V poslední době jsem se vrátil ke spinálnímu cvičení.
V poslední době jsem se vrátil ke spinálnímu cvičení. Kdysi dávno jsem se je naučil od Honzy Lutery a potom jsem je hodně používal v dobách, kdy jsem míval díky fyzické práci a sportu potíže s páteří, plus psychické problémy, kdy jak se říká: „Jsem nesl na hřbetu tíhu celého života„ záda mě skutečně bolely. Začal jsem na radu Honzy Lutery s jógou a vlastně jsem začal používat dvě techniky, Relaxaci, tedy autogenní trénink a spinálky. Pak jsem přidal další uvolňovací a protahovací cviky, později ásány a dechová cvičení a celoživotní cvičební program pro sebe jsem měl k dispozici.
Samozřejmě během let jsem toho používal mnohem více. Nakonec se mi postupně vykrystalizovaly cvičební série, které střídám a používám dlouhá desetiletí. S úspěchem. Ty spinálky hlavně v poslední době, kdy jsme skutečně měl na hřbetu dost obtížných životních situací a ono krásné příjemné prokroucení páteře mi skutečně dělá dobře. Nakonec psychosomatici mají pravdu v tom, že většina bolesti v zádech nebývá organického původu, ale psychického. Takže, pokud se záda uvolní, uvolní se i duše.
Mám štěstí, že jsem se odnaučil díky jógovým technikám soupeřit a závodit s druhými, tedy mě baví cvičit sám, protože jak jsme si všiml, většina lidí různé činnosti nechce dělat sami, neb nemají s kým soupeřit, nebo závodit. Věta: „Mě nebaví cvičit samotného,” většinu bývá také o: „Nemá mě kdo obdivovat a nemám se komu předvádět.”
Samozřejmě. Určitá míra soupeření jednotlivce vybudí k vyššímu výkonu a jistá míra konkurence zaručuje zlepšení, které vyplývá z okopírování a napodobení těch druhých. Učíme se jeden od druhého a v první fázi asi i potřebujeme mírnou formu soutěžení, která v další fázi už bývá kontraproduktivní, protože zamezuje a omezuje nutné soustředění na cvičení samotné, na jeho provedení, setrvání v klidu a nehybnosti.
Dá se říci, že v rámci požadavku: „Změn sám sebe, potom už nemusíš měnit nic kolem sebe.” Stačí změnit svůj přístup k sobě samému, k lidem kolem sebe. Pak už nemusí nikdo nic měnit. Nenesete odpovědnost za cizí hříchy, zjistíte, že nesete jen odpovědnost sami za sebe, za své chování a za svůj cíl, který jste si uložili dosáhnout. Také vy sami si ho musíte hlídat a v případě ohrožení hledat spojence.
Nejspíš je najdete mezi sobě podobnými. Tedy mezi těmi, co se skutečně starají o své věci a o své zájmy. Všechny „vítězné revoluce,” nakonec své prohry našly právě díky svobodymilovným lidem, kteří už měli dost toho, že jim diktátoři z řad lůzy, kteří chtěli rabovat a parazitovat právě na těch, co se starají o sebe. Pak lůza vykřikuje o měšťácích, kteří osnují kontrarevoluci.
Lidé, kteří jako já se starají o své zájmy, vědí, že není nic zadarmo, ani záda, která nebolí. Buď investujete svůj čas, nepodlehnete vábení a slibům těch, co nabízejí rychlá a okamžitá řešení, projevíte moudrost tím, že neskočíte na jejich nabídky. Pokud skočíte, bohužel následky přičtěte sami sobě. Ne tomu, že existují podvodníci, ale tomu, že jste chtěli rychle zbohatnout, rychle být zdraví, rychle mít všechno, co mají jiní po letech práce a úsilí.
Lidé, co chtějí měnit svět, nikoliv ho jen vykládat, nechtějí měnit sebe, ale právě ty vedle sebe jsou lidem,světu i sobě samým nebezpeční právě tou zarputilostí, se kterou se pokoušejí ovládnout své okolí. Ovšem, ti samí lidé, dříve nebo později narazí na sobě podobné, které bud sežerou, nebo jsou jimi sežráni. Pokud se najde dost velká většina, která tyto snahy odmítne, pak na světe existují desítky až stovky nepříjemných kauz, lidí, kteří se pokoušejí vše dosáhnout rychle, ale to je podobné zdravému organismu, na který útočí viry a bakterie, ovšem zdravý organismus, s dobrou imunitou, kterou má díky systematickému cvičení, systematickému tréninku právě v té ctnosti, klidu a sebeovládání zvládá vše, bez zvláštních potíží.
Člověk, který se neumí ovládat, podléhá svým vášním, velmi snadno uvěří racionalistickým pohledům, které produkuje jeho mysl. A sám sebe přesvědčí, že rychlý výsledek, je přesně, co potřebuje. Stejně tak dokáže plamenně přesvědčit ty druhé kolem sebe, že on je ten, co jim zajistí zázrak. Takových lidí je všude kolem mraky. A ještě větší množství je těch, kteří jim dychtivě naslouchají, protože i oni touží po rychlém zázraku, slyší na slova o přirozenosti, slyší na intuitivnost a zbytečnosti úsilí o změnu, protože je přeci přirozené něco neumět, něco nedělat. Nikam se nedrat, nic nechtít.
Prostě uvěří, že mají nárok na štěstí a že jsou na světě svině, kterých kdyby nebylo, byli by oni šťastní. Bláhovci. Netuší, že existuje něco, čemu se říká „komplementarita” a díky oné komplementaritě i ty svině mají svůj smysl a účel. A odstraněním sviní se dají do pohybu síly, které onu rovnováhu naruší. Ty síly jsou mnohem mocnější, než ty negativní dopady, které produkují ony nenáviděné svině. Zatím, všechny revoluce, které měly spasit svět způsobily jen hory mrtvol a uvrhly do neštěstí ty, kterým měly prospět.
Většinou stejně tak končí úsilí o rychlou změnu sebe sama, svého zdravotního, ekonomického stavu. Organismus není schopný strávit příliš mnoho dobra, příliš mnoho vitamínů, tlumících prostředků, začne se bránit a narušená rovnováha se projevuje nečekaným způsobem. Stejně podobně chudí lidé neumí zacházet s příliš rychlým nabytím statků vezdejších. Většina z nás má všechno, co k životu potřebuje. Má a přesto naříká, že ti druzí vedle nás mají víc. Ano mají, jenže oni mnohem déle budují ten svět a mnohem déle se starají každý jeden sám o sebe, tak aby nebyli na obtíž těm druhým.
Nestarám se jestli mého souseda bolí záda. Starám se o to, aby nebolela mě a klidně se rozdělím o svojí znalost s těmi, kdo o tu znalost stojí. Buď jim onu znalost daruji, nebo jim ji prodám. Ale dokud ji nezískám vlastní dlouhodobou prací a zkušeností, nemám co nabízet, ani prodávat. Tohle je ona starost o sebe. Chápu, že ti, co chtějí všechno hned, se tomu budou vysmívat. Ti, co vědí, že všechno má svůj čas, pochopí. Levicoví hlupáci nikdy. Ti jsou chytří jen na revoluce a rozdělování toho, co sami nenabyli tvrdou prací.