Přestal jsem psát na abíčko, leč někteří tamní kreténi se vydali za mnou sem.
Přestal jsem psát na abíčko, leč někteří tamní kreténi se vydali za mnou sem. Většina mých zdejších čtenářů naprosto přeskakuje technické údaje, které z toho důvodu nijak zde nerozvádím, kdežto pokud bych psal na abíčko, dal bych si pozor, abych byl přesný. Ale i kdybych byl přesný a moje informace by měly cenu zlata, byly jim málo zlatý. A hledat argumenty na stupňující se urážky vede jen k tomu, že se z toho zde stane žumpa. Jako se stala z abíčka. Pokud jsem tam publikoval. Což mi tak nevadilo, spíše jsem se víc bavil, než se urážel, i když mnozí z těch, co se pokoušeli mě urážet, jsou stěží schopni v osobním rozhovoru zformulovat souvislou větu holou, natož pak rozvitou.
Takže si jimi a ještě několika dalšími, odjinud zas tolik hlavu nelámu. Hraji si se svými operačními systémy ve volném čase. A nijak netruchlím za „znalci” z abíčka. Většina z nich, jako slinta, vozejk a spol zde občas anonymně komentujících, toho o Linuxu, nebo Solarisu, u Solarisu ještě je ona neznalost důraznější, ví málo, či skoro nic.
Dnes jsem měl času na hraní víc než dost a přesto jsem vydělal peníze. Protože dva klienti se omluvili, ale na poslední chvíli, takže sami hlásili. „Příště doplatím.”
Ani za prací nijak netruchlím, neb ji mám čím dál tím víc. Tedy se mi odpočinek náramně hodí. V poslední době se vracejí klienti, kteří před časem opustili skupinu. Opustili ji předčasně, nedokončili terapii a dostali se do problémů. Recidivy, jedna za druhou.
Ano, mnozí mají mé požadavky na dodržování bezpečnostních pravidel za komické, přehnané a směšné. Jenže jak se ukazuje, pokud je nedodržují, zápasí se životem v abstinenci s chutěmi víc než je nutné. Včera tomu bylo dvacet osm let, co abstinuji od všech návykových látek, včetně hazardních her. Dvacet osm let dodržování pravidel. Není těch pravidel moc, ale jsou naprosto pro mne zásadní. V pořadu, ze Závislosti do nezávislosti, díl, „Paradox abstinence” herec říká má slova, která sděluji svým partnerkám. …až mě uvidíš pít kořalku, uteč! Protože pak neuvidíš nic hezkého…
Často mě napadají tahle slova, když mi volají manželky alkoholiků, matky, partnerky feťáků. Z toho důvodu si třeba nikdy nehledám závislého partnera. Většina abstinujících, co abstinují několik let, jednoduše sleví. Mají pocit, že už mohou. Já si neslevuji. Nemyslím si, že mohu. Jedna zkušenost mi stačila. Vím, že manželky, manželé, matky příbuzní mají na své blízké silné vazby. Díky těm vazbám se velmi těžko odtrhávají, protože jsou ještě přesvědčeni, že nemohou toho člověka nechat samotného, nebo, že bez něj nebudou moci existovat.
Z toho důvodu nehodlám si budovat vazby k někomu, kdo je velmi rizikový z důvodu, že třeba abstinuje, ale kašle na pravidla, má pocit, že je silný a dává najevo, že se nemíní nijak omezovat. Ono se ze vztahu odchází velmi těžko jen tak, natož ještě, když bych viděl jak padá na dno. Viděl, věděl, že jsem bezmocný a věděl, že díky tomu mi hrozí nebezpeční spolupádu do propasti. V takovém případě ani neřeknu: „…děkuji, ale nechci.” Spíše se beze slova vzdálím. Tohle a další jiná pravidla, jsou pro mne v tuhle chvíli nedotknutelná. Kecy o tom, že na něco nemám,a oni mají jsou podobné kecům, když mi pitomec, pokoušející se rozdmýchat flame, napíše, že mi došly argumenty.
Jediným výsledkem, takových debat, kdy se ten člověk dá vtáhnout do hry na silného, je ona výše zmiňovaná žumpa. Chvíli může být ta hra zábavná, ale rozhodně mnohem méně efektivní, či dokonce efektní. Na konci jsou jen sračky na dně. Takže sice manželky nerozvádím, ale také se nijak netvářím nadšeně, když si dva závislí založí domácnost, nebo nedej dobrý Bože, rodinu. Jak už jsem řekl, ono stačí spoluzávislá a abstinující závislý, případně obráceně, aby tahle kombinace byla náročná pro ty dva až až.
Jak si tu onehdy notovaly ty dvě dámy, co popisovaly své zkušenosti s alkoholikem, jedna sama závislá, tam obzvlášť bylo „dojemné” číst ten popis. Ani nemusím vědět, co o ní píše, nebo říká ten otec toho dítěte. Jistě, není nic lehčího říci, že on byl hrubián, opilec, který se nezajímal o dítě. Ovšem zlitou, zfetovanou matku, co se dobře stará o děti jsem také ještě nepotkal. Takže asi tak. Já si dobře pamatuji, co jsem dovedl v době, kdy jsem do sebe lil kořalku pod tlakem. Jaká byla moje starost o děti, práci, zájem o své známe, kamarády. Stejně tak jsem vyslechl tisíce mužů i žen, kde péče o děti byla nulová, nebo zcela mizivá.
Takže zase jsem u pravidel a dokonce je ještě si troufnu spojovat s délkou života nejen v abstinenci, ale délkou života jako takového. Nemyslím, že bych se dožil v relativním zdraví šedesátky, nedodržovat pravidla. Navíc, být závislý, znamená být ve stálém kontaktu, když ne s hranou jako takovou, tak s větší blízkosti hrany. Mnohem větší blízkosti. Podobně jako potápěč v extrémních hloubkách. Co je na povrchu banalita, v hloubce je kritická situace hraničící se smrtí. Nakonec, můj oblíbený zpěvák, Karel Zich se utopil při potápění. Zřejmě něco nezvládl, vypustil, nebo nezkontroloval.
Asi jsem při příležitosti svých dvacátých osmých „narozenin” z hlediska života abstinence nebyl nijak optimistický a vlídný. Konečně, závislost je drsná sama o sobě, takže na drsný pytel, drsný Jílek. 🙂 Žít drsný život v abstinenci není pro mne přítěž, ale zábava. Mám občas rád drsné podmínky, těžko konfigurovatelné operační systémy, pochopitelně, čas od času si rád pohovím, užiji trochu něhy. Z toho důvodu jsem na něžné brunetky s modrýma očima a mám několik počítačů. Dva na práci, jeden na hraní. Ty na práci poskytují pohodlí, ten další, ty drsné podmínky, abych příliš nezlenivěl.
Takže, dopíši, dojdu si do krámu nakoupit, budu pokračovat v hraní si s Linuxem a FreeBSD, už se mi dnes zdařilo FreeBSD zbourat, mám tedy úspěšný den. Klienti se hlásí, stahiji si obrázky starých parníků, všechno klape. alles klap.. jsme říkávali u plavby. Zatím. Jo jo.