Často mě napadá jak je jednoduché věci jen sledovat, ony se dějí a pak ani nebýt překvapen, že se dějí.
Často mě napadá jak je jednoduché věci jen sledovat, ony se dějí a pak ani nebýt překvapen, že se dějí. Mnohokrát jsem si všiml, že mnozí lidé vám prozradí svůj způsob jednání, dlouho dopředu, prozradí vám co udělají už jen tím, že vás, už jen tím, že podezřívají vás a vaše okolí z jednání ke kterému se chystají. Ti, co podvádějí a jsou stále podezřívaví vůči svému okolí, vás dříve nebo později podvedou, okradou, pošpiní z toho samého, co se chystají udělat, nebo už dělají. Ono staré známe: „Podle sebe, soudím tebe.”
Dlouho dopředu deklarují svá podezření, vyslovují je při všech možných příležitostech, vyvolají zmatky, aby nakonec v těch zmatcích zalovili jako v kalných vodách. Nevěrná manželka velmi často, podezřívá svého muže z nevěry. Dokáže mu dělat naprosto neskutečné scény, aby se nakonec, a někdy za dlouho ukázala skutečnost. Ony ty staré lidové pravdy odpozorované ze života fungují. Zloději kradou a volají: „Chyťte zloděje!” A mohli bychom pokračovat, ale tohle pro ukázku stačí. Jak říkám, stačí jen sledovat a bavit se.
Ne, nikdo nikdy tohle jednání nezmění, Je tedy dobré pozorovat, co se děje, dávat si pozor, většinou se to stejně nedá uhlídat, ale občas se dá zamezit největší škodě. Mnoho lidí má pro tohle chování jediný důvod. Většinou bývají v poměrně životních nevýznamných pozicích a takové jednání jim dává pocit převahy nad okolím. Dost často se tohle chování používá vůči úspěšným, a nemusí být ani nějak extra bohatí a úspěšní, stačí jen, když mají trochu víc pozornosti okolí. Pak dost často obviní ty, co jsou trochu víc v hledáčku svého okolí, třeba kvůli něčemu dobrému, co se jim podařilo, aby je obvinili z licoměrnosti, pokrytectví z nekalých a nečistých úmyslů.
Jenže, nakonec tito lidé se dostávají sami do pastí, které nastavují do cesty. Nevěrná manželka se rozvede, jednou sama sebe přesvědčí, že už dál tohle nebude snášet, pak zjistí, že se sice zbavila paroháče, ale jinak už nic víc nemá. Alkoholik sám sebe přesvědčí, že tohle chování si nedá líbit, nenechá se omezovat, zastraší a zničí celou rodinu, která v panice uteče co nejdál a on potom žije sám. Mohl bych takto pokračovat až do aleluja.
Tyhle sebedestruktivní manipulace mají z krátkodobého hlediska silný účinek a všem kolem zúčastněným se zdá, že ti manipulanti jsou nezničitelní. Jenže, když se na ně podíváte zblízka, většinou uvidíte hromádku nervů, která kolem sebe kope, křičí a odvolává se na svou poctivost, stále poukazuje na to, jak mu druzí ubližují, zaklíná se těmi nejlepšími úmysly, Jen z toho důvodu, že vlastně ve strachu očekává ránu z milosti, o které v duchu ví, že jednou přijde. Ta rána, pokud ho nezabije, aspoň ho srazí na dlouhou dobu na zem. Tam leží a třese se strachy, kdy přijde další.
Rváči, kteří rozpoutávají rvačky, vyvolávají spory, většinou jsou těmi, kteří nejvíc křičí v bolesti, když jim teče krev z ran, které dostali. Většinou jim nedochází v tom opojení moci, že nejen rány budou dávat, ale i dostávat. Okolí, které jim ze strachu uhýbalo je udiveno, že ti „nezdolní jedinci,” jsou v troskách, jsou zakrváceni a dost často odsuzují ty, kteří se postavili na odpor. Jasně rvačka rozbije, co je často velmi cenné. „Vinni” jsou mnohdy ti, kteří tu ránu vrátili, agresora poslali na brutálně na zem, protože vědí, že nechat ho vstát se nevyplácí a pouliční rvačka, přepadení, není čestný boj v ringu, nebo na zápasnické žíněnce, či bušido.
Základ sebeobrany zní. Napadneš-li mne, udělám všechno proto, abych tvůj útok, eliminoval, zlikvidoval, bez ohledu na tvé zdravotní následky. Pokud se někdo chce chovat v případě útoku jinak, nebránit se, (někdy, ale jen velmi omezeně, tahle strategie funguje,) nese si spoluodpovědnost za své okradení, ponížení, podvedení. Pochopitelně, jsou útoky ze zálohy, ale to už je zase jiný problém. Nelze se zabývat jen vyhledáváním skrytých cílů. Lepší je být připraven a doufat, že se podaří útok zachytit, vzdálit se nebo odrazit. . Fyzický, nebo i třeba jen verbální.
Dva předchozí odstavce můžeme brát doslova, nebo obrazně, ale jsem přesvědčený, že platí beze zbytku. Život je krutý, neměl by být, ale je. Je jen na nás, jestli se pokusíme v tomhle krutém světě, kde se nikomu a nic neodpouští, v tom světě přežít, naučit se vyhledávat klid a vyhýbat se zbytečným sporům. Bohužel sporům se někdy nevyhneme, pokud se neumíme bránit a nejsme připraveni se bránit. Lze se to naučit. Člověk může být hlubokým introvertem, zabraným do poesie, přesto se může naučit žít v tom světě a zůstat u té poesie. Nedat se zraňovat.
Tohle všechno lze, pokud rozumíme svému chování, svým emocím, svým důvodům, pro které děláme to či ono. Protože pak rozumíme i důvodům, emocím a chováním druhých. A odhadneme je, odhadneme, co udělají. Nikdy to nevíme stoprocentně, ale z velké části ano, což většinou stačí k pohodlnějšímu životu, než jsme vedli dosud. Shrneme to. Sledovat, pozorovat, sebe i druhé jak myslíme, reagujeme, prožíváme, stejně tak jak myslí, reagují a prožívají ti druzí. Pak se mnohým situacím vyhneme jen tím, že se do nich nenecháme zatáhnout, nebo pokud jsme už zataženi, udělat všechno abych vyvázl co nejméně poškozený.
Mít na paměti, že nejsme odpovědní za agresi a nezvládnuté emoce těch druhých, pokud je vyloženě k jejich agresi nevyzýváme. Samotná naše existence, přítomnost pro ty druhé není důvodem k agresi, pokud se někdo vymlouvá tímto způsobem, dává najevo, že se nemíní ovládat. Je to součást jeho manipulace. Výzvy: „Nechoď sem, protože jinak budu zuřit!” Ty občas mohu respektovat a někdy nebudu je respektovat. Záleží na mé úvaze. A kondici. 🙂