Jestliže jsem řekl „A“ musím říci i „B.“ V odpovědi na komentář Heleny, jsem ji řekl, že se zachovala zralé, pokud uvedla Petra jako otce a i ho zapsala do rodného listu.
Jestliže jsem řekl „A“ musím říci i „B.“ V odpovědi na komentář Heleny, jsem ji řekl, že se zachovala zralé, pokud uvedla Petra jako otce a i ho zapsala do rodného listu. A pokračoval jsem, že teď se musí snažit aby v případe jeho nechoty se starat o dítě měl jednoduše problém. On slíbil manželství, tedy jak Helena říká, on byl u toho plození a proto má stejně jako Helena povinnost. Záměrně říkám povinnost. Pokud selže jeden z nich v plnění oné povinnosti, pak ten druhý má právo se ucházet o pomoc u státní moci jako je policie, soud, sociálka a žadat aby onen selhávají byl vystaven sankci za neplnění povinností. Vzhledem k tomu, že jejich vztahový spor není záležitostí nikoho jiného než jich dvou samých není možné do sporu vstupovat někým dalším. Ale je možné aby stát hájil práva dítěte. Nejen možné, ale i nutné. Jenže hájit právo je jedna věc. Převzetí odpovědnosti za zaopatřeni jeho potřeb, věc druhá.
Zde se odehrává základní konflikt mezi mnou a obhájci přístupu, který by se dal charakterizovat v tom, že společnost má pomoci všude, kde nějakým způsobem selhává jednotlivec. Z mého hlediska, instituce mají povinnost konat všude tam, kde jednotlivec jako rodič cíleně selhává a vyvinout patřičný tlak ke zjednaní nápravy. Solidaritu s postiženým dítětem by měla mít napřed jeho rodina a až naposled občané sdružení ve státním útvaru. První základní pravidlo: Stát má jen peníze svých občanů.
A mimo rodinu nikdo jiný nemá povinnost plnit vůči nezletilým závazky plynoucí s faktu rodičovství. Sám za sebe nechci plnit a udělam vše pro to abych nemusel plnit cizí závazky. A to z toho důvodu, že valná většina oněch neplněných závazků je neplněna lidmi , kteří jsou schopni je plnit, nikoliv však ochotni. Což je zásadní rozdíl. Nemyslím si že je dobře, když se jeden z partnerů, komu je svereeno díte do péče se vzdá alimentǔ. I když náš právní řad něco takového neumožňuje.
Bod druhý: nejsem ekonom, ale jedno vím jistě. Neexistuje společnost, která je schopna se postarat o všechny, kteří jeji starostlivost vyžadují. Navíc, čím víc se spolecnost stará tím víc bere motivaci těm o které se starat nemusí. Třeba rozvedené matky samoživitelky. Je mi líto, ale z těch 70% rovadějicich žen se většina rozvádí ze zcela jiných důvodů než je závislost partnera. U manželky, která žije například s alkoholikem nebo hráčem případně feťakem jsem dalek toho abych podporoval takovou manželku v rozhodnutí setrvat v partnerském vztahu, kde je ona zneužívána, ponižována či fyzicky týrana. Tam většinou platí: „Kdo uteče, vyhraje“
Tohle se týká i manželů alkoholiček, hráček, nebo feťaček.
Tyhle vztahy se vyznačji super extrémními potížemi mezi partnery. Tyto vztahy je velmi obtížné dávat dohromady a je v nich obtížné pro ty ženy, muže hlavně děti žít. A jestliže Marcela vyvozuje z předchozího, co vyvozujem, pak čte co tam není. To je obvyklé, že lidé v diskuzi používají extrémní příklady aby usvědčili pisatele z omylu a nařkli ho z navádeni k nevýhodnému chováni. O té nezralosti žen řeknu jen tolik. Ženy více inklinují k totálním řešením pokud mají pocit, že jejich nárokǔm není vyhověno. A proto více používají rozvodu, rozchodu jako páky k ziskání´ dalších výhod. Či prosazení svých požadavků.
Pak se často ocitají v dost obtížné situaci, kterou společnost není schopna řešit, protože na ni jednoduše nemá. Je z jejich strany zcela zpozdilé předpokládat, že odmitnutý partner bude mít nejakou zvláštní snahu ji vyjít vstříc. To je ta realita, kterou tyto ženy nehodlají brát na vědomi. A za tohle nebrání reality na vědomí, tvrdě platí a budou platit. Nakonec vložím svou odpověd ke komentař k minulému blogu
Obávám se, že budu působit jako zaujatý, ale bohužel vetšina rozvodu je iniciovaná z nezralosti, neochotě slevit. Z nemistných očekácaní a jestliže ženy jsou ve většine iniciatorkami rozvodů, zřejmě asi budou v tomto směru méně zralé. Nezralost není vina. Jednají ony ženy jak umi a na jejich „um“ dopláceji otcové i děti.