zajít koupit něco zdravého. Bylo otevřeno. Sešel jsem ze schodů, potkal dvě krásné slečny na padesáti metrech, nakoupil a budu si dělat něco lahodného k obědu. Asi pohankovou kaši. Pohankovou kaši mám mám rád. Změna stravy mi náramně prospívá. Za necelé tři týdny jsem shodil kolem sedmi kg, už i kolegyně a klientky si všimly, že v pasu hubnu, což se samozřejmě projevilo blahodárně na na pohyblivosti a uvolněnosti pohybového aparátu. Metoda již jsem po mnoha letech použil funguje a je stejně účinná jako kdysi. Inu staré dobré zvyky.
Bavil jsem se, když jsem četl ty různé „dobře míněné informace„ kdy začnu hubnout, jestli ty kila jsou ztracené tuky nebo voda. Jak to vlastně je, jak se mýlím, protože autority říkají něco jiného. Nakonec mnohokrát v životě jsem nedal na autority, držel jsem se své zkušenosti, svého pozorování. Mám takový pocit, že na tomhle je založena celá věda. Na experimentu, pozorování, ověřování v praxi. Pokud metoda funguje, pak je funkční a úspěšná. Přemýšlet, kolik jsem ztratil vody a kolik tuků, dokud se osobně cítím dobře. Jestliže vím, že nejím nic toxického a cítím se dobře, je tohle znamení, že jdu správnou cestou.
Bavil jsem se, protože jsem věděl, že stačí jen pokračovat a ke ztracené vodě, dřív nebo později přibudou i ztracené tuky. Takhle jednoduše to funguje. Myslím, že většina těch poradců je zmatená všemi těmi vědeckými, zaručeně funkčními metodami, kdy se strašlivě dbá na to a ono a nakonec se zjistí, že stejně je potřebné najít něco, co vyhovuje mě, nedeprimuje mě ten způsob změny nejen stravy, ale i života. V tom je právě celé to kouzlo. Jo, všechno je v hlavě.
Celý život se pohybuji, celý život přiměřeně sportuji, cvičím, a vlastně až za poslední rok a půl, spíše rok, jsem se musel trochu v tom pohybu omezit. Přibral jsem hodně, což samozřejmě byla má vina, protože jsem tomu nepřizpůsobil stravu. Stačilo málo, nic drastického, klidně si občas koblihu, šunku, případně nějaké maso dám a kila jdou dolu. Žádný chcvat, žádná předsevzetí kolik a do kdy, stejně jako jsem se nikdy neúkoloval do kdy a jak se naučím zvládat PC, nebo jiné dovednosti a časem se úspěch při pomalé důsledné práci úspěch dostaví. Co potřebuji umět, umím. V tom je právě celé kouzlo zvládání těch životních situací. Nebát se dělat chyby, protože pokud se člověk z chyby poučí, pak chybu neudělal. Říká Svami Vivekananda. On také říká, že neradí aby šel člověk domu a záměrně dělal chyby, ale jen aby se z udělaných chyb poučil.
Tyhle moudra mě právě provázely před těmi dvaceti sedmi lety, kdy jsem začínal se učit žít trochu jinak. Jinak jíst, jinak relaxovat, jinak sledovat svůj organismus, jak na co reaguje, co mi dělá a co mi nedělá dobře. Od loňského jsem na tohle malinko zapomněl, což byla chyba. Chybu jsem udělal, z chyby se poučil. Což není k zahození. Znovu jsem si ověřil, že pokud k tomu přistoupím jako k možnosti, jak experimentovat, poznávat, pak jsem k hubnutí, ještě získal další zábavu, jak se učit přímo na praktickém experimentu. Takže jsem si na ty moudra vzpomněl, přidám ještě jedno, které jsem léta měl pověšené na zdi:
Pomalý nácvik je zárukou rychlého úspěchu.
Občas mě něco napadne, vyzkouším a pokud mi experiment vyhovuje, hledám další možnost. V tom je ona zábava. Stejné jako u open source. Nakonec, na Oracle Solaris 11, jsem instaloval OpenOffice. Byl jsem překvapený, jak je to vlastně jednoduché i když je to ze zdrojáku. Jediná vada je na Oracle Solaris, že mi nejde na něm zvukovka. Provozuji ho ve VMware a Solaris 10 bez potíží najde zvukovku u iMac, Solaris 11 nikoliv, ani OpenIndiana. Což mě rozesmutnilo. Budu muset hledat drivery. Život ze Solarisem není jen samé peříčko. Ale mám Solaris rád, jsem jeho příznivcem i přesto, že ho koupil Oracle. Zatím se chová Oracle k uživatelům mého typu laskavě. Vývojáři s ním mají asi jiný větší problém, jenže nejsem vývojář, takže ty spory sleduji jen zpovzdálí.
Jinak jsem nadšený z hokeje, pokud naše mužstvo bude hrát jak hraje, i prohru mu odpustím v semifinále. Ale doufám ve výhru. Nědy je radost s e dívat, jak se lidé snaží ve sportu, nebo při jiné práci. Holt, mám rád profesionály, kteří umí odvést práci, při práci se i pobavit a ještě pobavit druhé. Rád se dívám na schopné řemeslníky, kteří pracují, práce v jejich podání vypadá jako legrace a ještě se zdá, že se ti gentlemani u toho baví a vlastně odpočívají. Žádná dřina. Nakonec už za mlada jsem slýchával ono moudro, autora neznám. „Něco udělat a nadřít se u toho, umí každý blb.”
Tak pomalu se blíží dovolená, pokud Pán Bůh dá, vyrazím v začátkem července na Čenstochovou, předtím ještě natočím další díl „Rodina a já.” Bude to jeden z dalších příběhů o spoluzávislosti. Ukážeme v něm, jak ona spoluzávislost vlastně funguje v tom vztahu, kdy onen spoluzávislý, ač vlastně nepije, nefetuje, přesto se chová jako ti závislí, když chce mít všechno, ničeho se nevzdat, ze všeho těžit a ještě si udržet moc na druhým člověkem.
Jo, lidé někdy dělají věci, které když se jim osvětlí, tak pak jen zírají, čeho všeho jsou schopni a jaké prostředky používají k tomu aby sami před sebou neztratili tvář. Manipulují, hledají jak využít toho druhého ve svůj prospěch, když jim to vyjde, najednou zjistí, že dostali něco, co vůbec nechtěli a nebo něco jiného, než čekali, že bude.
Venku začíná pršet, ochlazuje se, ledoví muži přicházejí, prý bude chladno. Emoce a počasí se mění neustále. Tomu nelze zabránit. Stejně jako nelze zabránit tomu, abych si šel udělat tu pohankovou kaši s osmahnutou cibulkou. Tohle mi vážně chutná, jako mi chutná ráno kaše z rýže natural, tedy namletou, neb jsem už majitelem kafemlejnku, co mele rýži, pšenici, jako kafe. Večer bude hokej, sice uvidím asi jen polovinu, neb mám odpoledne a večer dvě skupiny, ale věřím, že se ve finále v neděli setkáme s Kanadou a bude to vítězný boj v prospěch českého národního mužstva. Ale nakonec, každá medaile je potěšující. Pokud se prohraje po usilovném boji a s vydáním všech sil.