Ve zkaženosti mám jistě ještě velké reservy.

Válím se rád v posteli, protože v posteli nejraději čtu. Mám naházené knížky kolem postele.

Válím se rád v posteli, protože v posteli nejraději čtu. Mám naházené knížky kolem postele. Pročítám jednu, pak druhou, občas se mi ty knížky pletou, ale spoléhám na to, že mozek, stejně jako žaludek si dobré jídlo, jak pro hlavu, tak pro břicho si přebere. V jídle dokáži také ledacos smíchat, téměř bez následků. Osobně si myslím, že ty potíže, pokud nastanou jsou v psychice, takže jestli má někdo potíže třeba s dávením, je to víc v jeho hlavě, než v žaludku. Představivost je mocná.

Ty poházené knížky jsem dnes ráno, ještě než přišel klient, roztřídil. Na jednu stranu jsem dal ty učené, na druhou všechny ty westerny, jak říkám směsi pravých westernů a fantasy, které čtu v časech, kdy nemám náladu se zabývat všemi těmi potížemi celého světa, nemám potřebu dumat nad nepravostmi světa, kochám se těmi neprůstřelnými, nebo nepřemožitelnými hrdiny. Dobro a spravedlnost zvítězí, ona je krásná, povolná, on stále potentní. Inu, to se to sní. Žádný feministický bláboly, čisté archetypy hrdinů a krásek, mudrců a zločinců. Všechno je naprosto jasné, všichni vědí kam patří, padouši vedou padoušské řeči, mají zcela jasno ve svých sexuálních a jiných úchylkách, nic se neskrývá, nic se netutlá.

Stejně jasno je v těch učených knihách. Každý učenec má svou teorii, té věří. (Ano i teoriím, i těm exaktním se věří.) Je rozkoš někdy tu víru v těch knihách sledovat, stopovat. Bavím se tím, jak i ti nejlepší jsou přesvědčeni, že oni mají tu pravdu, jejich oponenti se mýlí. Lidé neradi opouštějí své teorie. Ale zase v učených knihách se člověk dozví opravdu spoustu faktů, spoustu zajímavých věcí a navíc, udržuje mozek v akci, neboť ho ty učené knihy nutí přemýšlet, některé si dvakrát třikrát přečíst, aby pochopil.

Založil jsem si na FB, neboli Faceboku, divadelní skupinu „Zas tolik sme nechlastali, abysme se z toho nedostali.” Už má několik členů, zatím dominují slušní lidé, žádní opilci, ani bývalí. Neb jsem tam inzeroval, že 28.6 bude uvítání mé nové knihy v pasáži Lucerna v kavárně Samsa. Tam sehrajeme pouliční divadlo, nové společné komedie, vytvořené trojicí Jan Jílek, Marcela Holubcová a Tomáš Karger. Marcela Holubcová a Tomáš Karger jsou zárukou dobrého hereckého výkonu, já se budu učit z jeviště koukat, ale to mi nijak nebrání abych se nevecpal. Komedie bude mít dva obrazy. První ponese název: „Pane Jílek zas tolik nechlastám.” Druhý se bude jmenovat: „Drahoušku, už mám toho tvého chlastu plné zuby. Mělo by to mít hepáč. Jak říká Adéla Kabelková, jinak má spoluscenáristka. Tedy happy end.

Aspoň doufám, že si hlavní hrdina skeče, Tomáš Karger, dá říct, ocení na jevišti můj terapeutický um, nezapomene roli a znovu vzplane láskou, ke své krásné manželce, kterou představuje krásná paní Holubcová, a vydá se díky tomu vzplanutí, na cestu abstinence. Pokud ne, jde vybírat s kloboukem. A budu na něj dávat pozor, až bude hrát v dalším společném dílu, tedy mém a Adély, Paradox abstinence. Našel jsem mu další krásnou herečku, co by mohla a měla představovat Pavlu, lásku Jindřicha, z prvního dílu. Ani si u ní neškrtne a na všechny milostné scény mu najdu dabbera. Inu, jestli to s Adélou sesmolíme, tak herečky v tom budou krásné, herci mužní, dialogy vtipné, a konec dobrý.

Konec bude dobrý, protože by se na mě jinak v blázinci zlobili, že nepodporuji umění, které ukazuje krásu abstinence. Tedy, já mám občas o životě v abstinenci své mínění. Není zlato všechno, co se třpytí, člověk si abstinencí nepochybně polepší, ale musí si polepšit i celkově. Ne jako ta dáma, co mi psala dnes v noci, vylíčila mi, že je závislá na lécích, je zdravotní sestra, odešla po několika týdnech z léčby v Bohnicích, teď je na dně, protože sice léky nebere, ale je ji hrozně. Nedivím se ji. Závislost na lécích důvěrně znám. Odvykací příznaky jsou děs. Zažil jsem je. Tu neochybně abstinence v tomhle stabvu nebere. Ale zase, když vydrží, má nadějí, že se to do několika týdnů až měsíců zlepší.

Nabídl jsem ji, aby mi zavolala, nezavolá, prý nemá na kredit. No jo, chápu ji. Nemít peníze, být ve stavu jaký popisovala, nic jednoduchého. Do blázince asi nepůjde, když dala revers, jak dlouho vydrží sama takhle abstinovat je ve hvězdách, na AA asi nepůjde, ti ji zřejmě nebudou dost dobří a 500 Kč na skupinu ke mě, zřejmě nemá. Lidé si snadno seženou na chlast, na léky, na drogy, ale pokud mají ty peníze opatřit na terapii, to už nemají většinou „dost sil.”

Má láska se mnou žertuje, že neví jestli nespím, když mi píše SMS, jestli má přijet. Neví, že jsem se na ni celý den těšil. Asi jsem ji to neřekl, když jsem se celý den válel v knihách. Zakládal skupinu na FB a četl si Antické filozofy. Jo takový jsem já matinko. Lepší to zřejmě nebude. Došel jsem na hranici svých možností. Tedy v tom polepšování. Ve zkaženosti mám jistě ještě velké reservy.