Dorazil jsem včera večer domu patřičně utahaný. Od rána jsem byl v blázinci, den byl náročný. Komunita se prudce obměňuje, přibývá přestupků. Jednoho člověka jsem učil otevírat a zavírat dveře.
Dorazil jsem včera večer domu patřičně utahaný. Od rána jsem byl v blázinci, den byl náročný. Komunita se prudce obměňuje, přibývá přestupků. Jednoho člověka jsem učil otevírat a zavírat dveře. Zřejmě doma zásadně dveře otevírá kopnutím a zavírá prásknutím. Nebyl sice spokojený, ale pro tu chvíli celé technické provedení zvládl. Zdá se, že vlídné slovo a trpělivá snaha má své výsledky. Nakonec, ony veškeré problémy našich pacientů pramení z toho, že nezvládají žít a dodržovat pravidla mezi svými spoluobčany. Takže je musíme naučit se chovat napřed jako lidi, některé i základní hygienické návyky, co je také občas náročné. Pravil jsem včera, že zřejmě budu muset uspořádat kurs, jak se používá splachovací záchod a jak se chodí do společnosti.
U více intelektuálně zaměřených, jsem nebyl populární. Což se mi dost často stává. Má popularita pro tu chvíli, v případě takových návrhů, v komunitě klesá na nulu, mnohdy pod bod mrazu. Inu ne vždy je našinec milovaný i v případě, že to myslí dobře. Mnohým by znalost hygienických návyků ulehčila život v lidské společnosti. Dovolil jsem si zavzpomínat na doby, kdy jsem v Blatnici, mimo jiné figuroval u vážení prasat, což byla práce velmi náročná, podobně jako vážení hovězího dobytka, prasata sice nejsou tak riziková jako třeba býci, to občas byla korida, která měla svá úskalí a rizika, ale je fakt, že hovězí dobytek tak pronikavě nepáchne, jako prasata.
Zavzpomínal a obdiv jsem nesklidil. Zřejmě si mou nabídku na kurs hygieny a vzpomínku na prasečák v jednom odstavci, vyložili všelijak. Chápu, že když někteří nějaký čas žijí jako bezdomovci, mají potíže mezi těmi, kteří se opíjejí v luxusním prostředí barů, bordelů, či vlastních bytů. Ti se pak cítí dotčeni, nabídkou na nácvik hygieny s tím, že jsem poměrně trénovaný, díky onomu výše zmíněnému vážení dobytka. Ale, co si stěžuji? Dostávám za to že snáším některé manýry pacientů příplatek.
Jo, v mládí člověk netuší, co k čemu může být dobré. Třeba umění se pohybovat mezi vyplašeným dobytkem, který když byl volně ustájený, byl také poměrně pohyblivý a nutnost být obezřetný byla na místě. Sice, když byl uvázaný, zdálo se to být jednoduší, jenže nebylo. Nejhorší bylo, když se takové hovado kolem pěti až sedmi metráků živé váhy zastavilo před váhou a nechtělo na ni vstoupit. Jo, užil jsem si. Byl jsem v tom JZD dva roky, ale dobrodružství sem tam zažil dost a dost. Byla to skvělá příprava pro život na lodi a později na blázinec. Vyznal jsem se v tlačenici. Doslova.
Jsou lidé, kteří občas v internetových diskusích tahle má povolání ranějšího mládí se pokoušejí použit proti mě, ovšem většinou jim jejich argumentace selže na mé hrdosti. Netuší totiž, že jsem na svou minulost hrdý. Ač jsem u dobytka nevyrostl, naučil jsem se jej ošetřovat, krmit, dojit, dokonce i jsem se nebál otelit krávu. Starý Chrásta mě zaučil. Rád na dědka vzpomínám. Bydlel jsem kousek od kravína, kde měl sídlo jako noční hlídač, když se měla telit kráva, zašel pro mne, já mu pomohl a dostal jsem k výplatě za každé tele 25 Kčs. Což byla v roce 1974 – 1976, co jsem tam pracoval slušná suma. Peněz jsem na tehdejší dobu a věk vydělal hodně, ale byly to opravdu těžce vydělané peníze.
Dřina mi nevadila a vytrvalost a trpělivost, vlastnosti, které jsem se musel v mnohých podobných povoláních osvědčit, se mi hodila nejen v životě jako takovém, ale třeba i v terapii závislosti. Jak vlastní, tak posléze u druhých. Když se rodí tele, je potřeba umět uklidnit jak krávu, tak nezpanikařit sám, pokud je to nad síly jednotlivce, stačí umět zavolat včas pomoc. Učil jsem se v těhle dnes opovrhovaných povoláních spolupracovat, umět čekat, nebrat si toho víc než zvládnu, protože pak člověk se akorát nadřel a nic neudělal.
Sice tehdy u mne neplatila ta přímá úměra. Těžce vydělané peníze člověk nerozhází. Protože já jsem od svých dvaceti do svých dvaceti pěti let těžce vydělané peníze rozházel, ale zase jsem věděl jedno. Byly poctivé, nežebral jsem a nekradl jsem. Neuměl jsem v dobách, kdy jsem pil, hospodařit. Tomu umění jsem se učil později.. Moji vrstevníci měli byty, manželky, děti, a já stále jako na peruti. Pravdou je, že díky té schopnosti dřít mi mnohé prošlo u zaměstnavatelů i u kolegů. Také se mě pokoušeli zachraňovat, jenže já se nedal. Musel jsem si ten hrnec běd a trápení vypít do dna. Až když to nešlo dál, dal jsem na osm let pokoj. Pak mi otrnulo a ten další hrnec potíží a strastí, už byl velký jako prádelní, a ten, kdo je pamatuje ví, že měl sakra míru.
Jo jo, bylo různě, leč i tak rád vzpomínám na své mládí, které bylo dlouhé, krásně dramatické, rozhodně jsem se nenudil, učil jsem se, vše co jsem se potřeboval naučit, abych obstál a dokráčel jsem se všemi těmi potížemi a radostmi až k dnešku. Žádný člověk nikdy neví, co ho v životě čeká, k čemu všemu se dostane a kam se život pohrne. Zrovna dnes jsem muvil s jedním klientem o tom, že není dobré dětem uhlazovat cestu, že si děti musí zvyknout na to, že je mnohé věci a události zastihnou nepřipravené, mnohdy budou odmítnuti tam, kde nečekaly žádné odmítnutí a budou přijati tam, kde nic nehledaly a nic nečekaly.
V tom JZD jsem vlastně pracoval jen z toho důvodu, že mi bylo 24 let, měl jsem pocit, že je potřeba se vydat do světa, jako kdysi vandrovníci, tovaryši vandrovali, aby mohli udělat mistrovskou zkoušku. Takže jsem v tom samém duchu vyrazil do světa, šel jsem v Moravských Budějovicích kolem JZD , neměl jsem už peníze a šel jsem se zeptat, jestli bych si tam nějaké mohl vydělat. Dopoledne jsme se zeptal, odpoledne jsem pracoval a vydržel jsem tam dva roky. Ani ve snu mě tohle v tom zářív roce 1974 ráno v devět hodin nenapadlo, a přesto se to stalo a byly to dva důležité roky v mém životě. Žádný psychoanalytik by nevystopoval jiný motiv, než štěstí a náhodu.
Stejné, jako když jsem se skoro za dvacet let později šel zeptat do Bohnic, jestli by nevzali terapeuta, jakým způsobem to zeptání změní můj život. Dvě zeptání na práci a ty optání byly vlastně dva zásadní okamžiky v mém životě. Ani o jednom dotazu jsem vůbec předtím než jsem je učinil, netušil jak důležité oba budou. Mistrovskou zkoušku sem v obou případech, myslím udělal. I když na ni vlastně nemám žádný papír. Jo jo.