Je jasný den a nad horami září duha. To Bůh víta dobrodruha! XIV

Dorazil jsem k Punkevním jeskyním, potažmo tedy k Macoše. Do jeskyň jsem nešel, neb nemá kam dát vozík. Jsou určitě krásné ale oželel jsem je.

Dorazil jsem k Punkevním jeskyním, potažmo tedy k Macoše. Do jeskyň jsem nešel, neb nemá kam dát vozík. Jsou určitě krásné ale oželel jsem je. Třeba se najde bohatá paní s velkým autem, co je bude chtít vidět v mé společnosti a vezme mě sem.

Takhle sem pro mne večer přijede Alena Hloušková, která je tetou mé kmotřenky Báry. Tady na Moravě se tyhle věci berou vážně, navíc s matkou Báry Janou jsem vydal několik knih, její muž Martin spravuje můj web, takže jedu skoro jako domu.

No doufám, že rodiče Aleny a Jany moc nevyplaším svým zjevem a Rousínov nebude vyděšený, který že to hoboe přijíždí. Jak kdysi zpívali Miki a Wabi Ryvolové …radujte se občánkové, hoboes jedou k vám… Zde je ta ušlechtilá pípseň kompletní Ze všech chlapů nejšťastnější chlap

Moc rád jsem v mládí tuhle píseň zpíval, spořádané příslušníky SNB a občánky ve vlaku pobuřoval. Dokonce jsme s mým kamarádem Zdeňkem Hulbachem po padesátikoruně pokutu za ni dostali. V Děčině na nábřeží. Pravda ve dvě ráno.

Já ještě za drzost pěstí od soudruha strážmistra. Za pět let toho samého strážmistra, za chlast vyhodili od sboru a pak jsme to spolu srovnali . Dostal trochu víc než mi dal. Dal jsem mu to zpět i s dýškem. Stěžovat si nešel.

Jo jo, to se tak občas stane. Ale abych se vrátil k tomu cestování. Pojedu tedy jako pán do Rousínova autem. Pak lehce změním trasu. Pomašíruji směrem na Slavkov, Ivančice a Moravské Budějovice. Sem tušil že se to vyvine ještě nějak jinak. Tohle mě na tomhle cestovaní baví. Vše je nejisté a nikdy nevím co a jak. No a když se někam nezatoulám vydám se doTelče. Už jsem tam nebyl víc jak třicet let.

Ale to je ještě až za týden. Musíme být optimisty .cesta je větsí nežli cíl a rokenrol je větší nežli sláva… zpívá Pavel Bobek. Držme se cesty, cíl se ukáže sám. Někam dojdu a někde mě Martin vyzvedne. On si poradí a já mu půjdu naproti.

Dal jsem si v hotelu Skalni mlýn oběd. Ráno jsem měl k snídani suchou ovesnou kaši, protože jsem spal na pasece, kde jsem si mazaně nalil zbytek vody do ešusu, kde jsem si hodla tu vodu ohřát na kafe a zbytkem zalít tu kaši. Ani jedno nevyšlo. Ešus se mi zdařilo zkopnout z vařiče. A pak jsem šel víc než hodinu suchým krasovým kaňonem, kde nebyl ani potok, studánka, nic. Vydržel jsem., dorazil do civilizace. Najedl se a napil do sytosti.

Tak už to bývá. Jednou posvíceni, jindy zase sračka. Dopíši blog, půjdu se svézt lanovkou, předtím kouknu na jednu jeskyni Kateřinská se myslím jmenuje a počkám někdeve stínu na Alenu. Předtím se ještě podívám dolu z můstku do Macochy. Program na dnes bych měl takže vzhůru za novými zážitky.

Jo málem bych zapomněl. Jak jsem spal na pasece, v noci napřed přecházela paseku prasečí rodina a pak jelen. Ani mě nezaregistrovali. Hezký pohled. Jo jo, jako v románu od Drdy. V Městečku na dlani jsou tyhle scény. A tady ve skutečnosti. Hotel paseka s výhledem na prasata a jeleny