Pročetl jsem si se zájmem komentáře pod minulým blogem, přečetl jsem dvě knihy o běhaní.
Pročetl jsem si se zájmem komentáře pod minulým blogem, přečetl jsem dvě knihy o běhaní. jedna z nich se jmenuje „Běhání s Keňany,” od Adharanda Finna, druhou vlastně mám rozečtenou, půjčil jsem si ji dnes, od Haruki Murakami: „O čem mluvím, když běhám. Obě mne velmi zaujaly.
Mimo toho, jsem absolvoval jednu divadelní zkoušku. Vyrovnal se se změnami v divadelním souboru. Což bylo asi ze všech událostí to nejjednodušší. K tomu uběhl pár stovek metrů, ušel několik kilometrů. Docela v dobrém čase. Zlepšil jsem se v chůzi, protože když jsem začal chodit bos. všiml jsem si, že jsem zpomalil. Bylo to dané tím, že jsem chodil opatrně, když jsem příliš zrychlil, víc jsem cítil chodidla, navíc občasné praskliny a puchýř mě docela zpomalovaly. Snažil jsem se vyhnout příliš velké bolesti. A k tomu ještě běžná pracovní zátěž. Holt nenudím se.
Debata a komentáře mě pobavily. Nemám nic proti tomu, když mi někdo napíše, že ho některé mé názory iritují. Nakonec není žádný důvod k tomu aby mě všichni milovali. Co se týče pana „Kárného” osobně si myslím, že je to nějaký můj „příznivec” z Ábíčka a má se mnou problém. Evidentně, stejně jako má problém s Jirkou Hanouskem. Bohužel, nejsem odpovědný za jeho pocity.
Stejně jako nejsem odpovědný za ničí pocity a s nikým jsem neuzavřel smlouvu, ani s panem „Kárným” (dávám jeho jméno do uvozovek, protože silně pochybuji o jeho pravosti,) či kýmkoliv z čtenářů, že se budu chovat, psát, případně obouvat, či zouvat, tak aby lidé s podobným způsobem myšlení byli se mnou spokojeni a neprožívalipocity, které popisují, že prožívají při četbě mých textů, či poslechu mých řečí.
V blázinci mne nezaměstnávají z toho důvodu, že bych se choval ke spokojenosti pacientů, ale proto, že umím být na jejich straně, i přesto, že jim hned nedochází, že jsem na jejich straně a snažím se jim být prospěšný. Nemám potřebu jim pomáhat. Mou pomoc žádný z nich nepotřebuje. Neb každý svéprávný člověk, pokud není imbecilní a to naši pacienti nebývají, tak je schopen si pomoc zcela sám. Někteří to pravda do setkání s mnou zcela jistě netuší. Pak jim to dojde. Neb jim nic jiného nezbývá. 🙂
Aplikace, které jsem si na radu zkušených opatřil, jsou schopny ukázat, kolik jsem ušel, jak rychle jsem úsek ušel, ukazují i profil tratě i mapu. Včetně počtu kroků. Jo, ono se stačí zeptat ve skupině a vždy někdo poradí s klientů.
Co se týče experimentu s bosými nohami. Já docela dost věřím svým zkušenostem a dost věřím i lidem, kteří něco podobného podnikli, podnikají a podělili se o své zkušenosti. Nijak neopovrhuji lékaři, ale už vím, že jsou lidé, kteří o některých věcech vědí víc než lékaři. Zrovna nedávno jsem mluvil s jedním hodně zkušeným lékařem, internistou, bývalým primářem na Františku,doktorem Mazačem, a ptal jsem se ho, co si myslí třeba o chození po žhavém uhlí.
Překvapil mě. Řekl mi: „Jene, na vlastní oči jsem to viděl, a když to ti lidé přešli, tak měli akorát černý, špinavý chodidla, ale ani jednu spáleninu. Jak je to možné nevím, ale že je to možné, vím.” Já si osobně myslím a na sobě si ověřuji, že chodit bos do určité teploty není žádné zdravotní riziko, pokud člověk pomalu ten organismus zatěžuje, stává s eprostě otužilým. Vím že je možné nenastydnout ani v mrazech, bosý do určité teploty.
Čítával jsem o tibetských mniších, kteří ve dvaceti stupňových mrazech vysoušeli mokrá prostěradla, do kterých se v tom mrazu zabalili. Lidská psychika, a lidské odhodlání dokáží mnoho věcí, které se zdají na úrovni zázraku. Prostě jsou věci mezi nebem a zemí, kdy lidská kůže se nepálí, lidská kůže neomrzne a lidský organismus neprochladne. Mnohé se dá postupně natrénovat, přivyknout a nějaký Kárný, tomu svým blábolem nezabrání. Leč jemu nejde o fakta, ale jen o možnost mi anonymně sdělit, co si myslí. Osobně si netroufne. Jo, takových už bylo, co sdělovali .
Jedni vyhrožují vajíčky, slibují shnilá rajčata, návštěvu představení a skutek utek. „Komici.” Jak se říkávalo v mém už odplynutém mládí. Ještě tu chyběla slinta a ja.nonieta.Mohli jsme si poklábosit o sociální nespravedlnosti, vykořisťování člověka člověkem a jiných podobně „atraktivních” tématech. Ale k tomu mají dost prostoru na Ábíčku, nebo na iDnes, tam se podobnými exoty jako jsou ti výše uvedeni jen hemží. Jo jo. 🙂