Jak jsem napsal v minulém blogu, na chatu se vyhýbám rozvedeným ženám. Především se vyhýbám těm rozvedeným, které si mi chtějí stěžovat na svou nepříznivou situaci.
Jak jsem napsal v minulém blogu, na chatu se vyhýbám rozvedeným ženám. Především se vyhýbám těm rozvedeným, které si mi chtějí stěžovat na svou nepříznivou situaci. Nejsem jim schopný neustále dělat vrbu, nemám potřebu snášet jejich útoky na muže, dost často cílené na mou osobu. Docela chápu, že mají potíže, které si často tak moc ani nezavinily. Nezavinily, tedy ne zcela, ale trpí. Trpí samotou, nedostatkem sexu, finančními potížemi, potížemi se zvládáním výchovy dětí, hledáním jiného otce pro děti. Tím vším a ještě mnohým jiným.
Hloubají nad svým životem, hledají cestu, jsou dost často zahořklé. Některé touží po seznámení, ale jak už jsem napsal i v jiných blozích, seznamují se za pomoci konfrontace, provokace. Mají pocit, že za jejich potíže může někdo jiný. Myslím, že nejsem proti ženám, když řeknu, že: Muži a ženy mají stejná práva, ale rozdílné povinnosti a rozdílné úlohy. To je fakt, který spousta, tak zvaně emancipovaných žen naprosto nepochopila.
Rozvedou se protože mají pocit, že jim vztah ve kterém žijí nic neposkytuje. Mají jen něco, ale chtějí všechno. A když se rozvedou, zjistí mnohé, že je velmi obtížné dosáhnout aspoň toho mála, co měly předtím. Nezralí lidé znají dvě možnosti ve vztahu. Bud všechno snášet a nebo nesnášet nic. Extrémní chování. Stále více a více jsme přesvědčováni, že utrpení je něco co do lidského života nepatří. Tedy jsme učeni, že utrpení je nutné se vyhnout a utrpení je něco, co nemá význam a hodnotu.
Jsme učeni, že máme právo na štěstí, ale nikdo, nebo jen málokdo řekne, že ke štěstí vede cesta jen skrz námahu, úsilí, které je plné utrpení. Takže pokud není vztah podle našich představ máme nezpochybnitelné právo ho ukončit. Tedy ho ukončíme a zjistíme ve většině případů, že teprve teď jsme se ocitli v situaci, která je mnohem namáhavější než ta předchozí.
Tahle situace vede mnohé rozvedené ženy k tomu, jak už bylo řečeno, že hledají buď viníka a nebo někoho, kdo s nimi bude jejich utrpení snášet. Ten, kterého z vlastního rozhodnutí opustily, jim poskytoval podle jejich mínění málo, ale najednou jsou v situaci, kdy je vlastně dobrý téměř kdokoliv, kdo je ochotný přečíst aspoň něco. Něco, co píšou.
Mnohé ženy se rozvedou, což jim právně i emočně poskytne ujištění, že onen vztah, ze kterého se rozhodly odejít je skončený, ale než se rozvedou, nezařídí si ani dokonalý odchod ze společného bydliště. Pak se dostávají do situace, kdy díky naprosto nezralému uvažování se ocitnou v situaci, kdy tedy vztah je „ukončený” ale potíže místo toho aby skončily, se jen rozmnožily. Žít s někým koho jsem opustil právně, vynutil jsem si tu změnu proti jeho vůli, je většinou obtížnější než před rozvodem. Hrají tu role emoce na obou stranách.
Takže rozvedená a přesto trpící. Více než před tím. A hledající někoho o koho by se mohla opřít. A hledající na chatu. Kolik já na chatu přečetl slov, která byla o beznaději, bezvýchodnosti. A zároveň kolik jsem četl slov, kde se dá říci ony ženy vlastně nabízely. Hledají někoho, kdo se jich ujme. Na chatu. Nemám jim za zlé, že tohle dělají. Nechtějí být samy, věří v budoucnost ale nepředpokládaly, že budoucnost po rozvodu bude tak těžká. Mnohé odejdou ze vztahu protože mají za to, že si zajistily jinou budoucnost. Jenže po čase zjistí, že, ze žádoucí milenky, se staly nechtěnými a nebo trpěnými partnerkami.
Dopustily se omylu ve výběru a rozhodnutí, ale na vině je opět někdo jiný. Stěžují si na smůlu, naříkají a jsou bez rozmyslu dost často vzít toho, kdo se na ně usměje. Nebo si zahořkle stěžují, nadávají, trestají. Jsou konfrontační a protože se častěji rozvádějí, jsou ve větším množství na chatu než například muži. Jednoduše je jich víc.
Rozvod tohle sebou prostě nese. Je víc potíží než radosti. Někdy dost dlouho. Připomínám, že nemluvím o situaci, kdy se žena rozvede a trvale opustí třeba muže násilníka opilce, feťáka nebo hráče. Tam platí „kdo uteče vyhraje.” Ale mluvím o vztazích, kde bylo možné hledat cestu k sebepoznání, k porozumění sobě i druhému, podstoupit tu námahu a určité utrpení, které takové hledání a poznání sebou nese.
A jak mi má zkušenost chatová i jiná ukazuje. Většina těch žen, které jsem zde popsal jsou přesně těmi, které nechtěly nic ve starém vztahu a v novém nenaleznou protože se nepoučily. Nepoučily, nic nepochopily a budou zažívat nová a nová zklamání, nové a nové utrpení. Tedy budou prožívat i nové naděje, a nové zamilování a potom zase nové zklamání. To jsou přesně ty důvody, proč se většinou nenechávám zatáhnout do diskusí s těmito ženami. Nechci řešit jejich problémy, nechci jim být žádnou zvláštní oporou.
Rád s lidmi mluvím na chatu o všem možném. O muzice, cestování, politice, ale velmi nerad a především s rozvedenými ženami o jejich potížích. Někdy se do toho dám zatáhnout a potom zjistím, že si mě nárokují, dokonce útočí na moji partnerku, pletou se mi do života. Mnozí lidé si vykládají určitý druh empatie jako zájem o vztah. Bohužel poté co zjistí, že se jedná jen o porozumění, nikoliv o zájem navázat vztah, stávají se tyto ženy docela agresivními.
Agresivita pramení někdy z frustrace a z odmítnutí. Tyto ženy, které kdysi odmítly partnera při vědomí své ceny, najednou zažívají něco, co nikdy nepředpokládaly. Jsou samy odmítnuty. Přímo nebo nepřímo. Najednou zjišťují, že je podstatně menší zájem o jejich osud, než třeba kdysi. Ke své smůle některé nezmění chování, ale stupňují svou agresivitu, hysterické projevy a vlastně se jim nedostane toho po čem nejvíc touží. Lásky a uznání, přijetí.
Bohužel při stávajícím postoji k životu, je těžké zajistit těmto ženám to co potřebují. Opuštění partneři si zvyknou na skutečnost, že sex mimo manželství je dostupný jako v manželství. Rozvedené ženy povolnější, protože samy mají potřebu. Muži velmi rychle zjistili, že není potřeba se zas až tolik hned vázat, že rozvedená žena s dětmi je snazší kořist. Mnohé rozvedené ženy, najednou slevují ze svých nároků víc než si kdy uměly představit a dávají svoji slevu za vinu mužům. Je mi líto, ale musím jim říct. „To že jste slevily tolik je jen vaše chyba. a je jen vaše chyba, že jste nechtěly hledat dál v tom vztahu jiné možnosti jak jej naplnit.”
Jedna z nejtěžších věcí co znám je, nelhat sám sobě. Nelhat a zeptat se sám sebe. „Udělal jsem všechno, co jsem opravdu mohl udělat? Neutekl jsem dřív, než bylo nutné?” jestliže odpověď zní, že jsem neudělal všechno, pak se jen naplnil karmanový zákon, který říká: „Naše skutky se k nám vracejí. Všechny” A nebo ono křesťanské. „Boží mlýny melou pomalu ale jistě a pýcha je největší hřích.” Mnohé ty ženy se rozvedly z pýchy. A jak říká Luterovo terapeutické pravidlo. Na začátku každého problému je pýcha a nedostatek lásky.