Čistota idejí, a blahobyt a štěstí nás nemine

Tak nějak mě diskuse na iDnesi, pod mým posledním blogem, přivedla na myšlenku, svěřit se z jakého důvodu nejsem příznivec libovolné ideologie.

Co je ideologie, se jeden každý dočte třeba na wikipedii. Ideologie I v češtině. Pokusím se tedy sformulovat, doufám, že budu přitom srozumitelný svou zkušenost s ideologii. Mám jednu takovou mnohaletou, 39 let dlouhou, kdy jsem žil v ideologickém prostředí, které hlásalo a do života uvádělo ideologii marxismu-leninismu. Permanentní třídní boj, třídní nepřátelé, komunistická strana jako předvoj dělnické třídy a pracující inteligence.

Materialistické náboženství. „Věř soudruhu straně i kdyby tě věšeli.” Také jich pár pověsili. U nás. V Sovětském svazu je stříleli do týla za svítání. Pochopitelně ty úchylkáře, co nevěřili prorokům komunismu a uchylovali se ke své představě socialismu a komunismu.

Takže mi vyšlo, že každá správná ideologie má čisté a neměnné učeni. To je jedna strana mince. Druhá strana mince je ta, že má své nepřátele, se kterými je nutno se vypořádat bez milosti. Komunisté, křestané všech vyznání, muslimové, se zásadně v rámci učení s heretiky vypořádali zcela bez zábran. Křesťané od toho před několika staletími odstoupili, hranice přestaly hořet. Nebyla to jen záležitost katolické církve ale i protestantských církví.

Komunisté a muslimové od té praxe likvidace úchylkářů, třídních nepřátel a zběhu z rodné strany, nebo odstoupení od víry, neustoupili. Zrada víry, idejí se trestá stále smrtí. Pochopitelně, tak kde mají moc. V KLDR, na Kubě, či Číně. O muslimské fatvě se toho napsalo dost v poslední době. Buď ho zabijí, nebo v tom lepším případě zavřou do blázince. Protože jen blázen třeba konvertuje ke křesťanství.

Několik znaků ideologie.

  • Čistota idejí
  • Nepřátelé učení
  • Vždy je někdo vinen současnou situací. Tu je třeba změnit, co nejrychleji, nejlépe revolucí.
  • Nevede-li se v prosazování idejí tak jak bylo slibováno, vždy se hledá vnější i vnitřní nepřítel. Revoluce požírá své vlastní děti
  • Chyba je vždy jinde, než v samotných lidech, co prosazují ty správné ideje.
  • Odstraníme-li nepřátele, nastane doba prosperity, blahobytu a štěstí všech vyvolených.
  • Vždy je nějaký nezpochybnitelný ideový vůdce, o jehož slovech se nepochybuje.
  • Jak jsem si tak pročítal feministické, genderové, ekologistick0 materiály, zjistil jsem že bez ohledu na proud a směr, veškerý feminismus, ekologismus, genderismus splňuje výše uvedené znaky. Ve všech uvedených ideologických směrech jsou samozvaní vykladači správného chápání a vnímání učení. Vykladači, které nikdo nevolil, vykládají učení zakladatelů. A příznivci mají právo souhlasit, podporovat a mají povinnost pod hrozbou sankcí jejich výklad přijmout. Pokud ne, jsou exkomunikováni.

    Dokud ovšem funguje sekularizovaný právní stát a jako katolík říkám Bohu díky, tak všechny ty ideologie jsou celkem k pobavení. Nebo v tom lepším případě k zamyšlení. Jsem docela spokojený jak katolická církev dnes funguje, jsem spokojený, že jako její člen mám možnost bez jakýchkoliv sankcí studovat třeba zenbuddhismus, taoismus, judaismus, či další pro men zajímavé obory.

    Bolševik, islám, nic takového nepřipouští. Ti všichni určují, co smíte, co nesmíte. Tedy smíte opakovat mantry správného směru. Genderoví, ekologičtí a feminističtí aktivisté zatím nemají tu „správnou sílu” aby mne uvrhli do žaláře nejtemnějšího, ale pokud jim dáme prostor, pak se toho dočkáme. Ideoví vůdci mají vždy v rámci čistoty idejí a učení z nich vyplývající, nějaký ten žalář temný připravený. A ideologicky odůvodněný.

    Pokud jsem něco vynechal, zapomněl, klidně mé opomenutí v diskusi zmiňte. Či vyvraťte. Co se katolické církve týče, jsem si vědom, že je plná lidí, se všemi lidskými chybami a neřestmi. Přesto ji považuji za svatou. Pro to, co učí. A je na každém, jestli ono Kristovo: Miluj bližního svého, jako sebe samého.” jeden každý následuje, nebo se pokouší následovat. Jo jo.

    A něco trochu neideologické muziky

    ..někomu něco schází, zmateně pobíhá, podivně sebou hází, kdo ví, kde svůj pytlik s nervy má…

    …šok z tebe pomalu mám, moc na mě nemrkej ty ptáku rosomáku!