Nějak mi uniká logika systému, který používá O2. V jednom nedávném blogu jsem se radoval, že se tam snad našli myslící lidé, kteří mají zájem aby firma vzkvétala.
Nějak mi uniká logika systému, který používá O2. V jednom nedávném blogu jsem se radoval, že se tam snad našli myslící lidé, kteří mají zájem aby firma vzkvétala. Radoval jsem se předčasně a mýlil jako už mnohokrát v životě. Kateřina, která se mnou mluvila a jež mi má zavolat nazpět se mi hluboce omlouvala, měla příjemný hlas, ale jaksi už mě nebaví, každý měsíc na O2 volat abych jim vysvětlil, že tohle číslo už nemám, služby na něj účtované nekonzumuji a tedy nehodlám platit fakturu, kterou mi O2 vytrvale posílá a služby, které mi účtuje, mi už na mou vlídnou žádost několikrát se mnou hovořící operátoři zrušili. Zrušili a přesto systém na mě chce prachy. Že by ani ten kapitalismus zcela nevymýtil lidské omyly a blbost, těch co onen počítač obsluhují, programují? Zřejmě asi ne. Inu nikdo nejsme dokonalý, jak poznamenal onen milionář, který zachraňoval ty tři uprchlíky před mafii ve filmu „Někdo to rád horké.” S božskou Marilyn Monroe.
O2 tedy rozhodně dokonalé není. Vytrvale se mě o té skutečnosti pokoušejí přesvědčit, že nemám být líný,mám se přestat na chvíli věnovat pro sebe důležitějším věcem a lidem. Markétě, své nemocné sestře, FreeBSD 8, které je mimochodem vynikajícím operačním systémem i pro běžné uživatele a v němž se jim podařilo odladit některé do té doby ošklivé chyby, které mi kazily pomyšlení, že *BSD systémy jsou tím nejlepším ve světě open source, co se dá používat. FreeBSD se tedy zlepšilo, ale O2 se k tomu rozhodně nechystá, jak se mi zdá. No konečně. Peníze mi vrátili, škodu jsem zatím tak velkou neutrpěl, je tedy čas přejít ke konkurenci. Možná se ke mě nebudou operátoři chovat tak vlídně, ale zase se s nimi nebudu muset tolik vybavovat, protože k tomu nebude důvod. Možná?
Teď jsem s nimi domluvil. Opět se hluboce omluvili, vysvětlili mi, že na mě chtějí jen ty peníze z prvního listu, tedy oněch 962.33 Kč, toho druhého na kterém je částka 2287.50 Kč si vůbec, ale vůbec nemám všímat, nemám si dělat starosti, O2 bdí nad mou spokojeností. Tak abych se stavil cestou zítra na skupinu na Palmovku u konkurence. Jo jo, nemít O2, snad ani nemám o čem psát.
Buď ten kapitalismus nefunguje a nebo existuje skupina lidí, kteří testují, co běžný občan vydrží. Chápu, že tohle se daří politikům a státním úředníkům. Ti dost dlouho žijí v představě, že je dovoleno vše a nemusejí se na nic ohlížet. Ale u privátní firmy je to s podivem. I když znám lidi, kteří se nenamáhají ani ve své firmě. Nemají zájem na tom vycházet s lidmi, kteří jim nosí peníze. Většinou jsou to lidé, kteří ještě neprošli nějakou větší životní krizí. Žijí v představě, že všichni kolem nich je budou chápat, pomáhat jim, omlouvat, kochat se jejich mládím, nebo jejich stářím. Žijí v představě, že jen oni sami mají potíže a problémy a proto ti druzí na ně musí brát ohled.
Takže kapitalismu funguje, dokonce celkem spolehlivě, protože vždy nakonec se někteří ti „dobrodinci unaví” a nechají celkem rozumně ty stále na neschopné si hrající vymáchat čumák v louži co si pod sebou v nedostatku ochoty se sebou něco udělat, nadělají. No a mnozí se proberou a zjistí, že život není jen pozitivní myšlení a sladký úsměv, ale i tvrdá práce s čekáním na výsledky.
Včera běžela na jedné skupině taková debata o ekonomické krizi. Hlavní slovo měl člověk, který je celkem slušně informovaný, vzdělaný a stále vidící svět v celkem černých barvách. Nechal jsem debatu běžet. Až na konci jsem do ní vstoupil víc a jen jsem na jeho adresu podotknul, že jak se tak kolem sebe dívám, vidím lidi, kteří prošli velkou osobní krizí, která na začátku vypadal dost beznadějně, dlouho se s ní srovnávali, učili se s ní žít a vlastně že si tak všímám, ani jeden z nich není bez práce, většina z nich, tedy z těch co abstinují a docházejí na skupinu rok a déle má stále stoupající příjmy. Několik z nich je podnikatelů a to docela ve velkém. Přesto situaci zvládají.
Zvládají tím způsobem, že místo aby díky krizi se zachraňovali, rostou. Což mi jich několik potvrdilo. Není to jen v téhle skupině, ale i v dalších. Tedy by se to skoro dalo zobecnit. Lidé, jež prošli osobní krizí, zvládli ji, jsou odolnější, trpělivější, schopnější hledat více možností, mají větší sebedůvěru. Zvládli ji společně, jeden od druhého přebírají úspěšné metody. Lidé, jejichž okolí v době celkem nedávné o nich mělo mínění, že si sami nejsou schopni postavit na vodu na kafe, najednou v době krize rozšiřují svojí nabídku, rostou v objemu služeb a to i v dobách ekonomické krize. Opravdu, když jsem si tohle zformuloval, byl jsem překvapený já sám. Ale ono to potvrzuje i ona teorie o přistěhovalcích do USA. Lidé, kteří doma třeli bídu, nic neměli jen onu odvahu se vydat do země zaslíbené, ti vytvořili národ v jehož genech, přes všechny katastrofy, jež je potkaly, je v těchto genech obsaženo ochota se učit, hledat šance, vytvářet si příležitosti.
Libíl se mi jeden člen, který řekl. Po návratu s léčebny, kde jste mi hustil do hlavy, že stačí vydržet, pracovat a úspěch se dostaví, jsem začínal skoro z ničeho. Dnes jsem ve svém oboru obsadil 21 % trhu v oboru ve kterém podnikám. Správně bych podle slov ekonomických odborníků měl jít ze ziskem dolů, ale to se neděje. Rostu. Má bývalá žena, podíval se na mě a pokračoval ,mě nenávidí, protože se mi vede dobře. Potvrdila se vaše teorie, že ženy, které nás opouštějí, nám nikdy neodpustí možný úspěch.Jsem rád, že jsem vám uvěřil a po několikáté jsem se přesvědčil, že nekecáte. Abych tu teorii dovysvětlil. Opravdu ji zastávám, ale docela si umím vysvětlit onu nelibost těch žen, které nemohou unést onen úspěch. Nejvíc jim vadí, že se nedostavil za společného soužití a teď onu smetanu slízne nějaká jiná. I to je jeden z důvodů, proč velmi často doporučuji ženám vydržet, nerozvádět se okamžitě, spíše si posečkat a zajistit si ústupovou cestu pro možnou katastrofu jménem recidiva.
Samozřejmě, nemám na mysli ty, co jsou opakovaně zklamávány recidivami svých mužů a jejich nehorázným chováním vůči nim i dětem. Tohle doporučení dávám, nejen nejen u spoluzávislých manželek, ale i jinde. Nevyplácí se chvátat. Také se ovšem nevyplácí zbytečně dlouho čekat. Ti muži, co ke mě chodí do terapie, jednoduše rostou. Osobnostně i společensky a finančně. Komentáře zatrpklých, svými opakovanými chybami zklamaných žen, vyjadřovaných poznámkami typu, že jen koně vodí na uzdě, svědčí o nepochopení o tom, co terapie závislých a spoluzávislých vlastně je, jaké má možnosti a jaké cíle.Navíc u ní a jí podobných, přesvědčení o své naprosté odborné převaze jim brání uvidět skutečnost.
Ale to je jejich problém. Stejný problém jako těch, co nadávají na dnešní dobu a na rozdíl od těch mých pacientů nepochopili, že krize znamená mimo jiné možnost změny v myšlení, chování . Nakonec i já se svým osobním příběhem. Teď se za mnou doma zastavil můj prasynovec, syn mé neteře, který studuje adiktologii aby ode mne získal informace a literaturu. Z toho mám radost. Asi jsem opravdu ten patriarcha, co se stará o své příbuzné. 🙂
Z opilce, jsem se stal během dvaceti pěti let autoritou ve své rodině, u svých známých a přátel. Lidé mají tendenci se na mě obracet pokud se dostanou do nějakého stavu nouze. A moje příjmy v tom kapitalismu i v dobách krize mají stoupající tendenci. (Klepu na zuby.) Takže zřejmě mnohé z toho, co propaguji funguje. Úspěšně funguje. Ač nejsem vzdělání ekonom. Jen stačí vzít zdravý rozum do hrsti.
No a abych dotvrdil, co píši, během toho psaní a návštěvy mého prasynovce Dana mi volal jeden můj klient a žádal mě o pomoc. Sehnal v době krize velkou zakázku na renovaci bytů. Potřebuje úvěr na financování. Obrátil se na mne protože jak říkal, „když nic jinýho, tak mě prý aspoň něco napadne.” Napadlo. Odkázal jsem ho na jednu svoji známou v bance, která se v tomhle vyzná. Přislíbila pomoc. Jo jo, ti co si umějí dát pomoc, požádat o pomoc, vědí kde pomoc hledat, bývají úspěšní. Ta terapie závislých a spoluzávislých fakt funguje. Když se umí.