Ani malou radost jsem jim neudělal

Tak zima přichází, zdá se že už brzy obuji boty. Ty, co jsem si
koupil v sobotu. Ledový déšť není to pravé ořechové. Ale možná se

Tak zima přichází, zdá se že už brzy obuji boty. Ty, co jsem si
koupil v sobotu. Ledový déšť není to pravé ořechové. Ale možná se
ještě stavím zítra někde v obuvi a koupím si nějaké vietnamky. Proti
soli. Dál budu chodit na boso. Tedy ještě zítra zkusím, co vydržím,
dnes jsem šel dva půl kilometru v tom dešti. Pěkně jsem sebou sekl,
neb jsem uklouzl na zmrzlé zámkové dlažbě. Jestliže se nenachladím
ani po dnešku, pak s e zdá, že jsem otužilý a trénink bosého chození
provozuji správně. Možná tuhle disciplínu začnu vyučovat.

Seknout sebou na chodníku, není nic hezkého, ale zvládl jsem ten
pád a nestalo se mi zhola nic. Naštěstí. Jinak chůze bosý
namrzajícím deštěm nebyla jediná „hezká věc,” co se mi
dnes přihodila. Navštívila mne jedná dáma, která toužila po
konzultaci. Když se objednávala, informovala mne o svých návštěvách
u jiných terapeutů. Zpozorněl jsem. Jedna terapeutická moudrost,
říká, že ten, kdo takhle cestuje po terapeutech, je velmi
problematický a je lépe ho rovnou vyhodit.

Dal jsem se onou dámou přesvědčit, že tedy si povíme, co a
jak. Tvrdila, že je chudá, tedy jsem ji vzal na konzultaci do
Bohnic. Předmětem konzultace měla být její fetující dcera, která
fetuje a nehodlá toho nechat. Říkal jsem si: „Ale jo, dám s ní
řeč, vysvětlím ji, že pokud nedala na nikoho jiného, nepochybně
stejně kvalifikovaného jako jsem já, tak pokud ona nic neudělá, tedy
nemá smysl ji cokoliv radit.”

Přišel jsem na pavilon, všiml jsem si, že tam sedí několik lidí,
které jsem neznal, ale protože jsem měl dámu objednanou na
jedenáctou, bylo půl jedenácté, myslel jsem, že se jedná o rodinnou
terapii, někoho z pacientů. Jak se později ukázalo, mýlil jsem
se. Čekali na mne. V jedenáct hodin zaklepala dáma na dveře, otevřel
jsem, oznámila mi, že přivedla i dceru. Což se mi nijak
nelíbilo. Domluvím-li se, jednotlivě, nedělám terapii dvojic. Matka
nijak mou námitku, že jsem se domluvili na něčem jiném nevzala v
úvahu. Vtáhla dceru dovnitř.

Nelíbilo se mi tohle jednání, leč očekával jsem co bude dál. Matka
začala vysvětlovat, že dcera fetuje, nedává ji peníze, nepracuje,
samá taková ty známá fakta, co slýchám od rodičů feťáků. Zeptal jsem
se dcery, co tedy chce, odpověděla, že nic, a pokusila se matce
vysvětlit, že je to jinak. Tak jsem ji požádal, aby odešla. Ven,
nikoliv jen na chodbu. Nehodlal jsem řešit jejich spory, nebo se jich účastnit.

Matka pokračovala v líčení křivd, co zažívá od své dcery. Prý ví,
pravila, že pokud ona nic neudělá aby dcera se musela starat, nic se
nezmění. Ale přesto doufá, že ji poradím něco, jak matka zařídí, aby
dcera přestala fetovat. Vysvětlil jsme ji, že ji skutečně, ale
skutečně neporadím nic. Není nic, co bych v takovém případě
uměl. Neumím a zdá se, že se nenaučím. Prostě pokud dcera se bude
chtít léčit, rád tomu napomohu, pokud matka bude chtít udělat, co
ví, že je třeba, podpořím ji, ale v opačném případě, nejsem schopný,
cokoliv udělat.

Odcházela asi po čtvrt hodině zklamaná. Pokračoval jsem v práci, když slyším na chodbě
šum. Vykouknu, tam mimo matky a dcery stála ještě jedna dcera, jak
jsem byl informován předtím matkou a muž. Dohadovali se. Musel jsem
je požádat aby odešli. Odešli. Nevím, co si asi tak říkali, protože
jak mne sestry informovaly, celá rodina na mě čekala hodinu, tvrdili
jim, že jsou se mnou na tom domluveny. Jo, nikomu jsem dnes neudělal
radost. Ani těm, co očekávají, že nachladnu, když chodím bos ani té
rodině.

Zdá se, že ona terapeutická moudrost skutečně platí. Bohužel jsou
lidé, kteří budou putovat od jednoho doktora k dalšímu doktoru,
případně terapeutovi a budou očekávat zázrak, který se
nestane. Bohužel, k jejich lítosti, jim podobně jako já, každý řekne jen
jedno. „Udělejte přesně jen to, aby to byl problém toho
feťáka, alkoholika a hráče, nikoliv váš. Až to bude jeho problém, až
ho budou okolnosti, hlad a zima tlačit k tomu, aby něco změnil, pak
máte vyhráno vy i on. Je to těžké, pro všechny, ale to jediná šance,
že se něco může změnit.Pokud to neuděláte, nezmění se nic. Vy budete
trpět, on/a bude trpět.”

Tak jsem dnes nikomu neudělal radost. Nenachladl jsem v ledovém
dešti, jak mi mnozí škodolibě prorokují a neudělal jsem zcela
zdarma, vlastně zdarma ne, ale za peníze daňových poplatníků zázrak. Ale zdá se, že budu i
v noci spát. Jo jo.