V přemýšleni o různých aspektech života, jsem jen tak mimochodem urazil víc jak dvacet pět kiláků od jedenácti hodin. Takže spokojenost.
V přemýšleni o různých aspektech života, jsem jen tak mimochodem urazil víc jak dvacet pět kiláků od jedenácti hodin. Takže spokojenost.
Navigace se ukázala jako velmi funkční, jediná její nevýhoda je, že když dojde baterie u iPhone, jsem skoro namydlený. No, koupil jsem u jedné pumpy, mapu Čech s vyznačenými vyhlídkami, takže když je nejhůř, kouknu do ni.
Ale cestovat bych podle ní pořád nechtěl. Navíc navigace má tu výhodu, že mi ji vítr netrhá v rukou jako papírovou mapu. Ale byly časy, kdy jsem měl v ruksaku nebo v tašce deset patnáct map a také to šlo. Muselo.
Když mě včera vyzvedla ve Sloupu Alena, byl jsem docela rád, protože jsem tušil, že mě čeká pohodlná postel a něco dobrého. Mé očekávání bylo překonáno. Čekala mě veliká vana, náramně chutný řízek a bábovka. Tomu se říká dovolená. Vlídné zacházení jako nádavkem.
Jo jo, jak stárnu, ulevuji si. Ale nějak cítím, že je to potřeba. Plně zálesácké časy mám asi za sebou. Večer plynul v pohodě povídali jsme si o svých rodinách, manželé Hlouškovi jsou vrstevníci, takže i o starých časech, jak jsme kdo prožil dětství, mládí.
V noci jsem si pak pročítal různá vyjádření k rozhodnutí Nejvyššiho soudu a divil se některým interpretacím některých lidi. No někteří jedinci skutečně dokáží zosnovat katastrofický scénář i z poměrně jasného vymezení, co je imunita. Chápu, že se mnohým nelíbí, ale na to je soud aby řekl co a jak. Soudí soud, nikoliv ulice a revoluční tribunály lidu.
Tohle už tu bylo, nebylo to nic hezkého . Ale kašlu na politiku, zbývá mi poslední týden dovolené, tak se budu zabývat tím co ještě pěkného cestou vidět a co kde dobrého sníst. Teď jsem dorazil klobásu, chutnála mi. Zítra si udělám vločkový den. Tedy pokud narazím na dobré jídlo cestou, tak ten vločkový den trochu vylepším.
Vařil jsem v jedné vsi jménem „Práce“ v čekárně autobusu kafe. Vstoupila manželská dvojice, těsn po tom, když jsem zalil. Paní začichala a říkala. „Tady voní káva.“ Manžel ji říká: „Máš asi halušky.“ Musel jsem se ji zastat. Ale díky tomu, než jim přijel autobus do Brna, jsem se dozvěděl historii obyvatel vsi. Bylo poučné poslouchat jaké vědomosti měla ona dáma o svých bližních.
Někteří lidé by mohli od hodiny pracovat pro libovolnou tajnou službu. Efektivně a kvalitně. Pozorovací talent a ananalytické schpnosti ji tedy nechyběly. Inu, celoživotní praxe.
Tak tak. Dopíšu blog, dopiji kafe, dal jsem si vyjímečně turka, kousek popojdu, najdu vhodný noclech. Dnes se šlo dobře. Bylo pod mrakem a foukal příjemný vánek. Jo když vzpomenu na předloňsky a lonský rok, tak co se týče počasí, je to nebe a dudy. Jo jo.