Chodím mezi PC a sporákem, píši blog a dělám si palačinky. Baví mě stíhat oboje. Povídá se, že prý tohle dokáží jen ženy, ale myslím, že je to rozšířený omyl mezi ženami.
Chodím mezi PC a sporákem, píši blog a dělám si palačinky. Baví mě stíhat oboje. Povídá se, že prý tohle dokáží jen ženy, ale myslím, že je to rozšířený omyl mezi ženami. Dokáži sledovat několik věcí a dějů najednou. Elegantně pohazuji pánví a zároveň přemýšlím o tom co napíši. Nakonec, ono se u manuální práce docela dobře přemýšlí. Pokud sama ta práce nevyžaduje nějaké extra soustředění. Což palačinky „Natura” ze sáčku skutečně nevyžadují. Mám je rád pro jejich chuť. Jeden se nají, chutnají mi a je to láce.
Klábosil jsem včera s několika lidmi najednou na chatu. Pak na facebooku, sledoval demokratickou diskusi na různých fórech, včetně iDnes, kde se to politology jen hemží. V blozích i pod blogy. Říkám si, že mnoha lidem nedochází jedna skutečnost. Ať jsou palačinky sebelevnější, životní úroveň sebevyšší, stejně budou remcat na režim, vládu, obec atd. Stále se rozhlížím, kde jsou ti hladoví, co nemají kam jít. Většina bezdomovců, jak jsem je poznal, pokud měla zájem, pár se mi jich k zájmu podařilo probrat, si práci našla, hlady nebyli, bydlet nakonec měli také kde, tedy se z bezdomovce stal občan. Vložili do svého štěstí osobní úsilí a hotovo.
Nakonec, když se takový bezdomovec umyje, obleče, třeba z charitných zásob, vypadá k nerozeznání od běžného, spořádaného občana. Stejně tak ti „strádající nezaměstnaní,” co obcházejí místo hledání práce herny a zkoušejí vyhrát, neb věří, že oni jsou ti šťastlivci, co je potká štěstí podle hesla. „Chodí štěstí dokola, když je unavený, sedne i na vola.” Tohle si říkal můj táta, když sázel sportku aby zbohatnul. Ovšem nikdy si nespočítal, kolik prochlastal a prokouřil. Pokud by tak nečinil, tak jsem jako dítě i za těch sociálních jistot, co prý poskytoval totáč, nestrádal. Když si tedy ti nezaměstnaní místo pláče po hospodách, hernách, pláče na korupční režim, hledají práci, dokonce ji časem i najdou.
Je zvláštní, jak sociální horlivci zachraňují ty chudé, co prý nemají na chléb vezdejší,si nevšimnou, že jak mnohé matky a o otcích raději ani nemluvě, propagují tu správnou životosprávu založenou na tekutém chlebu. Pláčí po hospodách, na život naříkají, místo toho, aby pro sebe něco udělali. Pochopitelně intoši, kteří těží z dobroty a solidarity druhých, jsou financováni z veřejných peněz, píši moudrá pojednání o lidských právech, o povinnostech zapomínají mluvit, to tak hezky nevypadá. Tihle intoši podporují pláč „chudiny,” protože drobty, kteé těm plačícím nezaměstnaným spadnou pod stůl jsou z hostiny, co uspořádají ti intoši, co vědí, jaké máme mít žárovky, jak sociální a solidární, nerasističtí máme být. Polovina našeho příjmu na daně už nestačí, musí se prý danit víc.
Tu chudinu dávám do závorek, protože chudí vypadají jinak. Ti opravdu chudí, nemají na nájem, chlast, kouření ani jídlo. Ti co mají na chlast a na kouření, a stěžují si, že nemají na lepší oděv, auto, dovolenou, nejsou chudí, ale rozmařilí, žijící nad svoje poměry. Jasně, že bych se měl lépe, kdybych nemusel platit tak nehorázné daně. Přispívat zlodějům na rozkrádání toho obrovského balíku peněz, který jde do prázdna. Ale nemyslím, že pokud bychom platili menší daně, byli by ti „chudí” chudší. Myslím, že by jich valná většina šla z nouze tahat větve do lesa, než by si udělali papíry na pilu, nebo plnit regály do supermarketu atd. Prostě by se postarali, zvýšili by poptávku díky vydělaným penězům.
Chce-li mi někdo vysvětlovat, že říkám blbosti, tak neříkám. Loni jsem založil skupinu, většinu tvoří fetáci, bývalí bezdomovci jsou mezi nimi. O většině z nich by se dalo říci žebrota. Dnes, „žebrota” má práci, začínali různě, nic moc, ale většina z nich na společenském žebříčku za ten rok docela slušně postoupila. Fakt je, že ke mě do skupiny chodí ti chytřejší, co si spočítali, že se jim nevyplatí být bezdomovci a že je šance si polepšit. Jak si mysleli, tak udělali. Takže, pokud lidé mají zájem, je v jejich silách postoupit trochu nad to bahno. Pokud nemají, sebelepší sociální programy je nedonutí. Tedy, naučí je ty programy, programově nedělat nic.
Já zde neříkám žádné teorie, tohle jsou zkušenosti z praxe. Dvacetileté praxe. Na rozdíl od těch humanistů, co se ohánějí všemi lidskými právy, zdůrazňují rovnost a pod tím pojmem si představují, že všichni ti co se o ně starají. (Starají k jejich škodě,) jsou ti, co těm intošům nesahají ani po paty. No, daří se mi některým „chudým” vysvětlit, že nejsou tak omezení a tak neschopní, když ze začátku rovnají mlíko do regálu, aby časem zjistili, že mají na víc. Oni to skutečně zjistí. Chce to jen čas a trochu tlaku. Tlaku na plnění povinností. Chce to svobodný trh, žádné dementní regulace plus vysoké daně a čas ukáže