Život je jen let

Už dlouho jsem si nekoupil papírové noviny. Ani si nepamatuji, kdy naposled.

Už dlouho jsem si nekoupil papírové noviny. Ani si nepamatuji, kdy naposled. Tohle mi běželo hlavou, když jsem v Kobylisích vystupoval z Metra a chlápek s balíkem novin vykřikoval: „Pražský deník zdarma, Pražský deník zdarma…”

Obešel jsem ho bez jediného pohledu na něj, podobně jako obcházím rozdavače letáků, lákajících mě na cokoliv. Stejně tak, jako obcházím všechny ty prodavače štěstí, naprosto stejně mažu maily, co mi přicházejí se všemi těmi nabídkami. Už dávno se neptám, kdo kde a jak získal moji mailovou adresu, nebo telefonní číslo, na které mi přicházejí nabídky, opět na cokoliv.

Zvykl jsem si, že jsem otravován, zvykl jsem si být imunní proti veškerým reklamám, nemyslím si, že se v novinách dočtu něco pozitivního. Když si chci přečíst něco pozitivního, lidského, napíši si něco takového sám. Většinou.

Na blozích iDnes mívám sice malou karmu, nijak závratnou čtenost, pochopitelně ani já nečtu všechny ty spravedlivě rozhořčené blogy na téma politici a ti další. Protože bych se bál, že se utopím v beznaději.

Znám docela dost lidí, kterým se cíleně vyhýbám, protože jejich schopnost uvažovat, se pohybuje pouze v kategorii negativního hodnocení. Nechce se mi vidět vše černě, veškeré konání chápat jen jako malér. I na FB, je klidně mažu. Nestojím o věčně namíchnuté příspěvky. Docela bych rád si poslechl nějakou dobrou muziku, kterou ti přispěvatelé poslouchají, pokud ji tedy poslouchají a nebrouzdají po netu aby sehnali všechny hrůzy světa a obdařili mě jimi.

Ano, mám se docela dobře. Jsem sice už starší, málokteré děvče po mě hodí očkem, už nechodím a neběhám jako vítr, rád vzpomínám na „staré, zlaté časy,” mého mládí, které jsem prožil za bolševika, ale byl jsem mladý, silný a mnohá kráska se ráda přitulila. Dokonce aniž by uvažovala hned o manželství. I dnes jsem ale spokojený. Hlad nemám, zima mi není. Sem tam, se i nějaká přitulí. Pochopitelně, mohlo by to být lepší, ale i horší.

Nechci nikomu upírat právo na vlastní zábavu a pohled na svět. Jen si myslím, že nemusím mít všechno, všechno vědět a všechno vidět. Tedy, co mi média a někteří lidé nabízejí. Jsou věci, které sice existují, ale myslím, že není nutné je neustále nabízet.

Je mi už dost na to, abych věděl, že život je jen let. Dost krátký let. Každý den je dobrý, pokud si užiji něčeho hezkého, příjemného. Jo jo.