A život jde dál II

Z blázince jsem vyrazil rovnou na Letnou, nikoliv domu jak bývá v pátek mým zvykem, kdy se maximálně stavím na jídlo v italském bufetu a pak mažu domu. Včera odpoledne bylo vše trochu jinak.

Z blázince jsem vyrazil rovnou na Letnou, nikoliv domu jak bývá v pátek mým zvykem, kdy se maximálně stavím na jídlo v italském bufetu a pak mažu domu. Včera odpoledne bylo vše trochu jinak. Šel jsem si s Radkou, která bude dělat scénu pro hru „Fagot a Yesterday“ scénu, prohlédnout jedno z možných míst, kde bychom hráli. Jana Krupičková mě upozornila na Křesťanskou obec, která by nám prý byla ochotna za rozumné peníze pronajmout prostory. Jo místo je dostupné, kousek od metra i tramvaje, prostory jsou hezké, nájem by nebyl ani tak drahý, jsou zvyklí na to, že se hraje divadlo i v jejich modlitebně, nebo potom mají ještě k dispozici galerii, která se mě i Radce líbila ještě víc. Ale, kdo hledá najde, takže možností je mnoho. Půjdeme se poohlédnout ještě po něčem dalším. Pak se rozhodneme.

Probrali jsme s Radkou ještě nějaké věci kolem scény, pak jsem naskočil po prohlídce na dvanáctku a zamířil směr Anděl, abych si dal své obligátní jídlo, které si v pátek dávám nejčastěji. Kuře s brokolicí. Nakonec, zvyky se zas tolik měnit nemusí, zvyky poskytují jistotu. Cestou domu, jsem zjistil že mám dva nepřijaté hovory od klientů, Sice jsem neměl moc chuti, ale zavolal jsem. Jeden mi vysvětlil, že se má chuť napít, co že má dělat, jestli má zůstat doma, koukat na formuli, nebo co jako?

Pochválil jsem mu jeho nápad koukat na formuli, pak mi prozradil, že prý včera měl malou recidivu. Neměl jsem náladu s ním řešit jeho přestávky v pití, protože, co produkuje není život v abstinenci, ale život s kratšími, nebo delšími přestávkami v pití a odkázal jsem ho na příští týden, protože nepochybuji, že dorazí s pětistovkou, bude se kát ze svých hříchů, sypat si popel na hlavu, aby mi po čase zase zavolal, že malinko recidivoval. Patří mezi ty, co se opakovaně a opět a znovu pokoušejí po dlouhá léta, něco změnit, jen se nepokouší dost odhodlaně. Na druhou stranu je tak trochu hoden obdivu, že to ještě nevzdal.

Další telefonát nebyl už tak zábavný a optimistický. Volal mi Honza, že mi chce oznámit smutnou skutečnost, že Tomáš, jeden bývalý pacient, už má tu pozemskou pouť za sebou. Znal jsem ho dlouho, hazardní hráč, občas se vzpamatoval, zkusil se vymanit z hazardu a problémů s tím spojených, ale nikdy nic nedotáhl do konce. takže to zhruba ve čtyřiceti a něco zabalil. Sám. Jo jo, pátek jak vyšitý. Dorazil jsem domů a nic lepšího, než sníst tvaroh a jít si lehnout mě nenapadlo. Usnul jsem, hned jak jsem lehl. Naštěstí. Probral jsem se za tři hodiny, jak už mívám v pátek ve zvyku. Když mi Honza o Tomášovi říkal, nějak jsem neměl jakoby ani extra pocit lítosti.

Až pak, když jsem se probudil, jsem zjistil, že vlastně pořád ve mě jede ta zpráva. Už jsem dost otrlý, sem tam si někdo tímhle způsobem z mých bývalých pacientů ulehčí. Získá věčný klid, protože už ten způsob života nějak moc neunášejí. Nedivím se jim. Být hazardní hráč, není opravdu nic moc. Dluhy, které nejsou schopni splatit, rozbité vztahy, dost mizerné vyhlídky na budoucnost. A další a další potíže, které z toho způsobu života plynou. Pak je to jak v té Villonové poesii.

….ať tedy žebrá je-li chud,
líp sluší mu být žebrákem.
A tak ho tíží jeho trud,
že nemít z Boha strach a stud,
k něčemu hroznému by sáh.
A přec ho leckdy zmůže blud
a skončí jako sebevrah.
F.Villon Testament

Jo být závislý není občas nic moc. Být cílem pohrdání, posměchu a původcem strachu u druhých, zlodějem, podvodníkem a lhářem, to je život pro většinu těch lidí na draka. Jen málokteří jsou schopni toho obrácení a ještě je tíží jejich minulost. Se kterou se vyrovnávají horko těžko. Tedy za Tomáše malou tradiční modlitbu. „Lehké odpočinutí dej mu Pane a světlo věčné ať mu svítí! Amen”

Nic, už je sobota, mám mlsací den, odpoledne cvičení s lidmi, co je bolí záda, pak zkoušku, kde se představí dvě nové členky souboru a poté návštěva jednoho divadélka, kde bychom mohli případně také hrát. No a život jde dál.