Sem tam nabídnu některému pacientu, že jsem ochoten promluvit s
Sem tam nabídnu některému pacientu, že jsem ochoten promluvit s
jejich příbuznými a vysvětlit jim situaci a co asi zhruba mohou
očekávat od terapie, a možností, co jsou v samotné terapii.
Bohužel, někteří pacienti sdělí moji nabídku tak, že mám přání si promluvit
s jejich příbuznými a dojde k menšímu nedorozumění. Libovolný
příbuzný v určitých případech se zachová asi takto. Zazvoní telefefon.
On/ona: Dobrý den, říkal mi …, že vám mám zavolat, protože chcete se
mnou mluvit.
Já: Tak je to trošku jinak, váš manžel, syn, bratr.. se mnou mluvil o
nějakých vztahových potížích, nabídl jsem mu, že jsem ochotný, pokud
budete mít zájem, s vámi probrat vše, co je pro vás obtížné, nebo
nesrozumitelné, co se terapie týče, případně, s vámi probrat vaše
osobní potíže, ohledně spoluzávislosti.
Tady nastává dost často problém. Potíže má pacient, příbuzní sami žádný
problém nemají a jde jen o to, abych já i pacient plnil jejich představy. Dost často
zcela nereálné představy. Rozhovor pokračuje. Dá se říci, že průběh
je většinou standardní.
On/ona: Já žádné potíže nemám, jsem rád/ráda, že ho mám z krku a
je u vás a vy s ním něco udělejte, dohlídněte na to aby se řádně
léčil a byl v pořádku.
Já:Tak možná by bylo dobré se sejít a probrat, jaká jsou reálná
očekávání, aby nedošlo ke zbytečnému zklamání.
On/ona: To je vaše věc, já chci mít klid.
Což docela chápu. Leč většinou ti lidé i když, se třeba chtějí
rozejít, manželky, partnerky, nejde to způsobem, jakým si to
představují. Představují si, že mu sbalí věci, on se odstěhuje, kam,
o to se nezajímají, mohu říci, že se jim ani nedivím, ale přesto,
jsou to jejich nerealistické představy, takže minimálně je v jejich
zájmu zjistit, jak se chovat a snášet po tu dobu, kdy ještě budou
spolu. Takže rozhovor pokračuje.
Já: Ano, to chápu, jen by možná bylo dobré si ujasnit, co je
možné, co ne, z mé strany to není požadavek, ale pouhá
nabídka. Můžete přijmout, můžete odmítnout.
A tady často nastane problém. Ozve se.
On/ona: Vyřiďte mu, že … Udělejte …
Zde musím většinou požadující/ho zklamat:
Já: Lituji, ale nejsem váš poslíček ani
zaměstnanec.
Nastane chvíli ticha a pak přijde pokračování.
On/ona: A co mi vlastně chcete?
Já: Já osobně nic, jen jsem nabídl vašemu partnerovi, synovi,
manželovi, že jsem ochoten s vámi probrat některé potíže, co spolu
máte.
On/ona: Tak mu řekněte!
Já: Lituji, ale nevyřizuji vzkazy, nejsem poslíček, pokud mu
chcete něco říci, tak jen vy sám/sama. Jsem ochotný být u toho,
když budete mít zájem, abych vám pomohl najít řešení.
On/ona: Já s ním nechci nic řešit, Vyřiďte mu, že mám dost jeho chlastu, fetování, hraní. Nechci ho ani vidět!!!
Já: To mu budete muset říct sám/sama.
Tady končí hovor. Opakovaně odmítnu vyřizovat vzkazy o rozvodu,
stěhování, vyhrůžky, co ho všechno, nebo ji čeká. Tyhle záležitosti
nechávám jen a jen na nich samých. Pamatuji, jak kolegyně, řekla
pacientovi, lépe řečeno vyřídila vzkaz od manželky pacienta o
rozvodu, která pak vše popřela a řekla, že nic takového
neřekla. Manželka se lekla toho rozvodu, když zjistila, že by přišla
o práci v manželově firmě. Kolegyně byla za totálně blbou.
Po takovém rozhovoru bývám upřímně nenáviděn, většinou oběma
stranami, ale na druhou stranu dost často obě strany začnou
přemýšlet, spojí se proti „zlému terapeutovi,” dokonce
začnou i kooperovat. Takže bývám prospěšný. jen je občas dost
obtížné být prospěšný. 🙂 Jo jo.