Možná jste čekala jiný blog a možná i jiný názor. Použil jsem váš mail jinak. To co jsem v něm četl bylo smutné a i když si to neuvědomujete, bylo v něm mnoho pohrdání muži.
Možná jste čekala jiný blog a možná i jiný názor. Použil jsem váš mail jinak. To co jsem v něm četl bylo smutné a i když si to neuvědomujete, bylo v něm mnoho pohrdání muži. Emancipace se nemohou ženy vzdát, stejně jako odpovědnosti. Měl jsem poměr s ženou, která podváděla léta svého muže, jež jí byl a je oporou, dobrým otcem svých dětí. A ona jím pohrdala. Vlastně ani neměla za co. Jen jím pohrdala. Jen tak. Nakonec ho po rozchodu se mnou používala jako prostředek k výsměchu směrem k mé osobě. Zklamal jsem její naděje a nebyl jsem plně podle jejích představ. Dnes jej podvádí dál a pravděpodobně ji vůbec nezajímá, že je zcela zodpovědný. Vzala si ho účelově. Vydělává více peněz než on. Chce na něm aby byl ji jiný. Chce silného muže a vůbec si nevšimla, že takového dávno má. Nechce ho opustit jen proto že je pro ni výhodné mít někoho jako je on, aby ona mohla mít svou nezávislost. Má co chtěla. Jestli je v manželství nešťastná, tak jen proto, že si zcela odpovědně vzala někoho, kdo pro ni není.
Ti muži o nichž píšete, že odešli do Ameriky, Kanady aby uživili rodiny, vydělali peníze, ve vašich očích mnoho obdivu nenašli. Nevím jestli jste někdy zkusila jít do světa, najít práci, žít v prostředí, které neznáte, hovořit jazykem, jež se učíte v dospělosti a dřít. Dřít od rána do večera, den za dnem. Měsíce a roky. Něco vydělat, vrátit se, koupit kus pole, krávu a zase dřít. Od rána do večera. Pokud jste odešla a žila někde v cizině, pak víte. Pokud ne, nevíte nic. Moje dcera odešla. Sama, měla dobrou práci a dobré peníze. Odešla stejně jako kdysi já. Žije mezi cizími lidmi, studuje v jazyce jež není jejím a pracuje. Až po dlouhé době mi vyprávěla jak ji bylo, co prožívala. Než se chytla a začla mít stejnou životní úroveň jako doma. Rozuměl jsem ji stejně jako rozumím těm mužům z horských slovenských vesnic v Americe. Oni v té Americe rozhodně neměli ani postavení ani životní úroveň co doma. Většina se jich vrátila a rádi. Konečně i ti Ukrajinci, jichž je plná Praha nejsou v té v Praze nijak závratně šťastní. A to nemusí přes moře a doma jsou za pár hodin. Kdysi to do Ameriky trvalo týdny.
Dřeli všichni. Muži, ženy děti. Nepopírám, že jak většina mužů zacházela se svými ženami, nebylo nic hezkého. Konečně viděl jsem to doma. A žil v tom skoro dvacet let. Matka dřela a starala se o nás děti a tatík zvesela propíjel peníze. Bohužel moje matka sice se rozvedla, ale nakonec stejně podlehla tlaku své matky a sourozenců a toho mizerného tátu vzala zpátky. Tím si zkazila celý život. Nejen sobě, ale i nám dětem. Neuměla říci dost. Ti muži odcházely do Ameriky za nadějí. Ne všechny naděje se naplní. Někdy jen trochu. Ti muži museli opustit rodinu, děti a to není ani pro muže nikdy jednoduché. To si myslí většina žen, že je. Myslí si to, protože muže neznají a nevědí o nich nic. Jen možná jak jimi manipulovat. Muži odcházeli, opouštěli vše co znali, báli se a přesto šli. Šli a doufali. To je úděl mužů, vydat se na cestu, objevit novou zem a novou možnost. Dnes, jako jindy předtím.
Mýlíte se v několika věcech. Muži přišli o patriarchát. Naštěstí. Osobně bych o to postavení nestál. A ženy dostaly přesně co potřebovaly. Míru odpovědnosti a vědomí, že pokud budou lehkomyslně plýtvat mužskou trpělivostí, zase budou na mnohé samy. Ale bez té naděje, kterou kdysi měly s očekávaným návratem svých mužů z Ameriky. Jen málokterý odehnaný muž se totiž vrátí. Ze začátku, jsou tito muži podrobováni výsměchu žen za své pokusy o návrat z lásky k tě ženám a dětem. Jsou podrobeni výsměchu aby nakonec opravdu odešli. Po jejich definitivním odchodu nastane pro většinu žen, ne vždy příznivá situace. A začnou se často chovat, tak jak se nezralí lidé chovají. Trestají své bývalé muže, otce svých dětí trestem odloučení od dětí. Poškodí, sebe děti a toho muže. Nakonec se ukáže, ale že nejvíc sebe a děti. Muži to zvládnou a většinou se vzpamatují. To potrestaní, ponížení, vysmívaní muži většinou dospějí a poučí se.
Ano, pobaveně říkáte. Mužům hrozí klonování,. Já dodám, také je tu hrozba opuštění a hrozba samostatné ženské výchovy dětí. Ženy mají svobody víc než kdy snily. Bohužel stejně jako kdysi Židé při odchodu z Egypta toužili p plných hrncích Egyptských, stejně tak touží mnoho žen po časech kdy sice dřely, ale nemusely nést odpovědnost za výchovu a uživení dětí. Mnoho si jich romanticky ty děti samostatně pořídí, aby posléze plakaly opuštěné ve svých postelích, odkud se zrovna zvedl náhodný milenec, jež rozhodně nemá důvod se starat o její pocity. Zvedl se a odchází. Není vychovaný k odpovědnosti k ženě, Není vychovaný k odpovědnosti k rodině. Není vychovaný mužem, který by mu ukázal mužskou cestu a mužský pohled na svět. Jeho matka jej sama přesvědčila, že rodina nemá hodnotu a muž pro ženu nemá cenu. Tedy užije si své potěšení a klidně odejde za skřípění zubů své milenky, co zuří, že tomu chlapovi záleží jen na jednom.
Začal proces, který nejde vrátit. Naštěstí nejde vrátit. Ženy se vydaly na cestu a budou muset se naučit zacházet se svojí svobodou, jež je tlačí do správných rozhodnutí. Každé špatné rozhodnutí, které udělají je podrobí trápení a zkoušce, jež kdysi vůbec nemusely nést. Odpovědné ženy vychovávají odpovědné děti. Muže i ženy. Odpovědné ženy je vychovávají totiž s jejich otci. Rozhodně se nedopustí té chyby, že vezmou ten úděl celý na sebe a nebo že ten úděl celý přehodí na svého muže. To je totiž na rozdíl od feminismu skutečná rovnoprávnost.