Občas si čtu některé blogy, co se zabývají politikou, válčením, mezinárodní situací. Při čtení těchto příspěvků si tak vzpomínám na některé „vojenské génie.“
Jedním z nich byl socialista Adolf Hitler, kterému maršál Hindenburg říkal „český kaprál.” Soudruh Hitler byl desátník, který byl přesvědčený, že nosí v torně maršálskou hůl. Hitler sám sebe považoval za vojenského génia, který si mohl podle svého mínění dovolit vyřazovat německé generály, jak se mu to hodilo.
Jako vrchní velitel, kterým se jmenoval v roce 1938. Vskutku kariéra pro desátníka. Ovšem, podle toho ta válka pro soudruha Hitlera dopadla. Dost se desátník přecenil.
Dalším takovým vojenským géniem byl další socialista, jménem Josif Visarionovič Džugašvili, přezdívkou Stalin. Ten sice na vojně nebyl, nestal se ani tím kaprálem, ale nakonec umřel v hodnosti generalisima. Což je na majitele modré knížky docela slušný výkon. Ale zas uměl vykrádat banky. Takový gruzínský Jessie James.
Většina z nás zná vojevůdcovské výkony, jak soudruha Hitlera, tak soudruha Stalina. Ten pro jistotu, dal postřílet valnou většinu důstojnického sboru, asi aby mu nepřekážela v jeho vedení armády. Po géniovi Hitlerovi zůstalo Německo v troskách, po bezpodmínečné kapitulaci, po géniovi Stalinovi, zůstalo také Rusko v troskách, ale byl naštěstí díky svým vzdělaným generálům a statečným vojákům vítězné straně. I přesto, že byl vlastně jen bankovní lupič.
Proti soudruhovi Hitlerovi zůstal stát bývalý major britské armády, Churchill. Absolvent vojenské akademie v Sandhurstu. Nějaký čas sám. Tedy s Britským Impériem. Nevzdal to a tu válku nakonec proti soudruhovi Hitlerovi vyhrál. A s Američany dost pomohli soudruhovi Stalinovi. Nijak extra se jim za tu pomoc neodvděčil.
Bohužel, francouzští generálové neposlechli plukovníka de Gaulla, co navrhoval podstatně modernější způsob vedení války, za pomoci tankových armád. Než chtěla celá obstarožní francouzská generalita. Tady profesionálové selhali. Dokonce o tom napsal skvělou knihu, již beze zbytku využili Němci. Kniha se jmenovala „Vers l’armée de métier“ (O válečném řemesle). Prosazoval v ní manévrovací válku za pomoci tanků a letectva. Díky pozdějšímu generálu, vůdci Svobodných Francouzů, de Gaullovi nakonec stála Francie také na straně vítězů.
Generál de Gaulle prosazoval válku, kterou chtěli vést českoslovenští generálové proti Německu v roce 1938. Skvěle popsáno v knihách „Věrni zůstaneme a Neporažení.” Ti byli z Ruska, kde válčili pod prapory československých legií proti bolševikům na manévrovací válku zvyklí. Jak známo, čs. legie v Rusku měli kolem sedmdesáti tisíc mužů, přesto se dokázaly ubránit daleko početnějšímu nepříteli a vrátit se domů.
Co z toho krátkého úvodu plyne? Profesionální vojáci měli nakonec větší úspěch a větší šance na vítězství, pokud se vzdělávali, cvičili, měli moderní pohled na věc a amatéři jednoduše prohráli. Nebo měli takové ztráty, že nakonec museli přenechat velení profesionálům. Viz Stalin. Ten nakonec pustil z gulagu některé nezastřelené generály a důstojníky, aby tu válku proti soudruhovi Hitlerovi soudruh Stalin za jejich pomoci nakonec vyhrál.
Dovolává-li se někdo vietnamské vály, tu neprohrála armáda, pouze americké veřejné mínění, které už si nepřálo, aby američtí chlapci umírali v džungli proti komunistům. Myslím, že národu ti pacifisté nijak extra nepomohli. Protože. Moc nechybělo a celý Vietnam, i se sovětskou pomocí by musel podepsat kapitulaci. Nakonec se Jižní Vietnam bolševickému náporu ze severu sám neubránil.
Takže, nějak nevěřím „expertům” z poddůstojnické školy, kteří píší srdceryvné úvahy o ztracené válce. Chápu, že mohou podobně,jako amatér Hitler mít nějaké skoro reálné úvahy, jak se vede válka, jak se zachází s armádou, leč z dlouhodobého národního hlediska jsou vedle jak ta jedle. Ano vojáci ve válce umírají, v té afgánské jich padlo 9 z AČR za tu dobu, co ty mise existují. Znám několik veteránů z Afganistanu, nevidí to tak černě. Jsou to důstojníci. Nějak vidí ten konflikt jinak, než desátníci z poddůstojnické školy v Seredi.
Pokud se rozhodneme mít i nadále armádu a já doufám, že se ji rozhodneme mít, pak taková malá profesionální armáda může být základem pro větší armádu v případě potřeby. Zkušení profesionální vojáci, jsou schopni vycvičit amatéry, poměrně rychle, podobně jako tomu bylo za druhé světové války například v USA.
Američané měli velmi početně nízkou armádu před druhou světovou válkou, leč díky profesionální armádě a námořnictvu, podobně jako Britové, byli schopni postavit během krátké doby do zbraně miliony mužů. Jak Brity, tak Američany ze začátku Němci i Japonci poráželi, leč dlouho jim ta vítězství nevydržela. Jak se ukazuje, profesionální armáda má své přednosti a zkušená, v různých bojových situacích , osvědčená armáda v bojových podmínkách má pak cenu dvojnásob.
Takže, pokud opustím pacifistický pohled, tak oblíbený v Čechách a na Moravě, je evidentně jasné, že se vyplatí mít armádu v misích, kde armáda sbírá zkušenosti v regionálních konfliktech, které může využít při obraně státu. A 9 padlých za 17 let, se zdá přijatelnou obětí za bojeschopnost armády. Vojáci si vybrali povolání, kde se umírá.
Jak se mnohým jeví, je armáda zbytečná a drahá. Ale vzpomínám si, jak v roce 1997 „zbytečná a drahá” armáda fungovala při povodních. I k takovým událostem je armády potřeba. A pokud se cvičí na cizím území v bojových podmínkách, pak si myslím, že má tohle smysl. Jo jo.