Malý pel mel pro kámoše a fandy.
Malý pel mel pro kámoše a fandy.
Byla to docela napínavá sobota. Měl jsem tři klienty, budou Velikonoce, takže jsem je vzal, neb o Velikonocích nehodlám pracovat a největší křesťanský svátek mám v úmyslu prožít jinak než prací a starostí o klienty. Ale zase byli to noví klienti, dva co se týká závislosti, jeden co se vztahů týče.
Tedy ony to jsou také vlastně problémové vztahy, ale ta dáma, co mě navštívila jako poslední skutečně přišla s problémem, který by se dal nazvat. „Jak se z maminky stát manželkou.” Pochopitelně si vzala muže, který byl dlouho svobodný, žil u maminky, ona mu poskytla stejný servis jako maminka a dnes už jí přestala ta pozice bavit. Nedivím se ji. Dal jsem ji při odchodu za domácí úkol, aby si uvědomila, jaký je rozdíl mezi maminkou a manželkou.
Slíbila, že bude o tom přemýšlet. A také o rozdílu mezi princeznou a královnou. Doufám, že než dorazila domu, na to přišla. Sice jsem ji mohl rovnou říci, že královna má odpovědnost, ale královna, že také umí nechat druhé mít svou odpovědnost. Princezny chtějí být obletovány. Úkol princezny je být krásná, žádoucí, na té se víc nechce. Úkol královny vládnout a nechat krále spoluvládnout. Oba mají stejnou odpovědnost. Pouze jen používají třeba rozdílné prostředky.
Jinak pochopitelně činorodá dáma, která je samostatná, soběstačná, vydělávající mnohem více než její manžel. Líbila se mi ta její činorodost, mám rád chytré samostatné ženy. Takovou potkat je pro většinu mužů terno. Jak říká
Ališer Navoj:
Pomoci ženy, moudré, čisté, oddané,
se i derviš na královský tůn dostane,
a kdyby žena taková ti lásku popřála,
pak rozkaž, ať u tvých dveří pětkrát zazní fanfára.
Pouze některé musí pochopit, že za své muže vše neudělají, a když udělají, štěstí ani ony ani on nedojdou. Jo jo, on ten muž nakonec její péči neocení. Mamince se taková manželka-maminka stejně nevyrovná. Podobné jako si vzít vdovu. Může být ten chlap ze zlata, ale nebožtíkovu svatozář nikdy nepřekoná.
Jo, někdy je k nám život nespravedlivý. Myslíme to dobře a nakonec zjistíme, že platí ono staré známe. „Dobré úmysly jsou nejkratší cestou do pekla.” Pak se na takové cestě dobrých úmyslů ztratí i dobré vlastnosti toho opečovávaného partnera. Takže jsem ji dal i na cestu doporučení, aby hledala dobré vlastnosti svého muže a zkusila si uvědomit, že má pro ni cenu, protože kontrakt konzultace zněl. „Jak manželství zachránit?” Trval jsem na tom, že nějaké dobré vlastnosti určitě má, když ji muž stojí za to, utratit peníze za konzultaci a vážit za mnou cestu zdaleka. Protože vím, že čte mé blogy, tak jí to touto cestou připomínám. Když už jsem nechtěl prodloužit konzultaci.
Mám toho za celý týden dost a dost, byl to poměrně náročný týden, myslím pracovně a už se skutečně těším, že se koncem roku zbavím blázince a budu si dělat už jen své privátní věci. Pokud dokončím celý rok letošní rok, což mám v úmyslu, strávím v blázinci rovných devatenáct let. Což je myslím až až. Dám si ten příští rok, co bych měl jít do důchodu, jako rok na volné noze a zkusím si užít té svobody, kterou volná noha poskytuje. Jestli půjdu do důchodu se uvidí.
Tak, nainstaloval jsem si dvě bojové hry, čirou klasiku: „Doom” a „Wolfenstein Enemy Territory” a provozuji je jak na Linuxu, tak na Mac OS X. Díky Wine. Obě se učím ovládat. Zatím občas někam spadnu, něco přehlídnu, ale zábava je to náramná. Nestihl jsem tohle jako mladší, tedy co si nevyzkoušet něco jako jsou PC hry, coby stařík před důchodem. Jinak jsem si ověřil, že i v Linuxu lze díky Wine hrát hry pro Windows a tak sem se díky tomu trochu vrátil do dětství, kdy jsme si v ranném dětství s Mirkem Strnadem, Zdeňkem Hulbachem, Karlem Repešem a dalšími hrávali u nás na zahradě a potom jako starší po lesích kolem Děčína na vojáky. Kraválu jsme také nadělali dost, ale na dnešní mládence holt nemáme.
Inu, už se mi dnes nechce pobíhat po okolních roklích v uniformě, jak často vidím mládence kolem dvaceti v různých uniformách, s replikami automatických zbraní všeho typu, jak spolu válčí v Drahanské rokli, a když jdu na skupinu do Řeporyjí, řvou: „Bacha civil…” Vybavený jsou náramně, což o to. Jen zírám. Perfektní uniformy, zbraně dělající náramný kravál, jeden by se bál, že by v tom mohli mít ostrý.Jinak být mladší, asi bych si něco podobného pořídil a zkusil se přidat k nějaké partě, mohla by to být slušná zábava pro opravdové muže. Jinak, na vojně jsem si toho zase na druhou stranu užil docela dost.
My, co by děti jsme mívali jen vyřezané samopaly ze dřeva, pochopitelně ty sovětské, Němce, nechtěl hrát nikdo a v bláhové víře o dokonalosti vítězné sovětské armády, jsme byli vždy na té správné straně spojenecké straně. Americké a britské imperialisty jsme v potaz jako spojence nebrali. O těch nám nic pozitivního ve škole neříkali a v televizi se o nich moc hezky nemluvilo.
Až později jsme zjišťovali, že ta druhá světová válka probíhala trochu jinak, než jsme se v bláhovém dětském nadšení domnívali. A jak nám ve škole a všude cpali do hlavy. Rodiče sice občas zapochybovali o všem co v televizi v tomto směru říkali, což nám přišlo i divné, protože na druhou stranu nás nabádali, že s e máme učit, takže jsme měli pocit, že v té škole by nám zas až tolik nelhali. O to bylo smutnější ono prozření a rok 1968 nám otevřel oči zcela.
Ale to jen tak na okraj, nakonec ve Wolfenstein jsem také na té správné spojenecké straně, tedy coby americký voják a střílím bez váhání. O nic jiného nejde, než se trefit a nezabloudit, tedy ne alespoň moc. V Doom, tam je pozice jasná. Vyhladit všechny příšery, kdo se postaví do cesty, musí být smeten, nebo jsem smeten já. Ale, když nic jiného, udržuje mě to v pozornosti, udržuji si reakce a dokonce jsem přesvědčen, že bloudit po všech těch bludištích tříbí mozek. Mezi tím si něco hezkého přečtu, nebo střílím slepičky.
A aby toho nebylo málo, opatřil jsem si několik filmů s Chuckem Norrisem. Celkem sranda, sledovat toho chlapíka, který byl ve své době špička v karate, jak se snaží být hercem. I ty příběhy jsou dějově mnohdy zajímavé. Ale co by jeden chtěl od filmů podobného rázu, než odpočinek a bleskový Chuck, co se rozběhne a sám sebe předhoní je docela dobrý odpočinek.