..zmeškaný vlak nás mrzí pouze tehdy, když se ho snažíme doběhnout. .. Nassim Nicholas Taleb
..zmeškaný vlak nás mrzí pouze tehdy, když se ho snažíme doběhnout. .. Nassim Nicholas Taleb
Napsal jsem celkem jen tak z plezíru blog a umístil ho nikoliv u sebe na webu, ale na abíčku a zde na iDnes, kde jsem si také založil blog. Vyvolal docela pozdvižení, protože jsem v něm popsal realitu. ODKAZ NA PRVNI DIL Fakt je, že jsem tušil, co asi vyvolá, jako vždy, když lidem v terapeutické skupině předestřu realitu, kterou vidím. Holá fakta jsou vždy nejhůř přijímána. Předpokládám, že si zájemci o tento blog napřed přečtou ten na který navazuji aby byli v obrazu. Jak už jsem řekl, spíš jsem se bavil, i když jsem popsal své zkušenosti. Bylo mi jasné, že mi zas až tak neprojde a že bude interpretován jako výsměch stálým vztahům. Čímž pochopitelně není.
Evidentní je, že ženy, které mají v mládí mnohem více příležitostí k seznámení a širší výběr než muži,díky svým dispozicím, těžce nesou pozdější téměř nulový zájem, svých vrstevníků, či starších mužů. Protože dvacetiletá žena je středem zájmu a obdivu mnohem širšího spektra mužů, je o ni velký zájem, díky tomu si může mnohem více vybírat. Než například dvacetiletý muž. Ve třiceti letech se situace vyrovnává a ve čtyřiceti letech už mají muži těch příležitostí k seznámení mnohem více než čtyřicetileté ženy. Nad padesát let u obého pohlaví se karta obrací. Tuhle úvahu, jsem pozměněnou přebral z jednoho komentáře na abíčku ke svému blogu. Přidal jsem k němu jen tu časovou posloupnost.
Byl to jediný komentář, který se držel tématu, nebyl zaměřený morálně a podíval se na situaci s odstupem. I na iDnes se většina komentářů zabývala spíše mou osobou, než skutečností, kterou jsem popsal na základě svých zkušeností. Nesdílím na základě úvah některých komentujících žen na abíčku, že „žádná by nešla do vztahu, kde by nebyla naděje na nějaké společné soužití a vztah by byl založený jen na jistém druhu občasného setkávání. Jsou takové vztahy, jsou dlouhodobé a dokonce jsou funkční.
Jsou totiž ženy, které nemohou mít, nebo z nějakého důvodu nechtějí mít děti. Ale chtějí partnerství a zároveň po určitých zkušenostech, nechtějí být zas až tolik připoutány na muže. Zrovna tak jsou muži, kteří chtějí mít kariéru a zároveň třeba už mají děti, takže jim bezdětná žena celkem vyhovuje, jako jim vyhovuje, že ona nechce děti a bydlí jinde. O tom, co je nebo není správný vztah nerozhoduje veřejné mínění, ale osobní potřeba, osobní preference formy vztahu.
Jako lidé většinou uvázneme v představách, které máme o něčem, jen z toho důvodu, že sami jinou zkušenost nemáme. Setkáme-li se s velkým psem a do té chvíle jsme většího neviděli, je pro nás obtížná představa, že jsou možní ještě větší psi. Stejně tak, pokud jsme byli vychováni v jednom modelu vidění světa, který nám může i vyhovovat, dost obtížně se nám přijímá skutečnost, že jiní mají úplně jinou představu o fungování světa, jinou představu o tom co jim má vztah poskytnout.
Od roku 1990 se přesvědčuji, že je možné žít třeba i několik let, ve vztahu, který je založený na dohodě, že budeme žít odděleně. Nakonec po šesti letech takový vztah skončil. Skončil v tichosti a oba jsme měli pocit, že se už vyčerpal. Už ani jednomu nic neposkytoval. Všechny ty další vztahy skončily podobně, jako ten zmiňovaný v tichosti, bez nějakých sporů, rozhodně ne zásadních, abychom se třeba po letech nemohli setkat.
Ani z jednoho vztahu nemám pocit, že by pro mne nebyl v tu dobu důležitý. Byl, prostě jen se vyčerpal a skončil. Lidé se potřebují, mají se rádi a jednoho dne potřeba jednoho z partnerů skončit, je větší, než potřeba pokračovat. V takových případech prožíval jsem smutek, někdy zlost, ale vše časem vyvanulo. Nakonec, vždy jsem zjistil, že už nemám ani já chuť v tom vztahu pokračovat a že nijak tím rozchodem netrpím.
Nevidím v tom nic nemorálního. V čase, kdy to bylo hezké, jsme si užívali, pak vše skončilo, neměli jsme majetek, děti, nevedli jsme proto spolu žádné spory. Naše názory se po určitou dobu na důvody konce různili, jenže pro mne časem všechny ty důvody, přestaly být důležité. Ženu, kterou nechám odejít, nepronásleduji ji, nemám ani potřebu ji nějak nenávidět, nakonec vypustím ze svého života bez nějaké lítosti.
A ještě k tomu samotnému konci. Rozhodně nejsem odpůrcem stálých vztahů. Jen si prostě myslím, že pokud žena má pocit, že bez ní to nejde, že bez ní by ten muž byl ztracený a na tom základě se pokouší vydírat, manipulovat, pak v případě, že jsou děti odrostlé je z mého hlediska dobré ji umožnit, aby si mohla, odejít, najít někoho, kdo je lepší, kdo ji poskytne víc. Jednou jsem jedné řekl: „Nejlepší nápad tento týden. Končíme tedy hned?” Skončila hned. Fakt je, že mi velmi dlouho nemohla odpustit, že jsme ji za to slovo vzal.
Protože. Má-li štěstí, najde, nemá-li štěstí, může dumat nad svým omylem a třeba přijít na tu skutečnost, že ne vše co se blýská a třpytí je také zlato. Nakonec, několikrát jsem už tohle udělal, sice s těžkým srdcem, ale udělal, abych zjistil, že jsem si rozhodně nepohoršil. Od chvíle odchodu, všech těch o své nedozírné ceně přesvědčených jsem zjistil, že se má situace nehorší. Chvíli je těžko, smutno, ale nehorší se to. Abych potom skutečně zjistil, že není vůbec špatné změnit značku. Získal novou naději.
Lehká parafráze Nassima Taleba by mohla znít: „Trápím se dlouho jen pro tu ženu, kterou pronásleduji a nenechám ji definitivně ze svého života odejít, pokud chce odejít. ” Jestliže mi žena vyhrožuje odchodem, pak je nutné ji vzít za slovo. Aby věděla, že buď musí své vyhrůžky splnit, nebo je nevyslovovat. Protože tohle chování, víc než často dá tomu vztahu šanci vyrůst. Nebo ho skončit v pravý čas. V čas, který si vybereme a kdy odchod nejméně bolí.
Muži, kteří nenajdou odvahu změnit značku, jsou ti muži, kteří jsou přesvědčováni takovými různými nespokojenými, hysterickými, brutálně manipulujícími ženami, že bez nich by nebyli nic, že bez nich by byli chudáci a že mohou být šťastni, že se jich zrovna ona ujala, protože je asi jediná ta „blbá“ na světě, co s takovým volem je. Pak taková žena podlehne své víře a přesvědčení, rozvede se a najednou se velmi často ukáže, že bez toho chlapa je ona nic. A ten „neschopný” chudák si v klidu najde dámu podle svého gusta a ta rozvedená slinta jen slintá vzteky.