Začal ten týden docela dobře.
Začal ten týden docela dobře. Minulý pátek, když jsem se potuloval po Tescu a nakupoval, mi zvoní můj iPhone a ozval se příjemný ženský hlas, bývalé televizní hlasatelky Marie Retkové, která uvádí pořad „Čétečko” která se chtěla se mnou mluvit o natáčení uvedení který se měl avizovaného pořadem „Ze závislosti do nezávislosti.” Domluvili jsme se na úterý. V úterý zavolali v poledne, jak bylo domluveno, vyšel jsem ven před pavilon a zjistil jsem, o co doopravdy jde. No nic, nakonec jsme natáčení nějak zplichtili, odpověděl jsem na co se ptali a odešel po své práci. Jen jsem měl a mám pocit, že jsem popletl názvy a možná jsem k jednomu dílu dal mylnou informaci. Nevím, nastříhají pořad a uvidíme jak bude vypadat. Hlavně jestli já nebudu vypadat jako pitomec. Z toho mám vždy strach, protože opravdu záleží na tom jak všechno režisér nastříhá. Takže on může za střih a já za hloupé odpovědi.
Další taková věc byla, že ve středu jsem pro změnu musel odpovídat na otázky pro TV Star což je časopis, který jak jsem v něm listoval na netu se zabývá pořady asi 74 televizních stanic. TV Star Dáma se ptala dobře i přesto, že jsem ji zaskočil na začátku tím, že jsem ji ujistil, že na hloupé otázky nejsem schopný dávat chytré odpovědi. Používám tuhle metodu jen tak pro jistotu. Konečně, když jsem se ve čtvrtek ptal Ireny jestli ona umí dávat chytré odpovědi na hloupé otázky, ujistila mě že neumí. Ale včera jsem dostal od paní Ptáčkové, která se mnou rozhovor dělala, článek k autorizaci a byl napsán slušně a korektně. Tedy jsem zle neudělal. Naštěstí od středy už mě nikdo nekontaktoval a mohl jsem v klidu ve čtvrtek navštívit své dcery a vnuka, protože Petra má několik dní dovolené a dorazila do Čech. Probrali jsme spolu můj přílet do Anglie, důležité věci jako internetové připojení do iPhone v Anglii, protože nechci prožívat podobné martyrium s O2 jako loni, koupi map.
Potěšila mě, že se v Anglii vybudovalo dost cyklistických stezek, že zná obchod s mapami, kde se dají koupit nejrůznější mapy, tedy udělám v Londýně výpravu za mapami a výlet na křižník Belfast, který jsem viděl před třinácti lety a chci ho vidět zas. Podívám se také do Imperial War Museum. Tímhle si odfajfkuji londýnské památky, zařídím si už zmíněné připojení, které se mi zdá podstatně výhodnější, než ono české a vyrazím na cestu. Sice budu mít problém vidět nejdůležitější zápasy MS ve fotbale, ale nějak si zařídím abych viděl alespoň finále. Ještě se vrátím k těm cyklistickým stezkám. Doufám, že budou alespoň tak pohodlné jako ty německé, rakouské a italské, po kterých jsem cestoval z velké části loni. Trochu se bojím, že budou takové anglické, specifické, už jsem koukal na mapě na Google, že většinou jsou jen okružní a ne odněkud někam jako ty německé a rakouské po kterých se dalo jít skutečně až do Itálie. Ale nevadí, kouknu co se dá dělat. Píši a k tomu šmejdím po mapách abych zjistil možnosti. Internet je skutečně vynález. Konečně internet mi pomohl ke spoustě příležitostí. Jak pracovních, tak lidských, vztahových.
Ale nacházím jen samé nepotřebné věci. Nevadí, obejdu se i tak. Taky mě potěšil mail od bývalé lásky z Děčína, která mi oznamovala, že Boží mlýny melou, pomalu ale jistě. Že člověk, kterému nechtěla vyhovět jako „matrace” a díky tomu ji vykopnul ze zaměstnání má potíže, ale ona sama sehnala slušnou práci a navíc studuje. Měl jsem radost. Když mi před časem psala a pak se mnou ještě o tom mluvila, byla z toho dost nešťastná, protože stejně jako já věřila, že do práce se chodí pracovat a platí se za práci, nikoliv za podržení a nastavení, jak by řekly moje tety.
Ovšem jsou tací mezi námi, co si pletou soulož s pracovním poměrem a mají za to, že jim je dovoleno všechno. Myslím, že není a jsem rád, že se potvrdilo, co stále opakuji lidem kolem sebe a nejen pacientům, že pokud se lidé vzepřou, nepřistoupí na to, že zaměstnavatelé mají nějakou větší míru moci, pak se ukáže, že za prvé existuje spousta slušných lidí, kteří skutečně zaměstnávají ty druhé z toho důvodu aby pracovali a nikoliv aby byli otroky. Plus, že vždy existuje možnost jiného zaměstnání i v dobách kdy není zaměstnání jednoduché sehnat. Konečně majitel firmy, který vyhazuje z podobných důvodů schopné zaměstnance končí. Končí v bankrotu. Ti nejlacinější ještě neznamenají nutně ty nejvýhodnější.
Četl jsem v poslední době právě nekolik blogů na toto téma jak na aktualne.cz tak na hh.ihned.cz. Myslím, že opravdu platí, že pokud chce majitel firmy, manažer, třeba i vysoko postavený mít dobrý tým, rozhodně do něj nepatří vztahy tohoto druhu. To jsem si nakonec uvědomil mnohokrát v životě, když některé ženy mi chtěly pomáhat, protože měly pocit, že díky mé vděčnosti by se mohly dostat do vztahu se mnou a těžit z toho. Ovšem taková neukojená, zhrzená žena je někdy skutečně zážitek. Není horšího nepřítele, než je žena, která nedošla svého. Jedna taková mě pronásleduje v poslední době po různých webech. Původně jsem myslel, že je to jiná, ale pak mi podle způsobu vyjadřování a útoku pod mužskými nicky došlo a Rita mé podezření potvrdila, že takhle se muž nevyjadřuje, o tématech, které ve svých osobních útocích nastolovala pod mužskými nicky diskutuje pouze jen žena. Nešť, ad si holčička užije. Není ji to k ničemu. Chce vyhrát a nemá co.
Spát s ní nebudu, spolupracovat také ne, peníze na mě nevydělá a špínu, kterou hází, opisuje z mých blogů. Tak ať dělá co umí. Není hezká, to bych ji odpustil, jako ji odpustím, že mě pomlouvá, chce mě ponížit, sama sobě dokázat že je chytřejší. Nechám ji její víru. Dosáhla jen jediného. Je mi k smíchu. Stejně jako jsou mi k smíchu její útoky na abíčku pod těmi mužskými nicky. Vím, že čte moje blogy, stejně jako je čtou mnozí ti, co mě ostouzejí, pomlouvají, nemají mě rádi a nakonec z toho většinou vyleze jen jedno. Závist. Závist je stejně obtížná jako zhrzenost. Pro toho závidícího. Ten se užírá, svou závistí, svou nenávistí, která je vlastně neuspokojenou láskou.
Kdyby ti lidé energii, kterou vkládají do své pomsty do vyhledávání příležitostí k odvetě za všechny ty křivdy, které utrpěli od těch úspěšných vložili do zlepšení svého osudu, ulevilo by se jim. Bohužel ona dáma, která mě ostouzí, se pomalu, ale jistě propíjí k debaklu, který, jestli něco ze svým pitím neudělá, ji nemine. A není smutnější pohled, aspoň pro mne, na ženu která je v alkoholickém debaklu. To je spolehlivý drtič jakýchkoliv vášní. Tedy pro mne v každém případě. I u těch hezkých. Natož u těch méně hezkých.