Způsob života je rozhodující

Prvního srpna, má láska včera se obávala toho, že rorýsi už odletí. Jsou to její oblíbení ptáci. I mě se líbí. Nejlepší letci v ptačí říši. Jen u nás málo pobudou.

Prvního srpna, má láska včera se obávala toho, že rorýsi už odletí. Jsou to její oblíbení ptáci. I mě se líbí. Nejlepší letci v ptačí říši. Jen u nás málo pobudou. Od konce dubna do konce července, začátku srpna. Jsou, létají, najednou zmizí a putují do Afriky.

Toulaví ptáci. Stejně tak přemýšlím, co je důvodem jejich stěhování z teplých krajů do léta ve střední Evropě, když z velkou pravděpodobností tam v Africe asi mají vše, co potřebují. Přesto je nějaká síla nutí cestovat, riskovat. Občas jsem přemýšlel, co vlastně mě nutilo, hlavně v mládí končit v zavedeném životě a vydat se na cestu do neznáma.

Vysvětlení by se našlo dost a dost, ale většinou bych řekl, že mne pálilo dobré bydlo. Ale většinou jsem zase našel jiné dobré bydlo, takže jsem si nijak nepohoršil. Jen jsem musel začínat. Což není občas na škodu si připomenou začátky, zlepšit díky tomu pozornost, učit se nové věci, nenechat mozek zahálet.

Navštívil mne dnes kmotřenec Martin. Pozval jsem ho, chtěl jsem s ním probrat něco kolem další činnosti. Uvařil jsem své oblíbené jídlo, kuřecí maso s paprikami a rajčaty. Do toho trochu česneku. Z mého hlediska náramně jedlé jídlo. Původně jsem zamýšlel lečo, ale zjistil jsem, že jsem sice byl ráno nakoupit, ale zapomněl jsem cibuli.

Místo toho jsem se někde přilepil k odložené žvýkačce. Pak jsem ji doma ještě rozsedl. Inu, za mlada bych se nedivil, dnes jsem se divil. Nikde jsem cestou si nesedal. Osobně nežvýkám, takže záhada.

Začínám tak mít představu o tom, co tedy dál. Stanovit pravidla a program poskládat podle potřeb klientů. Asertivita, skupinová terapie, individuální terapie, trochu jógy, arteterapie a další, podle toho jaká bude klientela. Pochopitelně smíšená komunita, muži ženy.

Martin ještě navrhoval něco na způsob socioterapie za pomoci divadla. Zvážím ten nápad. Bude to placená záležitost, žádné granty, žádná pojišťovna, prostě pro lidi, kteří budou schopni a ochotni investovat svůj čas a své peníze do sebe.

Vím, že existuje spousta těch, kteří si myslí, že tohle by měl platit stát, leč já si to nemyslím. Domnívám se, že většina dnešních pacientů má zájem o sociální stránku terapie, mám na mysli ústavní léčbu, než o přístup ke skutečné změně. Nakonec, mám svou zkušenost s ambulantními terapeutickými skupinami, kde si lidé platí svou účast ve skupině. Má jejich terapie zcela jiný efekt.

Rád bych tam zavedl přístup, který tak trochu obrátil ty hesla typu. „Dělám věci proto abych posílil svou abstinenci.” Na přístup. Pokud abstinuji, mohu dělat vše, co mne nepoškozuje a neohrožuje.” Vždy, když se mne zpočátku často a ještě občas dnes lidé ptali, zda třeba chodím pěšky po světě, abych posílil svou abstinenci, říkám jim, že cestuji z toho důvodu, že abstinuji, tedy mám síly a prostředky na chození pěšky.

Osobně se domnívám, že nabádat a cenit abstinenci závislým jedincům, není zrovna nejefektivnější přístup. Spíše jsem pro cenění těch možností, který ten střízlivý stav těla i mysli poskytuje. „Jsem střízlivý a díky tomu mohu psát, hrát divadlo, milovat ženy, případně založit rodinu atd.” Osobně jsem svůj život od roku 1984 k dnešku podobným způsobem vnímal.

Byl jsem střízlivý, zlepšilo se mé chování, tím pádem jsem zapadl více a lépe do společnosti, snáze jsem se seznamoval se ženami. Díky psychoterapii, socioterapii, kterou jsem absolvoval, nepotřeboval jsem k tomu žádné chemické povzbuzení.

To jen tak na okraj pro ty, co se bojí, že když si nedají panáka, tak se neseznámí. Nakonec většinou, hlavně muži zjistí, že ženy mívají o střízlivé, ovládající se muže, kteří nepropadají díky absolvované terapii do pasti nestřídmosti téměř ve všem. Muži také většinou nemusí zlité dámy pod obraz, které nejsou schopné vyplodit jak kloudnou myšlenku či větu.

Tak jsem se tak rozpovídal o tom, co bych ještě chtěl tak nějak dělat. Potkal jsem několik lidí, jež dlouho znám, rozumím si s nimi a jak se zdá, nedostanu se do pasti nepostradatelnosti, kterou občas zažívám v blázinci, kdy mi jak pacienti, tak některé kolegyně.

Byly doby, kdy mne to těšilo, ale protože personální politika léčebny ohledně psychologů a terapeutů je jaká je, dostávám se právě do pozice člověka, který než něco stačí předat, už kolega, kolegyně skončí. Navíc chápu, že mladé kolegyně chtějí děti, ty jsou jim přednější než kariéra na pavilonu závislostí.

Jo jo, čas volna se krátí, od pondělí mi zase začne kolotoč. Práce, divadlo, volno. Divadlu obětuji dost svého volna. Ale zase to je činnost, která má pro mne smysl, takže je celkem snadné ji konat. Jo jo.