Vyrazil jsem za výměnou liber, abych měl v Anglii nějakou menší hotovost, protože většinou používám kartu.
Vyrazil jsem za výměnou liber, abych měl v Anglii nějakou menší hotovost, protože většinou používám kartu. Protože mi zbyla dost velká hotovost v korunách, rozhodl jsem se že si zbytek uložím na účet. Neměl jsem kartičku s číslem, takže jsem si od Rity dal poradit, že mi stačí karta. Stačila, pouze pokladní, která mi vyplácela libry mi prozradila, že mi dnes končí platnost karty. Zíral jsem. Ale naštěstí na mé pobočce, kde samozřejmě neměli libry, měli zase kartu. Tedy jsem navštívil dvě pobočky české spořitelny během jedné hodiny. To by asi měla dcera radost, kdyby mi došly peníze, chtěl bych si někde vybrat a nic. Nakonec se vše v dobré obrátilo.
Dorazili jsme s Ritou domů. Před řízkem jsem se dal do balení a během dvaceti minut hotovo. Na celý měsíc. Řízek jsem snědl po té „vyčerpávající práci. Odrazil Ritiny nabídky na vzetí toho či onoho, nutného a důležitého, protože nemám letenku na soumara, který by nosil těžká břemena. Všechno co si nevezmu, také neponesu. Říká stará zkušenost. A co nenesu, to neunaví. Snědl jsem řízek a vzpomněl ne uplynulé dny, kdy se opět projevily moje zhrzené „přítelkyně” z chatu, numero.xy a frenie. Konečně mi díky jedné návštěvní knize došlo, kdo mě tak „vlídně” pod nickem Karel, Luboš, Martin, na abíčku, nejen na abíčku oslovuje. Mne a Ritu.
Samozřejmě u Rity na to jdou přes výtky jejímu vzhledu, u mne přes mojí závislost, kdy ona numero.xy vykládá, jak na abíčku, tak na svém blogu, který čtu jen já, ze studijních důvodů, jak mě ošumělého s krhavýma očima potkala a jak se ji zdá že asi chlastám. Takovéto manipulativní tvrzení, kdy se někomu něco zdá, on to netvrdí ale myslí si, že… Neberu ji její zdání. Konečně až se ji začne zdát, že je hezká, mladá a zábavná, bude to na pováženou. Halcuninace a psychóza se tomu říká. Ale dnes, kdy je dobrá medikace má šanci, že se vzpamatuje. Podobně krásné manipuluje frenie, která zase mě obviňuje z nějakých úskoků týkajících se získání jakési virtuální moci na chatu. Další jiné podobně důležité věci.
Prostě, jedna stárnoucí, ne příliš hezká a prudce odkvétající intelektuálka, typu štěkna, která je zhrzená díky svým nenaplněným sexuálním a literárním ambicím. A druhá, skoro mladá žena, jíž je hodně přes třicet, ale zralostí asi je na úrovni šestnáctileté učenky oboru kadeřnice. Tím nechci říci, že jsou uplně blbé. Ne nejsou. Bohužel, vím a jsem si vědom na rozdíl od mnohých naivních lidí, že zralost a IQ ne vždy koleruje. A u obou je náramný rozdíl mezi zralostí a inteligencí. I když zřejmě o nějaké závratné výši se asi ani u jedné nedá mluvit. Takže ony dvě dámy si dnes vzaly na paškál Ritu, jako kdysi Markétu a touží vyzvědět z mého života. Pokud tolik po tom touží. Mohou se obě podívat na zítřejší díl „Ze závislosti do nezávislosti.” Dozvědí se něco z mého mládí.
Leč věnujme se cestování. Dopíši blog, dopiji kafe, na chvíli se natáhnu abych nabral síly na dnešní let a zítřejší cestování po Londýně. Samotná pěší tůra, pokud bude za standardních podmínek bude podstatně méně náročná. Přesně jako v tom stařičkém vtipu, kdy pán vystoupí z autobusu před Ruzynským letištěm, zálibně se protáhne, vezme bágl zaplatí a pronese. „Nejhorší kus cesty mám za sebou.” Dáma za ním vystupující se ho ptá. „A kam letíte? Ále jen do Patagonie.” Jasně jak budu v Oxfordu a nebo v Readingu a budu mířit na sever s ruksakem na zádech, nejhorší mám za sebou a nejtěžší mě čeká až při zpátečním návratu.
Nejtěžší je dostat se z letiště a na letiště. Tedy pro pěšího. Jakmile opustím letiště, najdu nějakou vedlejší cestu, je vyhráno. Bohužel dnes to opravdu je na všech větších letištích s příjezdy a odjezdy složitější. Tak, pro tuhle chvíli konec kdo bude mít zájem může na stránkách České televize, Tady kliknout napsat mínění o cyklu, který se od zítřka vysílá a může si zároveň přečíst o čem budou jednotlivé díly. Buďte vlídný, nemám to opravdu celý sám na svědomí. Dělali to se mnou slušní a schopní lidé a hanlivé hodnocení si vážně nezaslouží. Dělali všichni co mohli. A Ivana se mě vážně snažila držet na uzdě. Což byl pro ni mnohdy skoro nadlidský úkol.
Ozvu se z cesty, pokusím se zase jako loni na iPhone napsat pár kratších blogů a budu na facebooku, protože mi dcera zakoupila SIM kartu Vodafonu za 25 liber, kde je 600 minut volání, 300 SMS a internet zadarmo. Ať počítám, jak počítám, tak je to o 1600 Kč lacinější než domácí produkt, který jen za internet O2 požaduje 2400 Kč za 256 mega stažených dat. Jo jak dlouho ještě budeme trpět domácím operátorům, takové nestydaté okrádání za bílého dne?