Do ledničky hledě a tvaroh je fuč

Původně jsem si chtěl jít lehnout. To, když jsem místo tvarohu s lněným semínkem, snědl rozšlehanou zakysanou smetanu s tím semínkem a lněným olejem. Také dobré. Chtěl, ale nešel. Neb mi scházel tvaroh. Musel jsem o té „křivdě“ napsat blog.

Mám rád tyhle věci. Jsou chutné, někteří tvrdí, že i zdravé, hubne se po nich. Tedy pokud jeden nejí přílohy obsahující množství sacharidů. Šmejdil jsem v ledničce, tvaroh nenacházeje. Asi mi ho někdo sežral. Dokonce uhádnu, kdo. Sežral a neřekl, že není a já marně hledaje tvaroh, jsem musel použít zakysanou smetanu, protože semínko jsem měl už namleté. A když zůstane namleté oxiduje a ztrácí svou skvělou hodnotu.

Jo, takhle se dělají vynálezy. Není tvaroh, je zakysaná smetana a jak je vidět, také je zde možnost. No nic, ale musím vyvodit důsledky z takového chování. Bude jíst tvaroh a já si budu pomlaskávat na smetaně. Kdo? No přeci má láska. Budu hamoun a nedám ji ochutnat. Onehdy jsem hledal oříšky a také nebyly. Jí málo, ale vždy jen to nejlepší, já abych se pak cpal špekem, škvarkama a tolik sem se těšil na oříšky.

Kdepak, jakmile člověk nebdí, oříšky jsou fuč, tvaroh je fuč. A do krámu 500 kroků tam, 500 zpátky. Oříšky jsou dobré na nervy a na hubnutí. Vlastně mi znemožňuje bezpracně hubnout. Takhle se musím vydat na lov. Připomíná mi to ty staré časy u plavby, kdy se chlapci zlili do bezvědomí, ráno se probudili, sháněli se po jídle a jediná odpověď byla: „Neulovilo se. Nic není.” Zavedu na palubě tvarohový teror!

Nic, až se večer budu vracet ze skupiny, stavím se v Bille a tvaroh zakoupím, oříšky jsem dostal onehdy od Martina, uschoval, tak mám zásobu. A koupím aspoň dvě zakysané smetany. Že něco takového existuje jsem donedávna neměl ani tušení. Šlehačku jsem na nic nepoužíval, kysanou smetanu také ne, vařím sice chutně, ale prostě. Maso se uvaří nebo upeče, přílohy nejím, a když, tak brambory uvařit, nebo ukrojit chleba. Chleba je dost dobrá příloha. Tak jsem ani netušil, že se šlehačka dá dát do kafe, jen tak nalejt, čtyřicet procent tuku a pohoda. Ani se nemusí šlehat.

Vždy na FB, na Low Carb stránce zírám, co ty dámy vymyslí za jídla. Mě stačí v remosce upéct maso, dát k tmu zelí, dát si vajíčka na špeku, nebo na tvrdo vařené, tvaroh se semínkem a olejem. Ryby, zeleninu a vymalováno. K tomu oříšky, hermelín, balkánský sýr atd. Nepřejí se mi ty jídla. Nemám chuť na sladké, jsem v ketóze, tuky se pomalu spalují, dobře spím.

Snídám, když mám hlad, večeřím, když mám hlad. Kupodivu, nejsem tak rozežraný jak jsem býval. Najím se dvakrát, maximálně třikrát denně a nechodím na výpravy v noci za bílým sexem. „Jo, to se nám to hoduje, když se nepřežíráme a hlad přitom nemáme.” Budu-li parafrázovat feldkuráta Katze. Ten hodoval, podobně jako bolševici a jim podobní za cizí. Navíc.

Ani nevím, jestli se za bolševika šlehačka, nebo zakysaná smetana prodávala, nebo si ji kuchaři a hospodyně dělali sami. Majonézu, jo to vím, tu si každá pořádná ženská dělala doma. Kupovaná nebyla moc dobrá. Ale bolševik, to už je dávno a doufejme, že ač se bolševici a neobolševici snaží, už se zcela nikdy nevrátí. Líbí se mi, jak se derou „demokraticky” k moci, ale dost velká část občanů jim tu demokracii, nežere. Vlastně se mi líbí, že jim to nežerou.

No a ti blouznivci, co si myslí, jaký by díky bolševikům a neobolševikům nastal ráj, měli trochu toho socialismu ochutnat v Koreji, na Kubě, nebo Venezuele. Aspoň na rok a bez možnosti během toho roku z těch rájů odejít. Jo jo.

…kdo táhneš s mulou přes pláně, rozluč se s pohodlím
musíš si taky nakoupit solený vepřový
a kdo má štěstí po cestě i něco uloví

Dva měsíce ti potrvá ta cesta přes pláně
koukej, ať vždycky z čeho máš vařit svý snídaně
protože k čertu dojedeš při bídným vaření…
a taky proti rudochům, drž stráže za noci...