Spal jsem hezky a dlouho. Snědl ovesnou ovesnou kaši a usoudil, že neuškodí opustit domov a jít trochu mezi lidi. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Po dlouhé době jsem se vydal až na Václavák.
Spal jsem hezky a dlouho. Snědl ovesnou ovesnou kaši a usoudil, že neuškodí opustit domov a jít trochu mezi lidi. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Po dlouhé době jsem se vydal až na Václavák. Minul cestou několik exotů a vstoupil do Paláce knih. Tam se cítím vždy dobře. Největší knihkupectví u nás, všechny novinky co vyjdou, několik pater, údajně šedesát tisíc titulů.Byl jsem tam asi hodinu, nekoupil nic, při vědomí, že mám ještě rozečtené tři knížky a celkem mě nic tak nezaujalo.
Zalistoval jsem mimo jiných knih a nahlédl do díla dvou českých spisovatelek, Ireny Obermaierové a Ivany Pekárkové. Pokochal jsem se jejich, mluvou. Leckterý dlaždič by nepohrdl. Zřejmě mají za to, že čím víc sprostých slov, tím pokrokovější literatura. Pekárkovou jsem kdysi dávno četl a měl jsem pocit, že skutečně myslí vagínou. Tedy o ničem jiném se v tom svěžím dílku nepsalo. O penisu a vagíně. Popis souloží a když se nepsalo o souloži, tak o orálním sexu. Taková lehčí pornografie pod rouškou zamyšlení nad životem. Tedy aspoň já jsem její dílko tak vnímal. Název si nevybavuji.
Obermaierovou jsem už nějak vynechal. Vlastně jsem v posledních letech vynechal beletrii vůbec. Sprostá slova znám, už jsem dokonce i několikrát v životě souložil, a nebaví mě číst rozervance, kteří se potácí od jednoho patníku k druhému, a hledají sami sebe. Ne že bych byl soustavný optimista, ale u některých lidí mám pocit, že vlastně na světě nevidí nic hezkého a mají nezřízenou potřebu nám to říci. Pekárková prý píše i humoristické romány. No proč ne? Naštěstí si je nemusím koupit ani číst. Také jsem prohlížel Pavlem pomlouvaného Sedláčka, nekoupil jsem si jeho knihu o ekonomii. I když jsem v pokušení byl. Nějak už mě ti ekonomové, i ti filozofující, nebaví. Ono mě toho v oblasti literatury už zas až tolik nebaví.
Stále více obdivuji jak jsem psal nedávno, ty starozákonní příběhy. Právě ta inflace, všech možných děl zabývající se lidskou psychikou, sexualitou, která je mnohdy vlastně samoúčelná, případně má jen šokovat, mě spíš odrazuje, než přitahuje. Ve starozákonním příběhu není nic takového. Jsou tam lidské vášně, lidská psychika, ale podaná takovým způsobem, že nutí člověka přemýšlet, nikoliv šokovat.
Při chůzi jsem vzpomínal na svá studia na psychoterapeutické fakultě, přemýšlel o seriálu, který by se měl vysílat po novém roce. jaký bude mít ono vysílání dopad na můj život, jestli vůbec nějaký. Přemýšlel jsem o tom, zda se mi podaří přesvědčit správné lidi ve správné televizi, že stojí za to se mnou spolupracovat a pokud ano, kam se má cesta bude ubírat. Trochu jsem přemýšlel o budoucnosti. Nedělám tohle často, protože se držím víc a víc přítomnosti. Ale chůze je pro mne něco jako meditační stav, kdy nechám myšlenky volně běžet, jen tak si je užívám a představy se zcela samy navozují.
Cestou z Václaváku jsem se stavil na Smíchově, kde jsem si dal dobrotu u Číňana a při placení za mnou stála krásná zrzavá holka. Neodpustil jsem si poznámku, že ji ta zrzavá sluší. Poděkovala, ale ten plešounek za ní byl nějaký nespokojený se mnou a měl námitky. Pak jsem zjistil, že k sobě patří. Zřejmě mu vadilo, že se může líbit i staršímu pánu taková zrzka. Ale nebyl nijak agresivní, tedy jsem ho ignoroval. Ale jí to skutečně slušelo a byla to pravá zrzka.
Většinou si dávám pozor na dámy, které hodlám oslovit aby nebyly náhodou ve společnosti. Tady jsem toho gentlemana přehlídl. Nějak mě nenapadlo, že by mohli k sobě patřit. Znám sice nekolik takových frajerů, co mají pocit, že co vidí, je jejich a nemají nijaké zábrany, ale můj způsob to není. Pokud mě dáma sama osloví, to je jiná. Tam předpokládám, že i když není sama ví co dělá, ví co může a není většinou žádný problém. Ale oslovovat a pokoušet se o kontakt se ženou, která není sama nepovažuji ani za moudré ani slušné. Ani bezpečné.
Pamatuji se na jednoho takového nadupaného svalovce, který nevzal v potaz, že Petra není sama, nevzal v potaz, že jsem tam já, nebral mě nijak vážně a po Petřině prohlášení, že to že je vdaná a nemá zájem, on ji sdělil, že vdaná a nezájem není tělesná vada. V tom okamžiku zjistil, že i se všemi těmi svaly se válí na zemi ve vlastní krvi. Byl jsem mladý, rychlý, dostatečně dynamický a tedy jsem ho kopl do kolena, potom do hlavy. Tím bylo zcela jasno, že to v Petřině případě tělesná vada je, že je vdaná. Sliboval mi odvetu, ale čekám dodnes. Možná mu povadly svaly. Už je to dvacet let. Takže i já při vědomí, že ne každý je nadšený, že mu někdo nahlas obdivuje ženu si dávám pozor. Dnes jsem si nedal. Ale zrzka poděkovala a usmála se.
Cestou tam i zpět jsem pořád přemýšlel, jak zařídit abych mohl na nějaký delší čas třeba do Ameriky udělat výlet. Měsíc je sice dost dlouhá dovolená, ale na poznání je měsíc málo. Půl roku je akorát. Když už jsem včera měřil ty vzdálenosti, tak jsem i počítal. Vyšlo mi, že 5000 $ by pokrylo náklady bez letenky. Plus dalších 5000$ do rezervy a mohl bych jít. V dnešní době to není žádná zvratná suma. Ještě jak to udělat aby se mi nerozpadl zcela byznys. Milada se mýlí, já bych vydržel půl roku rok bez práce. Ono cestovat pěšky je sice zábava, ale zabere ta zábava veškerý čas a síly.
Říkal jsem si, že nemůžu mít všechno. Fungující terapeutické skupiny a cestovat pěšky po Americe. Tím půl rokem a více by se vše rozpadlo a musel bych po návratu začínat znovu. Nebo se živit něčím jiným. Být o dvacet let mladší. Risknul bych to. Dnes už jsem trošku méně odvážný. Zbývá i jedině poctivě zbohatnout, abych po návratu mohl terapii vykonávat jako hobby a čekat dva tři roky, než se zase všechno ustálí. V tomhle je vyšší věk přeci jen nevýhoda. Už není tolik času ani odvahy.
Pořád doufám, že důchod jestli se ho dožiji, budu mít jen jako jeden z příjmů, ze kterého budu platit telefon a jiné nutné poplatky. Nějak se mi nechce být odkázaný na to zda mi někdo nějaký důchod dá. Budu muset vymyslet ještě něco efektivnějšího. Zdá se že nemám štěstí jako Milada a Pavel aby mi z Afriky nebo z Brazílie odkazovali miliony a mohl jsem si zvesela kráčet pustinou a pískat na poníka aby přidal do kroku a neflákal to.
Čtením ekonomických mouder toho asi nedosáhnu a tak budu muset popřemýšlet jak na to, žádné plané sny. Peníze se vydělat dají. Dokonce i poctivě a dokonce i dost. Jen najít ten správný mechanismus. Budu hledat. Kdo hledá, najde říká Písmo. Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Pak se uvidí, jestli mám ještě na plnění svých snů.