Dorazil jsem do blázince včas, protože mě ráno vzbudila služka, která přišla uklízet. V osm.
Dorazil jsem do blázince včas, protože mě ráno vzbudila služka, která přišla uklízet. V osm. Slyším zvoněné, sladce jsem spal, jdu se podívat, co kdo chce, za dveřmi mladá, pohledná blondýnka, co mi s ukrajinským přízvukem vysvětluje, že jde uklízet. Tak, byl jsem překvapený, ale rychle jsem se vzpamatoval a doobléknul. Hodinu jsem ji překážel. Nerad se někomu pletu u práce. Hlavně ne uklizečkám. Ale nechtělo se mi zas tak brzo. Prošel jsem se na Smíchov, pomalu, abych se zbytečně nezpotil a nedělal citlivkám v Metru potíže, že mám zpocenou košili. Tedy, nevadí mi se zpotit, ale zase je fakt, že mít celý den na sobě kompletně propocenou košili nemusím. Něco jiného je jít z ruksakem na zádech a něco jiného do práce, kde budu celý den mezi lidmi.
V blázinci mě uvítaly dámy z týmu i pacienti celkem vlídně, dámy z týmu více. Zjistil jsem, že máme novou staniční, nebo ta dřívější, nová, tedy Petra je těhotná a na rizikovém těhotenství. Nová staniční se mě hned zeptala, jestli bych si náhodou nerozmyslel svůj odchod koncem roku a nezůstal alespoň do července příštího roku. Kdy bude končit ona, protože je ve funkci pouze na rok. Jo jo, já se snad z toho blázince nedostanu. Ale jo, potěší jednoho, když ví, že ho mají rádi a je potřebný. Když už jsem to vydržel tak dlouho, tak těch půl roku asi taky.
Kupodivu, dost pacientů jsem ještě znal, jako každoročně, mnou ti co jsou tam déle strašili ty nové, ale trocha respektu neškodí. Někdy si říkám, že si mě snad budou muset vyfotit, pověsit na zed v komunitní místnosti a těm, co nebudou sekat latinu budou ukazovat na mě a říkat jim: „Jestli nebudete hodný, vrátí se tenhle.” 🙂 Pochopitelně žertuji. Příjemně jsme si popovídali v krátké přestávce po poradě s týmem.
Probrali jsme světa běh, úklid a domácnost. Na tohle téma rád klábosím, vyprávím o svých manželkách, které byly všechny čistotné a pořádné, co mé kolegyně, hlavně sestry vnímají jako naprosto špičkovou kladnou vlastnost, neb jak se vyjádřila jedna kolegyně, že když se vdala, pochopila, že muži mají své hygienické návyky, se kterými ona těžko hne. Pochopitelně ženská koalice ji okamžitě podpořila, když jsem hájil nás muže, že zcela určitě jsme na hygienu, jen nejsme tak puntičkářský. Tedy většina mužů. Nakonec, biologická odolnost je biologická odolnost a nadměrná čistota ji snižuje.
Stejně, je zvláštní, tolik mužů nedbá tak moc na ty zásady hygieny, tedy hygieny z ženského hlediska a přesto jsou zdraví, dožívají se vysokého věku a nijak je netrápí že je pár drobků pod židlí a nebo, že prach není zcela dokonale utřen. Mezi ty patřím i já. Cestou do práce jsem ještě přemýšlel, jak je nespravedlivý život vůči těm, co celý život nedbají na zásady zdravého stravování, jedí, co je napadne a dožijí se stejného věku, jako ti, co jsou na té zdravé stravě.
I když s tou zdravou stravou je to všelijaký. Už sem zažil tolik zdravých návodů a přesto ti lidé, co je horlivě propagovali, většinou od určitých let, nejsou na tom zas až tak více skvěleji, než ti ostatní. Líbí se mi, jak sami sebe přesvědčují, že stárnou pomaleji, jsou déle na světě atd. Ono je fakt, že pokud se člověk o sebe stará, alkohol drogy moc nepěstuje, nebo vůbec, tak má to vliv na jeho kondici, ale zároveň hrají hodně důležitou roli genetické dispozice, které jsme kdo zdědili po svých předcích.
Moje babičky se obě dožily devadesátky, tedy jedna 88 druhá 91 let, celý život dřely, žádnou zdravou stravu nedodržovaly, jedly co bylo, přežily dvě světové války, jedna deset, druhá devět dětí. Jejich děti se toho věku nedožil žádný, kolem osmdesátky jich umřela většina a sedm z těch devatenácti dětí z obou stran sedm umřelo před padesátkou. Moje matka umřela v 53, její mladší sestra v 36 letech a nejstarší sestra za války na tyfus, jako 25 letá. Pak z toho má člověk něco vyvodit. Můj děd z matčiny strany se utopil napitý po osmdesátce. Celý život chlastal denaturovaný líh. Nijak se neopíjel extra, ale přesto pití denaturáku mi nepřijde jako něco extra zdravého.
Teď tedy opět jsem přešel na své oblíbené obilné kaše. Chci udržet, nebo lépe řečeno ještě něco málo shodit a obilné kaše a zelenina, plus procházky by mi k tomu měli napomoci. Na jaře jsem opět na tři měsíce přestal dodržovat ten dietní způsob stravování a okamžitě jsem šel dost rychle nahoru. Už jsem se cítil nejen tlustý, ale i takový ulepený. Teď se cítím zase vyčištěný, i když jsem cestou po Čechách jedl, co bylo a co mi chutnalo. Rozhodně neomládnu a rozhodně si netroufnu tvrdit, že bych jedl nějak zdravě. Jak říkám, v mém případě by to bylo hodně pofidérní tvrzení. Moc na ty zdravé stravy nevěřím.
Určitě má to nějaký vliv, ale jak jsem se přesvědčil, pokud jsem opravdu těžce pracoval, měl přiměřený výdej energie, tak rozhodně to, že jsem jedl maso mi nijak extra psychicky, nebo duchovně neubližovalo. Na reinkarnaci nevěřím, a vím, že tělo při dobrém psychickém nastavení se dokáže vyrovnat s mnohým, co je některými kruhy propagováno jako „jed” nebo aspoň velmi málo ke zdraví přispívající. Jasně, všeho s mírou, tedy přiměřeně.
Tak sem se zase pustil do dietologů a nadšenců věřících na elixír mládí a nesmrtelnosti. Díky „zdravé stravě.” Byly doby, kdy jsem si díky znalostem těchto teorií gratuloval, jak mám vystaráno. Omyl. Nemám. Fakt je, že chodím rád, ale jak stárnu, dovolejí si mě bolet kolena i když jdu bez ruksaku a po rovině. Někdy nebolí, je to stejně drzost si takhle zestárnout. 🙂 Člověk nikdy neví, jak to bude. Dnes, když jsem šel na Smíchov, mě chvíli bolely na rovině a pak na Zlíchově do toho mírného kopečka u kostela přestaly. Pak se v tom má člověk vyznat.
Tak, dnes sem se jen tak zabíhal, zítra mi to vypukne naplno. Ráno po šesté do blázince, pojedu MHD celou trasu, večer na skupinu a domu mě snad někdo vezme, nebo pojedu zase MHD. Ono, večer, po sedmé hodině, když se děvčata vracejí z práce je aspoň na co koukat. Jo jo.