Probudil jsem se krásně, světlo bylo. Podíval jsem se na budík a zdálo se, že je čas vstávat. Vstal jsem. Moc jsem neočumoval, studená sprcha, hygiena, prostě běžný ranní algoritmus.
Probudil jsem se krásně, světlo bylo. Podíval jsem se na budík a zdálo se, že je čas vstávat. Vstal jsem. Moc jsem neočumoval, studená sprcha, hygiena, prostě běžný ranní algoritmus. Včas jsem dorazil na tramvaj, včas do do Kobylis metrem. Koukám na hodiny, říkám si, nějak jim jdou blbě. Kouknu na mobil, stejný čas, pro jistotu na druhý, také stejný čas. Šel jsem do blázince až příliš včas. Protože snídám v blázinci a jsem zvyklý si snídani cestou kupovat, jenže všechny obchody drze otevírají až od sedmi a bylo krátce po šesté, musel jsem se rozhodnout. Buď si koupím něco v pekařství a pojedu hezky pohodlně autobusem a budu se tvářit v blázinci, že jsem si něco chtěl dodělat a nebo se pohodlně z Kobylis do Bohnic projdu pěšky skoro mi vyjde čas na nákup, neboť už se všude bude otevírat. Prošel jsem se. Až k Delvitě. Ještě jsem si stačil sednout na schody a měl jsem čas si přečíst noviny než otevřou.
Při chůzi se mi dobře přemýšlí a vzpomíná. A tak jsem vzpomínal na včerejší den, kdy jsem dostával dobré zprávy. Ta první byla, že se rýsuje dost velká naděje na slušný výdělek. Druhou mi poslala má klientka, že udělala státnice na speciální pedagogiku. Je tedy z ní speciální pedagožka. Měl jsem velkou radost. Vzpomínal jsem na ni, když jsem ji poprvé viděl, to ji bylo devatenáct let. Potkal jsem ji na pavilonu 5, kde jsem tehdy vedl jednou týdně ženskou skupinu. Feťačka. Odlišovala se od ostatních krásou a ženskostí. I v těch devatenácti letech. Zároveň jak byla ženská, byla chytrá a vzpurná. Nakonec si dala říct a pokračovala v terapii. Provázel jsem ji a provázím ji leta. Vždy za čas se ozve, objedná a probereme život. Má toho za sebou dost a dost. Feťačka, jak jinak. Děkovala, že jsem ji podporoval. No mě stačí, že si vzpomněla a informovala mě. Jsem rád, když moji klienti, dosahují úspěchů, bohatnou, mají dobré vztahy. Snad i proto to dělám. Peníze jsou dobré za práci, ale tenhle pocit prospěšnosti je moc a moc příjemný.
Vždycky, když se někdo otře o můj charakter, minulost, pokouší se mi dát sežrat moji „vševědoucnost” zcela spolehlivě přijde takováhle a nebo následující zpráva, kdy mi další klient oznamuje že dal na mě, navštívil po deseti letech syna. I z toho mám radost. Táta zase našel syna, domluvili se a můžou pokračovat. Tohle považuji za hodně dobrý výsledek terapie. Ta ztráta naděje je někdy hrozná., a když někdo se dá přesvědčit aby to i zkusil i přes hrozící zklamání z odmítnutí, které se zde nekonalo, pak je to príma. Další příjemná věc, byl vzkaz od jednoho rockera, který mi předaly sestry včera. Vzpomínal na mě a šel se na mě zeptat na pavilon, když hrál na „Mezi ploty.” I on je prý v pořádku a šlape. Už kolik let. Nedávno jsem ho letmo potkal v Metru, stačili jsme se jen pozdravit, ale tohle mě potěšilo. Tři takové věci v jednom dni. Tomu s z odstupem říká opravdu úspěšný den.
Všichni tři byli svého času docela odepsaní. Dnes po letech kdy jsou nejen abstinující, ale i v životě jinak úspěšní a přesto nezapomenou se aspoň zmínit, pak je to důvod k radosti z práce. Není to pořád, ale čas od času. Snad proto je toho málo, abych si uvědomil a hlavně připomínal, že úspěch je jen občas a je výsledkem práce a čekání. Trpělivého čekání. Nabídky k práci, oznámení o tom, že se někdo vzmátořil a má z a to, že jsem k tomu přispěl nejsou zas takovou samozřejmostí, jak by se zdálo. To jen někteří lidé žijí v představě, že úspěch je samozřejmost, která přichází jen tak. Tací se většinou musí přesvědčit, že je to zcela jinak.
A málem bych zapomněl, že mi zase sama zavolala má dcera Katka, což je událost málokdy slýchaná a pozvala mě na oběd. Prý mě chci vidět. Tak to už jsou skutečně skvrny na slunci. Domluvili jsme se. No a teď se musím věnovat korektuře další knihy, kterou hodlám vydat do 20 června. Už jsem část z ní zde uveřejnil, jmenuje se „Svobodní v bolesti” a zabývám se v ní časem po rozchodu, nebo rozvodu a událostmi jež v těch bolestných dobách lidé prožívají. Většina lidí, co četla ukázky mě ujišťuje, že bude úspěšnější ještě víc než „Ze závislosti do nezávislosti.” Je to možné, přeci jen každý z nás, nebo skoro každý z nás zažil ten okamžik, kdy měl pocit, že na něj padá celý svět. Někdo dokonce i několikrát.
Pavlína přijde, uděláme korektury, chtěla na to aspoň tři hodiny. Jak jsem ji poznal. Dvě hodiny bude mluvit a hodinu pracovat. Má dar slova a schopnost spřádat věty do dlouhých souvětí. Než mi něco vysvětli, potřebuje na to aspoň tři odstavce. Já na rozdíl od ní vystačím, maximálně se třemi větami. A moje šéfová ještě má na rozdíl od Pavly tu schopnost, že ty tři odstavce bez jediné chyby a přeřeknutí zopakuje. Minimálně třikrát. Úžasný dar řeči. Měl by blázinec ji platit od slova a řádku. Byla by v balíku. Mám ji rád, ale porada je pro mne vždy zkouška trpělivosti. Ale už jsem se za patnáct let co spolu pracujeme s tím naučil žít a hlavně zacházet. Někdy si říkám, jak je to na světě hezky zařízené. Měl jsem tři tchyně, všechny jsem eliminoval a nakonec jsem narazil na šéfovou, která je skutečně plnohodnotnou náhražkou za ony „Maminky.”
Tedy jen v řeči. Jinak je to laskavá dáma. Což se o mých tchyních říci zcela nedá. Tedy o ne všech. Jedna už je po smrti a o mrtvých jen dobře. Jenže v řeči všechny jednotlivě hravě předčí. A že moje tchyně rozhodně nebyly žádné uťápnuté puťky, které mluvily jen když směly. Ale mohu říci, že i tady se dokáži prosadit. Ono pokud lidé hodně mluví a jsou přitom kultivovaní, lze se vmezeřit. Je to pravda náročnější, ale možné to je. Abych se vrátil ke knížce. Stále dumám, jestli knížka bude brožovaná, nebo vázaná. Začínám se spíš přiklánět k brožované podobě. Bude to spíš něco jako manuálek a průvodce a tomu spíš sluší brožovaný obal. Navíc je to lacinější. Proberu vše ještě s Pavlou a Janou. Vyslechnu je, rozhodnu se a pokud nebudou souhlasit s mým rozhodnutím, budu čelit jejich nelibosti. Jsme zvyklý na ženskou nelibost, když si dělám věci proti jejich doporučení. Ale lehké to není, to ne. Fakt.
komentáře 0