Tak jak si tak přemýšlím o svých potulkách, napadlo mne, že bych příšti rok, když budu živý a zdravý, mphl vyrazit do Hamburgu. Možnosti jsou asi tři. První, ta nejjednoduší, že bych tam došel pěšky.
Tak jak si tak přemýšlím o svých potulkách, napadlo mne, že bych příšti rok, když budu živý a zdravý, mphl vyrazit do Hamburgu. Možnosti jsou asi tři. První, ta nejjednoduší, že bych tam došel pěšky. Druhá, o něco složitějši, že bych si koupil nafukovací člun a sjel tam po vodě. Třeti, nejsložitější. Pokusit se spojit z někým z bývalých známých od plavby, sjet po proudu na nějakém motoráku jako kufr a proti prou se nechat vytáhnout do Děčína. Mám na tyhle mazané plány rok a mohu si to připravit.
Už jsem o tom nějak nezávazně přmýšlel dřívejc, jen se mi do cesty postavily závažnejší a náročnějí úkoly. Ale tuhle cestu jsem si uvědomil, že jsem vlastně po šestnácti letech v Německu a některé plány musím realizovat co nejdřiv. Vzpomínám na různé lidi, kteří takhle vlastně mluvili a já je sice slyšel ale moc jim nerozumněl. Některým slovům se dá rozumnět až věkem.
No pokud nepojedu do Států a nenavštivím Yellostone park a Nevadu, když ji Milada, tak vychvaluje. Tam snad Cikáni nebudou žádat o asyl takže vízová povinnost nehrozí. Sice chtějí nějaký stupidní dotazník, ale to snad přežiji. O kanadských vízech píše bezvadně Ondřej Neff na čoklíku tady kliknout Ten ˇclověk má dar vystihnout podstatné, chytře a neuráží to takovým tím intelektuálním přezíráním typu: Vy blbci vždyť, když vám neřekneme jak to světě chodí, tak budete jak slepý štěně. Tohle má ve zvyku třeba pan Pehe. Ten všude byl, všechno zná a od všeho má klíče. Akorát, že to jeho vidění světa a skutečnosti je vzdáleno hodně od té skutečnosti.
Trochu mi přippmíná jednoho mého známého z mládí, co vždy řikal. „K nám, když přijdeš zklouzneš se po špeku, aby si neupad, chytneš se uheráku u stropu, na šunku si sedáme, párkama po sobě házíme. No a hlady se nemůžem vysrat.“
Na vesnických hospodách je to stejné jako všude na světě. Dědkové tady u Swazu hrajou karty o sirky.revu je u toho jakoby hráli o majlant, na kterým závisí jejich život. Nevím nevím jestli by neměli už jít domu. Ale zdá se ž mě vyslišeli. Dva se zvedli a jdou. Takže je po kartách. Babka je doma srovná do latě, že z kostela netáhli hned domů a že z nich táhne chlast.
Jo s chudým lidem laskavé zacházení nikam nevede. Ale myslím, že tohle jsou jen takové obecně známé hry. Babka byla ráno v kostele a ted je ráda, že dědek neni dvě hodiny doma a neotravuje. Ale aby ta radost z toho mariáše nebo, co to hráli nebýa zas až tak jó velká musí mu tu radost sladkou trochu připepřit. Konečně někdy to bývá jediná babčina radost. Sex minimální, ne že by stařík nemoh, ale holt doma už tak nechutná. Jak říkala jedna má známá. „Žádnej chlap v jakémkoliv věku mimo domov nemá potíž s erekcí.“ Něco málo o tom věděla. Byla vysazená na cizí chlapy. Tedy ženaté chlapy. Skoro všeho věku.